Pohřeb (festivalový název)
-
Ososhiki
-
お葬式
-
Funeral, The
Komedie
Japonsko, 1984, 124 min
Režie:
Džúzó ItamiHrají:
Cutomu Jamazaki, Kin Sugai, Čišú Rjú, Kamatari Fudžiwara, Haruo Tanaka, Ičiró Zaicu, Ittoku Kišibe, Kijoši Kurosawa, Kaoru Kobajaši, Masahiko Cugawa, Nobuko Mijamoto, Hidedži Ótaki, Akio Kaneda, Hidekazu Nagae, Mariko Nakamura, Nekohači Edoja, Midori Ebina, Manpei Ikeuči, Acujoši Macukidaira, Čikako Juri, Micuko Jošikawa, Mičino Jokojama, Hirojuki Jamada, Takaši Cumura, Haruna Takase71%
Hodnocení uživatelů
Premiéry
V kinech
od:
|
17.11.1984 Art Theatre Guild JP |
|---|
Komentáře uživatelů k filmu (3)
FAxPR
s klidným srdcem tohle můžu nazvat skvělým "hořko/sladkým" filmem. nedá se srovnávat s českými paskvily.(18.5.2010)
GigaPudding
Tak trochu ulítlá komedie o tragické události v rodině, kdy zemře tchán hlavního hrdiny a je nutno zařídit jeho pohřeb. Sem tam je to vtipné, ale dost často je to i takové nemístné až trapné, zvlášť když člověk ví, že pohřební černé komedie se dají dělat i mnohem líp. V tomhle filmu to na mě teda moc nefungovalo, ale zase úplná hloupost to taky nebyla, tak to asi necháme na té trojce, protože přinejmenším se z toho teda člověk dozví, jak japonské pohřby vypadají a mezi těmi ujetými částmi filmu vynikají i docela jímavé a vážné části příběhu, i když to jsou většinou jen krátké scénky. Spíš teda že se člověk dozví jak vypadají součásti toho rituálu, protože upřímně doufám, že běžný pohřeb tam není takhle na hlavu jak celý jeho proces a účastníci v tomto filmu.(22.5.2011)
Renesco
Film velmi detailně rekonstruuje jednotlivé po sobě jdoucí fáze třídenního procesu buddhistického pohřbu. Jelikož buddhistická tradice pojímá zesnulého člověka jako poutníka, vyznívá 'Pohřeb' jako kuriózní road movie, v němž je hlavním hrdinou nebožtík, s nímž během různých obřadů přicházejí do styku stále nové a nové postavy (ukladači do rakve, kněží, příbuzní, sousedé, spalovač v krematoriu). V myriádě mikropříběhů postav dochází k potvrzení identity moderního Japonska skrze konfrontace mezi polaritami komického a tragického (humor a všudypřítomné projevy života, který „jde dál“ navzdory pozadí smutné situace), či ortodoxního a arbitrárního (děda nejprve nahlas, a poté formou gestikulace v zadním plánu stále přemýšlí, zdali je zesnulý umístěn dle staré tradice tváří k západu, zatímco ostatním je to jedno a snaží se jej přesvědčit, že je vše v pořádku). Oproti nepřekvapivě oscarovému dojáku 'Průvodce' (2008), v němž humor vychází spíše z manipulací s bezbrannými zesnulými, anebo z pojetí pohřební služby jako svérázné firmy, 'Pohřeb' představuje mnohem etičtější i optimističtější pohled na funerální i všednodenní aspekty v japonské kultuře.(18.6.2011)