Reklama

Reklama

Příběh z Tokia

  • Česko Tokijský příběh (více)
Trailer

Starnúci manželský pár prichádza do Tokia navštíviť svoje deti a vnúčatá. Ani syn, ktorý sa stal lekárom, ani dcéra, ktorá je vedúcou kozmetického salónu, však na rodičov nemajú čas. Rozčarovaní rodičia sa po čase vrátia domov. Matka ochorie a krátko na to zomiera. Teraz je na deťoch, aby sa vydali na cestu k rodičom Napriek jednoduchému deju sa podarilo Jasudžirovi Ozuovi nakrútiť film, ktorý je nielen jeho majstrovským dielom, ale patrí ku klenotom svetovej kinematografie. Režisér vo filme neokázalou a citlivou konfrontáciou rôznych generácií nastavil zrkadlo problémom svojej doby. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (97)

senor 

všechny recenze uživatele

#5 všech dob dle kritické obce. Jeden z nejlepších filmů všech dob. Neptejte se mě proč, ale já jsem to tak skoro také cítil. Ano je to pomalé, skoro někdy nuda (to je ale Bergman taky), ale příběh je nadčasový a pravdivý. ()

neoBlast 

všechny recenze uživatele

Počátkem 50. let, kdy se československá kinematografie zmohla pouze na výlety páně Anděla si Japonci téměř podmanili filmový svět. Akira Kurosawa přivezl na japonské ostrovy prvního oscara za zahraniční film (Rošomon) a vytasil se se svými vrcholnými díly Ikiru a Sedm samurajů ... A přitom hned za kopcem druhá největší režisérská legenda šikmookých filmů Yasujirô Ozu přináší do kin Příběh z Tokia. V jednadvacátém století technicky zastaralý film (člověk musí i těm nevýrazným 70. létům přece jen poděkovat za ten progres), který má předlouhou stopáž a podivně "statické" herce. Ale to téma střetu různých generací je zpracováno tak nadčasově a aktuálně, že musí shovívavého diváka fascinovat i v letopočtech začínajících dvojkou. 80 % ()

Steffa. 

všechny recenze uživatele

Příběh ubíhá pomalým tempem, běžnému divákovi by se snad mohlo zdát, že se v něm mnoho neděje, čemuž napomáhá i použití statické kamery, avšak film nám s velkou citlivostí prezentuje téma, které je aktuální v každé době a to vztah mezi rodiči a dětmi a onu propast, která se mezi nimi tvoří, když opustí domov. Film je překrásný svou jednoduchostí, jak v narativní, tak ve stylové rovině a herecké výkony jsou velice realistické a přesvědčivé. ()

Euky27 

všechny recenze uživatele

Mistrovské dílo režiséra Jasudžiró Ozu, které je v různých žebříčcích filmových kritiků řazeno vždy na přední příčky. Statická kamera v úrovni podlahy zachycuje vztahy mezi rodiči a jejich dětmi, které už ale vyrostly a mají vlastní život, starosti. I přes absenci výraznější akce si postupem času všímáme, že děti se rodičům nevěnují, jak by se slušelo a patřilo. Zajímavé je, že film nám tuto skutečnost nesděluje přímo v určitém rozhovoru, situaci, ale na naši mysl nám vyplyne sama o sobě a je potvrzena v úplném závěru filmu, kde ovdovělý otec děkuje své taktéž ovdovělé snaše za to, jak se o něj a hlavně jeho zesnulou manželku v Tokiu starala, víc než jejich vlastní děti. Co z toho plyne? I když každá nová generace má už své vlastní životy, neměli bychom se ke svým rodičům otáčet úplně zády, po jejich smrti jim projevená úcta už k užitku a radosti nebude. ()

Ceres 

všechny recenze uživatele

Téma, které je platné v každé době. Vztah rodičů a jejich dětí není ideální a postupem času se mění. Nakonec platí to, co říká často moje matka - po přízní řízni. Tak jako v životě, tak i ve filmu je nádherně vyobrazeno, jak kolikrát někdo cizí je mnohem lepší než rodinný příslušník. Film má krásné tempo a jde o kvalitní snímek, přesto nemůžu říct, že jde o něco vyjímečného, na co bych nikdy nezapomněl. ()

vitekpe 

všechny recenze uživatele

Krasna Setsuko Hara dostava tu ctvrtou hvezdu... Film je to jinak peknej, ale opravdu spis pro priznivce komorniho, pomaleho tempa. ()

CSSML 

všechny recenze uživatele

Postavy byly stejně strnulé jako kamera a nepřístupné. Na rozdíl od Jamadova zpracování se do nich divák nevcítí. Morální ponaučení je chudší než u Jamady a je omezeno na generační vztah rodičů a dětí. Některé scény mi naopak přišly více vtipné, např. opíjení v hostinci. Neřekl bych, že za nižší hodnocení může stáří filmu, spíše mi nesedne Ozův styl – Kurosawovy filmy ze stejné doby se mi hodně líbili. Poselství je jasné: pomíjivost života a láska k rodičům. 3,5/5 ()

IvoB 

všechny recenze uživatele

Jasně, film už je to starý, zdlouhavý, a vlastně úplně obyčejný. Proto dosti lidem asi nic moc neřekne. Ve skutečnosti se však tyto na první pohled záporné vlastnosti stávají jeho největším kladem. Ozu dokázal opravdu s citem vystihnout právě ty pomíjivé a všední události jedné rodiny, bez zbytečných příkras (kamera je statická) či jakéhokoliv emocionálního tlačení na pilu. Postavy tak (alespoň dle mě) působí velmi přirozeně a uvěřitelně. Až mě v závěru překvapuje, jak snadno byl pro mě tento film „koukatelný“, i když se v něm skoro nic neděje. Možná byste u pětihvězdičkové záležitosti hledali i něco víc, ale tento film je prostě výborný takový, jaký je. ()

Mikino00 

všechny recenze uživatele

Zase tak skvělé mi to nepřipadalo, téma je sice silné, jenomže je to hrozně roztažené, celé dějově předvídatelné a nic překvapivého nepřináší. ()

Rozjimatel 

všechny recenze uživatele

2,5 Mrzí ma to, ale toto významné dielo svetovej kinematografie ma dosť minulo. Celé mi to prišlo ako také značne strojené divadielko, v ktorom postavy vedú hrozne fádne rozhovory. Téma, odcudzenie rodičov s deťmi, je veľmi silná a večná, lenže to spracovanie mi príliš nevyhovuje (a to pomalé tempo rozprávania inak milujem). Kurosawov filmársky štýl z toho istého obdobia mi vyhovuje ďaleko viac (v tej dobe Kurosawa nakrútil jeden z jeho vrcholných filmov, fantastické "Žiť"). Tá prehnaná, vo väčšine prípadov falošná zdvorilosť postáv je ako režisérov zámer v poriadku, ale dosť ma iritovala Noriko (Secuko Hara) s tým jej medovým úsmevom, tak nekonečne láskyplná, že to až bolo komické. Jedno z mála pozitív, ktoré som na filme našiel, bola výborná kamera. ()

Dlubal David 

všechny recenze uživatele

■ ■ ∞ KOMENTÁŘ: Upřímně mohu říci, že film Tôkyô Monogatari je pro mě to nejlepší, co režisér Ozu za svou dlouhou kariéru natočil. Motivy, které se v mnoha jeho filmech vyskytují: rodina a odcizení jejích členů, mezigenerační problémy, odlišný pohled na svět předválečný a poválečný a odlišné hodnoty generace poválečné, které jsou v očích rodičů a prarodičů uvolněné a pokleslé, rozdílné postavení ženy a muže v japonské společnosti a její hierarchii, sourozenecké rozkoly, ale i vztahy sousedské, to vše a mnohem víc, mi připadá, že právě v tomto filmu je zpracováno nejniterněji a uchopeno neobvykle citlivě. ■ Příběh z Tôkya je svým způsobem velmi jednoduchý film, opravdu velmi velmi jednoduchý, ale o to více je zajímavější, že dokáže člověka přimět zabořit se do sedadla a s němým výrazem ve tváři jej nechá unášet se na vlnách pozitivních emocí a příběhu, který je tak lidský a opravdový, že při stopáži čítající více jak dvě hodiny, se člověk ponoří do děje tak, že s hlavními postavami: vesnickou babičkou a dědečkem, kteří přicestují za svými dětmi a vnoučaty do hlavního města Japonska, do Tôkya, se sžije natolik, že zde pozná část své vlastní rozvětvené rodiny a část svého příbuzenstva. ■ Film je natočen způsobem typicky japonským, avšak, a to je na tomto díle tak zajímavé, zároveň způsobem srozumitelným i západnímu publiku a jiné kultuře a odlišné mentalitě. ■ Tôkyô Monogatari mám ze všech OZUových filmů nejraději, je mi nejbližší, nejsrozumitelnější a nejvíce vypovídající o OZUovi. ■ Líbil se mi velmi netradiční způsob natáčení scén, kdy kameraman a režisér snímají scénu jakoby z pohledu od kolen a pohled na herce je vskutku velmi zvláštní a prostor je pojat zásadně jinak a divák, pakliže přistoupí po pár minutách na tento způsob prezentace, dostává vydatné porce umělecky ztvárněného představení. ■ Film může na mladší diváky působit nudně a pamětnicky, však Tôkyô Monogatari se již označuje jako film pamětnický; i když právě toto označení nemám rád, protože dostalo mírně pejorativní nádech a leckdy nálepku červené knihovny a afektovaných projevů, tak právě v tomto případě mi mluvit o Příběhu z Tôkya, jako o filmu pro pamětníky nijak nevadí a své diváky si jistě najde. Ovšem je pravda, že po těch šedesáti letech, kdy se celá japonská společnost, ale i ta středoevropská, dosti proměnila, zůstává v několika momentech malé, maličké, hluché místo, které plynutím času vyjevilo své čelo. ■ Pro člověka, který se zajímá o Japonsko, jeho historii, jazyk a mentalitu, toto dílo vřele doporučuji, neboť je zde několik věcí, které pomohou utříbit si některé myšlenky a třebas donutí se i zamyslet nad tím, kam jsme se za ta léta posunuli a vyvinuli a zda ještě nyní dokážeme vůbec chápat život, jaký prožívali obyčejní lidé v období, které lze dnes již obtížně chápat a pochopit. Lze to brát jako malou sondu do běžného života, kdy každodennost a normální plynutí času bylo bráno lidmi, kteří zažili hrůzy druhé světové války a nikterak netoužili po žádném krveprolití na žádné straně, jako neskutečný luxus a prostotu toho, že můžu v míru pít, jíst a bydlet se svými blízkými. ■ Film jsem zatím viděl jedinkrát před osmi lety a nenašel jsem odvahu si jej pustit podruhé, abych si nepokazil dojem, který jsem před těmi roky měl. ■ Příběh z Tôkya bych označil za film rodinný, respektive rodinné drama, kde ale drama netkví v tom, že by zde docházelo k dynamickým scénám a rozpoutávání rozporů a neshod či intrikám, naopak, film je velmi statický a drama se nese neviditelnou nitkou od němého počátku přes rozhovory rodinných členů a odlišné názory na výchovu vnoučat, rozčarování na tím, jak vaše děti jsou jaksi jinými osobnostmi než za jaké jste je dlouho měli, k poznání, že dospělé potomky žijící úplně jiný život, který vy vlastně ani nechápete, až ke smutnému konci, kdy poznáte, že Příběh z Tôkya je daleko obsáhlejší a mnohem více vypovídající než se zpočátku zdálo. ■ Filmem se nese pár komických scén, které na vás z posuvných dveří nečekaně vyjuknou jak Yamamba, aby následně odezněly a neničily nádhernou atmosféru. ■ Příběh z Tôkya řadím po právu do svých pět seti nejzajímavějších japonských filmů. ■ ⁞ NÁMĚT / SCÉNÁŘ / PRODUKCE / REŽIE: NODA a OZU zde předveli, že jsou opravdovými mistry. [100/100] ■ ‖ KAMERA / STŘIH / VISUÁLNÍ & MECHANICKÉ & SPECIÁLNÍ EFEKTY + kostýmy / dekorace / make-up: Jak jsem již naznačil v omáčce výše, tak práce, kterou předvedl ATSUTA, mě velmi nadchla a tento rank musím hodnotit opět pozitivně. [100/100] ■ ↨ DRAMATURGIE / CHOREOGRAFIE / BOJOVÉ & AKČNÍ SCÉNY: [80/100] ■ ― HERECKÉ OBSAZENÍ & HERECKÉ VÝKONY: Nejvíce ze všech herců mě zaujala Setsuko HARA [90/100]. Dále Chishû RYÛ [89/100], Chieko HIGASHIYAMA [87/100], Eijirô TÔNO [85/100] a dále: Kuniko MIYAKE [83/100], Kyôko KAGAWA [83/100]. ■ ¨ HUDBA (OST + hudba, která byla ve filmu použita): Jemný hudební doprovod byl vytvořen dobře, aby nijak divák-posluchač nebyl rozptylován a mohl se v klidu soustředit na dialogy, které jsou pro tento film stěžejní. Takanobu SAITO [78/100]. ■ ∩ FILMOVÉ EMOCE: It's a Wonderful Life, Hotaru no haka, Philadelphia Story, Zuo you (In Love We Trust), Guess Who's Coming to Dinner, Okuribito. ■ № KOLIKRÁT JSEM FILM VIDĚL: 1x; ⌂ [J; 1x [PZ-CZ]; R2005]. ■ ↔ CELKOVÉ HODNOCENÍ: ① POPRVÉ: [100/100]; ↔ [100/100]. ■ ↘ POZNÁMKA / ZAJÍMAVOST: Díky komentáři od dezorze, jsem zaevidoval jeden neznámý německý film: Kirschblüten - Hanami, a ikdyž současnou německou tvorbu zrovna moc nemusím a po pravdě ji ani nevyhledávám, tak tento počin mi udělal radost, respektive jeho druhá půle... Hanami - čas kvetoucích třešní jsem viděl v roce 2010 a samozřejmě se mi nemohl nevybavit Příběh z Tôkya. Takže když budete mít čas, tak se na níže uvedený film můžete podívat a porovnávat, samozřejmě je to neporovnatelné, ale stejně jsem porovnával... ■ ■ () (méně) (více)

Narciska 

všechny recenze uživatele

Příjemný film, z něhož vyzařuje upřímná zdvořilost a vřelost starých rodičů a Noriko. Jejich moudrost a odevzdaný klid vás dojme, její milost přiměje zamyslet se nad vlastním přístupem... Proti nim nenuceně skví se, jak na lidi dopadá všednost a práce... Film je ovšem starý - černobílý, plyne pomalým tempem, nic se v něm neděje a přece říká mnohé ... o lidech, rodině a životním nadhledu (bylo teprve 8 let po válce). V roce 1953 neuměli točit filmy jaké se točí dnes, ovšem dnes by nikdo nezvládl natočil film podobný tokijskému příběhu. Žít v roce 1953, dala bych jistě filmu plný počet hvězd, dnes jsme ale rozmazlení a hledíme více na formu a ta přeci jen trošku nudí... ()

fNdEsIECLE 

všechny recenze uživatele

Představte si klidné místo na konci světa. Na tom místě vlastní rádiovou stanici a kino. V krbu praská oheň, nechávám se unášet meditativním proudem, vybavuji si tvář. Prolamuji se, v třetí třetině se mi klíží únavou oči. Přesednu si blíže k ohni a nechávám teplo pronikat do zad. Upadám do hlubokého mikrospánku. Probouzím se na konci, nemohu odlepit od sebe oči, cítím se, jak bych vypil galon piv. Jsme sami. ()

Wawer 

všechny recenze uživatele

Pokrytecká zdvořilost a odcizení dětí v kontrastu se vstřícností ovdovělé snachy. O tom v zásadě Příběh z Tokia je. Na jednu stranu lze ocenit, že postavy jsou plastické, na druhou stranu rozvláčnost filmu je až ubíjející ()

troxor 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejlepších filmů všech dob. Děj a poselství filmu je univerzální, stejné jak pro Japonce, tak pro Čechy, tak pro zbytek světa. ()

Radek.SCH 

všechny recenze uživatele

Ééé... děte se bodnout filmoví kritici a fanoušci. To tu nikdo nemá koule říct, že je to nudná a nezáživná člověčina plná japonské laskavosti, podřízenosti a odevzdanosti? ()

Barak 

všechny recenze uživatele

Takže todleto je klasika japonské kinematografie.. v tom případě se musím předem omluvit, protože to byla blbost - záměrně se vyhýbám horším slovům. Ale pěkně od začátku.... Starší japonský pár "z venkova", se rozhodně navštívit své děti a vnoučata v hlavním městě Tokiu - a o tom to je. Celou dobu se jenom hovoří. Kdyby to byly dialogy jako od Tarantina (musel jsem použít tohle přirovnání), tak klidně, ale tady tyhle jsou naprosto nezáživné, o ničem, postrádající jakoukoliv známku zajímavosti. Všichni se pořád usmívají (nic proti tomu) a mluví, a mluví.. a je to nudné. Navíc se "děj" souká příšerně pomalu kupředu, což akorát přidává na uspávající atmosféře - a nechachrání to ani pár vtipných momentů. A co ještě víc dorazí je skutečnost, že už zhruba v polovině zjistíte, jak to skončí, takže zbývající hodinu už nemůže vás nemůže naprosto nic překvapit. Drtivá většina filmu se odehrává v interiérech a všechno je to nasnímáno brutálně statickou kamerou - tam prostě není žádný pohyb, kromě hýbajících se postav. Ta je umístěna hodně dole, takže všechno je snímáno z podhledu - jsem si říkal, že to bude taky třeba tím, že Japonci jsou menšího vzrůstu, takže to udělal tímto způsobem, aby je nějak zvětšil :) -, přičemž jednotlivé záběry jsou výborně "naaranžováný", aby vůbec nebylo potřeba použít švenkování. Tento "střet generací" mě vůbec nevzal, nijak moc nezaujal a zkrátka jsem se u něho příšerně nudil.... 3/10 ()

mi-ib 

všechny recenze uživatele

Já těm japonským filmům zkrátka nikdy na chuť nepříjdu. Tenhle je navíc neuvěřitelně ukecaný. Sice poskytuje jakési morální poučení, ale velmi nudným způsobem. ()

Související novinky

100 nejlepších filmů všech dob podle kritiků

100 nejlepších filmů všech dob podle kritiků

02.12.2022

Britský měsíčník Sight and Sound po deseti letech opět požádal kritiky o aktualizovaný seznam nejlepších filmů všech dob, a díky obří anketě, v níž se zúčastnilo rekordních 1639 recenzentů, kinařů,… (více)

Reklama

Reklama