poster

Chuť makrel

  • japonský

    Sanma no adži

  • japonský

    秋刀魚の味

  • japonský

    Sanma no aji

  • anglický

    Autumn Afternoon, An

Drama

Japonsko, 1962, 112 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • troxor
    ****

    Krásná, ale poněkud rozvláčná a nudná sonda do života běžné japonské rodiny počátku 60. let, (nejen) o tom, že se stářím přichází i samota. Dokumentární hodnota filmu je obrovská, Evropan má konečně možnost nahlédnout, jak to vypadalo doma u generace prarodičů současných Japonců, což udrželo i mou pozornost, nevím ale, jak se film líbil japonským divákům v době svého vydání - kromě velmi věrohodného záznamu reality nic víc nenabízí (tím nemyslím, že by realismus byl nějak špatný, třeba Ozuův Příběh z Tokya je geniání mistrovské dílo). Pokud si chcete dopřát vrchol japonské filmařiny, doporučil bych vám spíše už zmíněný film, pokud jste ho ale již viděli, máte Ozua rádi a zajímá vás tradiční japonská rodina viděná pohledem sedícího hosta, nedejte na mě a na Chuť makrel se podívejte.(12.3.2009)

  • Foma
    *****

    Ach, jak jen psát o takovým díle? Popisujte Rembrandtův obraz, účinek Brahmsovo symfonie nebo pohled na Nanda Devi! Poslední Ozuův film, podle některých poznamenanej smrtí jeho matky, rozhodně více emocionální než obvykle, více vtahující do děje (rozuměj, v rámci Ozuova stylu). Příběh je podobnej jako v Pozdním jaru (Banshun), otec usiluje o provdání svojí dcery, která se tomu víceméně brání a když se nakonec provdá, tak si otec uvědomí, jak mu bude chybět. Taky je zde silnej vedlejší příběh stárnoucího profesora, kterej zase svou dceru ze sobeckých důvodů neprovdal a štěstí to nepřineslo ani jednomu. Po filmařskej stránce všechno nádherný, pěkná hudba a strhující Chishu Ryu. Pocit lehounce bolavý krásy nám zůstává v srdci.(30.12.2007)

  • Pokryvac
    ****

    Sonda do života obyčajných Japoncov. Je to môj prvý Ozu, ale podľa toho, čo som sa o ňom dozvedel, predpokladám, že jeho štýl bude tvoriť akési opozitum ku Kurosawovej pompéznosti a bude sa zaoberať aktuálnymi problémami súdobého japonského človeka. Svedčí o tom aj táto snímka, plná statických, avšak beztak krásnych záberov (farba tomuto filmu veľmi svedčí). Dokonca aj z väčšiny exteriérových scén mám pocit, akoby sa odohrávali v kulisách (a zrejme budem mať aj pravdu). Napriek svojmu pomalému tempu si však film dokázal udržať moju pozornosť. Možno sa na tom podpísala aj istá exotickosť, ktorú z neho európsky divák vníma, avšak je to práve citlivé vykreslenie človeka a človečenstva, vďaka ktorému je film taký pozoruhodný.(25.9.2015)

  • kaylin
    ****

    Jak chutnají makrely, to jsem se sice ze snímku až tak nedověděl, ale mnohem důležitější je, že tohle je nesmírně krásný snímek. Myslím na pohled. Ta vizuální stránka je prostě boží. Na tyhle barvy se tak nádherně kouká a je vidět, že režisér Ozu to pochopil. Krásný příběh, ale ten obal, v kterém je, mě dostal více.(15.4.2015)

  • Anderton
    ****

    Presne takéto kresby som kreslil pri príprave na prijímačky na vysokú školu. Jednoúbežníkové perspektívy, občas narušené tými dvojúbežníkovými v takej harmonickej mizanscéne, že si každý maliar, respektíve priaznivec perspektívnej geometrie chce každý jeden záber prekresliť a prerysovať. Silná pravouhlosť a členitosť interiérového zariadenia toto ladenie ešte umocňuje. K tomu využitie farebných akcentov, celkovo mi farebné ladenie pripomenulo nablýskané interiéry a exteriéry Sirkových melodrám. Paradoxne tak môže Chuť makriel pôsobiť na Japoncov trochu fádne a nám, západným ľuďom, toto vizuálne ladenie filmu pripadať ako príjemný osviežujúci prvok. Áno, je tam aj príbeh, kto už niečo od Ozua videl, tak hneď je doma. Len sa vám tie jeho filmy môžu trochu medzi sebou pliesť. Ale každý režisér má svoju silnú tému, ktorú variuje celý život.(28.4.2014)