Reklama

Reklama

Příběh z Tokia

  • Česko Tokijský příběh (více)
Trailer

Starnúci manželský pár prichádza do Tokia navštíviť svoje deti a vnúčatá. Ani syn, ktorý sa stal lekárom, ani dcéra, ktorá je vedúcou kozmetického salónu, však na rodičov nemajú čas. Rozčarovaní rodičia sa po čase vrátia domov. Matka ochorie a krátko na to zomiera. Teraz je na deťoch, aby sa vydali na cestu k rodičom Napriek jednoduchému deju sa podarilo Jasudžirovi Ozuovi nakrútiť film, ktorý je nielen jeho majstrovským dielom, ale patrí ku klenotom svetovej kinematografie. Režisér vo filme neokázalou a citlivou konfrontáciou rôznych generácií nastavil zrkadlo problémom svojej doby. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (97)

Sobis87 

všechny recenze uživatele

Musím přiznat, že mě ta až přehnaná zdvořilost, která panovala mezi všemi zúčastněnými, poměrně iritovala. Ta zdvořilá neupřímnost, od které se postavy mohly oprostit až tehdy, když byly o samotě, mi byla velmi nepříjemná, ale nepochybuji, že to byl právě tvůrčí záměr. Příběh z Tokia přeci vypráví o chřadnoucích vztazích mezi generacemi a jako takový má co říci i po téměř šedesáti letech od svého vzniku. Samotný příběh je poměrně strohý, to samé platí i o stylu (statická kamera, frontální záběry během dialogů, atd.), ale celkově se jedná o působivou podívanou, která má na téma rodiny rozhodně co říci. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Príbeh z Tokia by sa mohol nazývať Všeobecný ľudský príbeh z akéhokoľvek veľkomesta na svete v akomkoľvek čase. Ozu asi chcel vyjadriť svojim filmom určitý posun v medziľudských medzigeneračných vzťahoch moderného povojnového Japonska a toho predtým, lenže podarilo sa mu skôr dokázať, že ľudia sú a boli všade a vždy rovnakí. Priepasť medzi deťmi a rodičmi sa vekom neustále zväčšuje a vďaka niektorým dialógom Príbehu z Tokia sa budete možno pozerať inak aj na niektorých členov vašej širšej rodiny, ktorí vám sú vďaka ich chladnejšiemu a pragmatickému prístupu nesympatickí. Niežeby sa Ozu neprikláňal na stranu rodičov, súdom by som však jeho prístup nenazval. Život natoľko čiernobiely nie je. Technické hľadisko však odlišné od našich konvencií je, akoby náhodou pokladaná kamera na rôzne miesta bytov snímala voyeristicky náhodné rozhovory bežných ľudí. Film tak získava napriek miernemu zostarnutiu autenticitu. Život starých pripomína pomalé kľudné hompálanie sa lodiek na vlnách rieky, život mladej generácie rýchliky pendlujúce medzi prudko sa rozvíjajúcimi japonskými megapolismi. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Nevyhľadávam, ani neodmietam japonské filmy. Vedel som, že ma čaká dvojhodinový film nakrútený v povojnových rokoch a teda tam budú ľudia žiť v papundeklových domoch, budú sa donekonečna ukláňať a rozprávať s dramatickým akcentom, aj keď to nevyplýva zo situácie. Vedel som, že dej bude plynúť pozvoľna a nebol som sklamaný. Čakal som, že ak dej sa dá vyrozprávať troma vetami, tak aspoň dialógy budú zaujímavé. Neboli. Boli obyčajné, a vzdialene mi pripomínali reality show. Ale nebol som sklamaný, i keď nepopieram, že som od tak dobre hodnoteného filmu očakával viac. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Ze začátku mi celkem trvalo než jsem se dokázal naladit na pomalé tempo filmu. Na druhou stranu, takhle obyčejný příběh opravdu nepotřebuje žádnou zbytečnou okázalost a velká gesta. Oč je banálnější, tím je univerzálnější. Přes všechnu japonskou exotičnost je dobře pochopitelný i u nás a v současnosti. A ve své druhé polovině mi dokázal, že v jednoduchosti je opravdu síla. ()

iamek 

všechny recenze uživatele

Obyčejný příběh o rodinně a jejích problémech natočený zatraceně pomalým stylem a přepálenou stopáži = NUDA ! ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Film je mi blízký civilním pojetím a jemným rozkrýváním rodinné historie (a díky ní i velké historie Japonska 30. až 50. let), prodchnuté i evropským lyrismem (blízkost Sikově neorealismu a ruské kinematografii konce 50. let). Podstatná je pro mě i životní filozofie snímku - pokora a smířenost stáří (v porovnání s idealismem mládí a pragmatismem středního věku). ()

classic 

všechny recenze uživatele

Buď láskavý k svojim rodičom, pokiaľ sú nažive, pretože synovská či dcérska láska za hrob nesiaha, hovorí jednoduché japonské príslovie,no ale ako sa tak v samotnom priebehu diania na Tōkyō monogatari, následne ďalej pozerám, tak si ho práve asi najviac osvojila len  japonská Greta Garbo , pričom ani úplne nepatrí do pokrvnej rodiny, i keď bola ženou jedného zo synov (Šodžiho), ktorý padol v boji... •  Nielenže som skompletizoval zrovna túto, čiže naprosto ojedinelú trilógiu Noriko 」 , zároveň i zvyšujem pôvodné hodnotenie z troch hviezdičiek na totálne maximum (áno, vtedy som to ešte nedokázal plne oceniť presne tak, ako teraz v súčasnosti), a k tomu normálne horúčkovito (ne)uvažujem ani nad tým, či by som si náhodou nemal tento vzácny klenot, zaradiť do svojej - prestížnej a renomovanej - top desiatky, samozrejme a vari automaticky s tým, že by som musel vyhodiť 」  jedného, mimoriadne silného konkurenta, no myslím si, že by si to táto klasická ukážka šomin-geki, rozhodne zaslúžila...? • Áno, moja veľká obľúbenkyňa - Secuko Haraová, je opäť neoddeliteľnou súčasťou tohto filmového obsadenia, t.j. v tomto výnimočnom, kinematografickom, a to vskutku v priam legendárnom, majstrovskom opuse 」 , pritom zase na strane druhej, musím rovnako skonštatovať, že tentoraz nedostávala až toľko hereckého priestoru, koľko by možno sama uvítala, aby sa stala dominantnou protagonistkou naprieč celým týmto dojemným dianím, ale i napriek tomu patrí k vôbec tomu najzaujímavejšiemu, čo mi môže tento film ponúknuť... Skrátka, čo sa týkalo jej hereckého výkonu, tak by som to zhrnul asi takto: Vedľajšia úloha v jej priamom podaní, naozaj všetkými desiatimi stála za to! • Hlavných úloh sa totižto náramným spôsobom zhostili režisérovi kmeňoví herci - Čišu Rjú & Čieko Higašijamová, ktorí stelesnili starší, manželský pár, žijúci v Onomiči (prefektúra Hirošimy), čo vzápätí hneď nadviažem na to, že sa v samom úvode, vydávajú na dlhú cestu vlakom (veď ako inak, však, keď Šinkansen, bohužiaľ, ešte nebol k dispozícii?) na predmestie priemyselného hlavného mesta - Tokia, v ktorom žijú ich dosť (nevďačné) deti, aby sa zvítali, teda, pokým nie je úplne neskoro... • Druhorodeného synátora, ktorý zomrel vo vojne, som už o pár riadkov vyššie spomenul, keď Secuko Haraová, predstavovala jeho ženu-vdovu. Ináč, celkovo majú piatich, respektíve štyroch potomkov - najmladšiu Kjóko-učiteľku, ktorá zrejme býva s rodičmi v spoločnej domácnosti, a, povedzme i najstaršieho Koičiho-doktora, a niekde medzi nimi sa taktiež nachádzajú i Šige a Keizo, ktorí sú síce plní práce, ale nebudem bližšie špecifikovať, čomu sa vlastne venujú? • V podstate je to snímok predovšetkým o rodičoch, a až snáď potom o ich deťoch, keď prostredníctvom optiky v podaní tých starších, sa väčšinou prizerám iba tomu, ako tí mladší na nich, ako by som to taktne naznačil, proste takým čudným štýlom nazerajú, jednoducho si ich poriadne nevážia? Rozumiem, že majú svoje rodiny a starosti, či problémy, no súčasne som presvedčený aj o tom, že ich vzťahy stihli vychladnúť aj kvôli samotnej vzdialenosti, predstavujúcej viac, ako 700 kilometrovú diaľku, ktorá ich od seba napokon delí, čo by sme si mohli predstaviť, buď ako trajektóriu z Bratislavy do najznámejšej východnej metropoly, čo je dokonca stále málo... , alebo skoršie ako z Prahy do Košíc, kedy sme už oveľa bližšie realite, ktorá nikoho z nás príliš nepoteší, ak sme v podobnom rozpoložení, ako naše postavy, čo určite nemusí byť vonkoncom žiadnou fikciou - ani v reálnom svete, kde sa možno riadia takýmto porekadlom :Zíde z očí, zíde z mysle?」 • Výnimočná, vynikajúca a excelentná ozuovka 』 , to sú tri najhlavnejšie prirovnania, ktorými by som označil tento 70-ročný počin, ktorý disponuje nadčasovým posolstvom v každom období. Jasudžiró Ozu je 『 režisérskym bohom 』 () (méně) (více)

lena60 

všechny recenze uživatele

Mistrovsky nastavené zrcadlo. Spatřila jsem v něm vlastní uspěchanost, sobectví, pohodlnost, přízemnost a malost. Posmutnělý, nehezký obraz. - Po skončení prohlídky provinilé klopení očí, zamyšlení a odhodlání aspoň na chvíli se zastavit a být pozornější a vlídnější ke svým nejbližším. Dokud je ještě čas... ()

poz3n 

všechny recenze uživatele

Dlouho, předlouho jsem Tokyo Story odsouval a furt si říkal, že někdy na něj řada prostě přijde. Ačkoliv se Ozu(ův) nejslavnější film pravidelně umisťuje na vrcholcích žebříčků všemožných top filmů historie, jeho poněkud děsivá délka v kombinaci s představou nekonečných konverzací všech přítomných postav mě strašila natolik, že jsem se prostě nemohl odhodlat a pustit si ho. Zpětně se teď na své minulé já samozřejmě koukám s úšklebkem a výsměchem. Sice se tam totiž opravdu skoro jen sedí a mluví, ale je to dobrý film. Dokonce moc dobrý film. Po dlouhé době můžu říct, že jsem viděl snímek s originálním námětem, který navíc vypráví o těch nejobyčejnějších věcech, ale daří se mu to s neobyčejnou silou. Ozu dokázal film zabalit do příjemné a nenápadné atmosféry, která mu slouží jako skvělý lep na diváka. Ten tak postupně vnímá příběh hlavních představitelů a zcela přirozeně se do něj noří a stává se jeho součástí. Nebude to patrně film pro každého. Vyprávění je pomalé, postavy téměř výhradně jen "pouze" někde jsou a tam spolu mluví. Ta síla však tkví především v tématu, v jeho lidskosti a nadčasovosti. 8/10 ()

jonyyy 

všechny recenze uživatele

Takový dost obyčejný rodinný příběh o vztazích mezi rodiči a dětmi, natočený poměrně obyčejným, standardním, japonským způsobem. Na filmu bylo rozhodně něco milého, prarodiče byli nesmírně sympatičtí, u opilecké scény jsem se opravdu zasmál, ale celkově to pro mě rozhodně není klasika vystupující z řady. Hodná IMDB TOPky určitě ne. Na to jsou o dost lepší a citlivější asijské filmy. Dost mi to připomínalo Kurosawovo "ŽÍT". 65% ()

Drolin 

všechny recenze uživatele

Ozův nejdůležitější film, a také, pro mnohé vůbec nejlepší film všech dob (Sight and Sound). Uznaní odoborné komunity, které Tokyo Story řadí vedle velikánů média (Citizen Kane a Vertigo) je důkazem toho, že Příběh z Tokia zraje jako víno a je stále aktuální a má nadšencům, ale i divákům, co říci. Ostatně jako většina filmů mistra Jasudžiró Ozua. Na první pohled prosté, pro někoho možná až banální, záležitosti ohledně života poválečné japonské střední třídy ovšem vzbuzují více emocí, než by se mohlo zdát. Dopomáhají k tomu perfektní dialogy a jistá elegance, kterou nízko položená (a statická) kamera umožňuje. Po právu vyzdvihovaný film, který by si neměl nechat ujít žádný fanoušek kinematografie. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Výchozím bodem Tokijského příběhu není odcizení generované strojovou existencí velkoměsta, ale smutek usazený na dně každého člověka, který by neodplavilo všechno saké světa ani všechny slzy na něm prolité. Ve vzdalování se těm nejbližším je znát jakousi předurčenost, vyvolanou snad nevědomou potřebou zapomenout, ale ani ti, kteří šli před námi, nebyli světci. A přeci onen klopýtavý pohyb nezadržitelně se roztékajícím a znovu tuhnoucím světem, v němž se krajina proměňuje v periferii, tolik dojímá. Snad se životy nás všech spínají jen našimi vinami. ()

stub 

všechny recenze uživatele

Patrně jde o Ozuův tvůrčí vrchol. Opět se dočkáme snad nejcivilnějšího pojetí filmu na světě, statických, nízko položených kamer (reflektujících typickou japonskou polohu vsedě) a natolik osobní atmosféry, že se divák ocitá téměř v roli jakéhosi voyeura. Tentokráte však v delším, obsáhlejším a plastičtějším balení. Téma je dnes platnější, než když jej Ozu zpracoval, jeho značná část je navíc plně univerzální. Potěší citlivá hudba a fenomenální herecké obsazení. Naprosto však nelze doporučit jako vstupní bránu do režisérova světa - jeho pojetí je vhodné si osvojit u snazších a kratších děl. ()

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Príbeh s Tokia sa nesie v rovnako pomalom duchu ako väčšina Ozuových diel. Čo sa týka formálneho spracovania aj myšlienky je film veľmi podobný Kurosawovmu Ikiru. Typické pre Ozua je využitie statickej kamery a mierne podhľady. V celom filme sa nevyskytuje ani jeden záber, ktorý by mal inú kompozíciu. Rovnako sa kamera ani raz nepohne. Celý film je zasadený prevažne do interiéru a stojí na hereckých výkonoch dvojice starých manželov a ich detí. Príbeh s Tokia je typickým príkladom veľmi populárneho japonského žánru Gondai- geku, ktorý sa zameriava na príbehy zo súčasnosti. Namiesto akcie film sprostredkúva udalosti skrze hovorené slovo. Dialógy sa vyznačujú uvoľnenosťou a keďže sa jedná o film z rodinného prostredia aj formálnosťou. Tento úctivý prejav je následne v priamom kontraste k udalostiam, alebo postojom, ktoré film prezentuje. Pohľady postáv odzrkadľujú ich myšlienky a my ako divák sa často krát dostávame do pozície, kedy nejaká postava na nás hovorí, čo je spôsobené častým využívaním subjektívnej kamery. Príbeh s Tokia je pomalým filmom o hodnotách a o neschopnosti poskytnúť nehu tam, kde treba, kým ešte nie je neskoro. Je to príbeh komorný, tichý, plný postáv pričom každá z postáv sleduje svoje vlastné ciele. Koniec je otvorený s príchuťou smútku a melanchólie, kedy dôležité veci odišli a ako keby nebolo nič na čo by sa mohla postava starého pána tešiť. Pripravuje sa na samotu, osamelosť a následne smrť. Príbeh s Tokia sa tým končí. ()

Lacike 

všechny recenze uživatele

Môj prvý a pravdepodobne aj posledný film, ktorý som si od Ozu pustil. Síce mi štýlom pripadá ako taký predchodca Hirokazu Koreedu, ktorého filmy mi celkom sedia, ale tento film ma strašne sklamal. Zápletku tvorí taký civilný rozbor jednej rodiny. Čo je ok a tešil som sa na to, ale herecké výkony ma iritovali. Pôsobili veľmi neprirodzene. Takisto ma štvala kamera pri dialógoch. Najprv ich sníma z pozadia, čo pôsobí jak keby divák ich rozhovory šmíroval a to sa strieda so zábermi detailu, keď postavy hovoria skoro priamo do kamery. Čo zase pôsobí nepríjemne. Pritom takto nie sú snímane len vyhrotené situácie, čo by dávalo aspoň trochu zmysel ale aj kopa normálnych rozhovorov. Proste mi to celkovo nesadlo, jak vizuálne tak dramaticky. 4/10. ()

Hwaelos 

všechny recenze uživatele

Jasujiro Ozu natočil nesmírně pomalý film, jehož děj by se dal smrsknout do jedné, nepříliš rozvité věty. Jeho hlavní síla ale tkví v lyrismu, ne nepodobnému raným filmům Jasného či Vláčila z 50. let. Pozoruhodné jsou z dnešního pohledu detaily, které ilustrují Japonsko po 2. světové válce: ať už zlom tradiční/moderní kultury (patrný např. v oblékání), nebo rozpor internacionalizované emocionality a zdvořilosti (což je i jedno z témat snímku). Z hlediska stylu mě asi nejvíc překvapilo, že většina záběrů je snímaná z úrovně pasu (nebo ještě níže) - motivací si nejsem vůbec jist, ale každopádně je to neobvyklé. ()

Bubble74 

všechny recenze uživatele

Trpké uvědomění jak pomíjivé jsou drahocenné okamžiky s našimi blízkými a jak jsou nenahraditelné, když je promrháme. Vrcholný kinematografický skvost mistra Ozua. ()

Skrk 

všechny recenze uživatele

Scénáristicky špatná a herecky zapomenutelná cesta do Tokia za poznáním rodičovských vztahů. Příběhově slaboučké a celé se to tvářilo falešným dojmem, díky uměle nahozeným úsmevův. I když se mi několik scén líbilo a natočené to bylo pěkně, po zhlédnutí mi nijak nezůstal v hlavě a zeptal jsem se sám sebe, jestli je to ten slavný Příběh z Tokia, 3. nejlepší film všech dob? ()

corpsy 

všechny recenze uživatele

Japonci vedia, ako natočiť vzťahové filmy. Rôzne rozoberačky postáv, ich vzájomné prepletenia, problémy, strasti, dni šťastné a aj tie menej. PRÍBEH Z TOKIA je možno tým najvzorovejším príkladom tohto druhu filmu. Ale nie tým najlepším. Snímok sa vlečie a jeho minutáž 136 min to ešte viac znásobuje. Vzájomné vzťahy medzi rodinnými príslušníkmi niesu ani zaujímavé, ani zaujímavo podané. Len ďalšie preceňované dielo. ()

Související novinky

100 nejlepších filmů všech dob podle kritiků

100 nejlepších filmů všech dob podle kritiků

02.12.2022

Britský měsíčník Sight and Sound po deseti letech opět požádal kritiky o aktualizovaný seznam nejlepších filmů všech dob, a díky obří anketě, v níž se zúčastnilo rekordních 1639 recenzentů, kinařů,… (více)

Reklama

Reklama