poster

Příběh z Tokia

  • český

    Tokijský příběh

  • japonský

    Tōkyō monogatari

  • japonský

    東京物語

  • slovenský

    Príbeh z Tokia

  • anglický

    Tokyo Story

Drama

Japonsko, 1953, 136 min

Komentáře uživatelů k filmu (82)

  • Sobis87
    ****

    Musím přiznat, že mě ta až přehnaná zdvořilost, která panovala mezi všemi zúčastněnými, poměrně iritovala. Ta zdvořilá neupřímnost, od které se postavy mohly oprostit až tehdy, když byly o samotě, mi byla velmi nepříjemná, ale nepochybuji, že to byl právě tvůrčí záměr. Příběh z Tokia přeci vypráví o chřadnoucích vztazích mezi generacemi a jako takový má co říci i po téměř šedesáti letech od svého vzniku. Samotný příběh je poměrně strohý, to samé platí i o stylu (statická kamera, frontální záběry během dialogů, atd.), ale celkově se jedná o působivou podívanou, která má na téma rodiny rozhodně co říci.(20.6.2011)

  • Euky27
    *****

    Mistrovské dílo režiséra Jasudžiró Ozu, které je v různých žebříčcích filmových kritiků řazeno vždy na přední příčky. Statická kamera v úrovni podlahy zachycuje vztahy mezi rodiči a jejich dětmi, které už ale vyrostly a mají vlastní život, starosti. I přes absenci výraznější akce si postupem času všímáme, že děti se rodičům nevěnují, jak by se slušelo a patřilo. Zajímavé je, že film nám tuto skutečnost nesděluje přímo v určitém rozhovoru, situaci, ale na naši mysl nám vyplyne sama o sobě a je potvrzena v úplném závěru filmu, kde ovdovělý otec děkuje své taktéž ovdovělé snaše za to, jak se o něj a hlavně jeho zesnulou manželku v Tokiu starala, víc než jejich vlastní děti. Co z toho plyne? I když každá nová generace má už své vlastní životy, neměli bychom se ke svým rodičům otáčet úplně zády, po jejich smrti jim projevená úcta už k užitku a radosti nebude.(16.4.2013)

  • Mikino00
    ***

    Zase tak skvělé mi to nepřipadalo, téma je sice silné, jenomže je to hrozně roztažené, celé dějově předvídatelné a nic překvapivého nepřináší.(16.10.2011)

  • Dlubal David
    *****

    ■ ■ ∞ KOMENTÁŘ: Upřímně mohu říci, že film Tôkyô Monogatari je pro mě to nejlepší, co režisér Ozu za svou dlouhou kariéru natočil. Motivy, které se v mnoha jeho filmech vyskytují: rodina a odcizení jejích členů, mezigenerační problémy, odlišný pohled na svět předválečný a poválečný a odlišné hodnoty generace poválečné, které jsou v očích rodičů a prarodičů uvolněné a pokleslé, rozdílné postavení ženy a muže v japonské společnosti a její hierarchii, sourozenecké rozkoly, ale i vztahy sousedské, to vše a mnohem víc, mi připadá, že právě v tomto filmu je zpracováno nejniterněji a uchopeno neobvykle citlivě. ■ Příběh z Tôkya je svým způsobem velmi jednoduchý film, opravdu velmi velmi jednoduchý, ale o to více je zajímavější, že dokáže člověka přimět zabořit se do sedadla a s němým výrazem ve tváři jej nechá unášet se na vlnách pozitivních emocí a příběhu, který je tak lidský a opravdový, že při stopáži čítající více jak dvě hodiny, se člověk ponoří do děje tak, že s hlavními postavami: vesnickou babičkou a dědečkem, kteří přicestují za svými dětmi a vnoučaty do hlavního města Japonska, do Tôkya, se sžije natolik, že zde pozná část své vlastní rozvětvené rodiny a část svého příbuzenstva. ■ Film je natočen způsobem typicky japonským, avšak, a to je na tomto díle tak zajímavé, zároveň způsobem srozumitelným i západnímu publiku a jiné kultuře a odlišné mentalitě. ■ Tôkyô Monogatari mám ze všech OZUových filmů nejraději, je mi nejbližší, nejsrozumitelnější a nejvíce vypovídající o OZUovi. ■ Líbil se mi velmi netradiční způsob natáčení scén, kdy kameraman a režisér snímají scénu jakoby z pohledu od kolen a pohled na herce je vskutku velmi zvláštní a prostor je pojat zásadně jinak a divák, pakliže přistoupí po pár minutách na tento způsob prezentace, dostává vydatné porce umělecky ztvárněného představení. ■ Film může na mladší diváky působit nudně a pamětnicky, však Tôkyô Monogatari se již označuje jako film pamětnický; i když právě toto označení nemám rád, protože dostalo mírně pejorativní nádech a leckdy nálepku červené knihovny a afektovaných projevů, tak právě v tomto případě mi mluvit o Příběhu z Tôkya, jako o filmu pro pamětníky nijak nevadí a své diváky si jistě najde. Ovšem je pravda, že po těch šedesáti letech, kdy se celá japonská společnost, ale i ta středoevropská, dosti proměnila, zůstává v několika momentech malé, maličké, hluché místo, které plynutím času vyjevilo své čelo. ■ Pro člověka, který se zajímá o Japonsko, jeho historii, jazyk a mentalitu, toto dílo vřele doporučuji, neboť je zde několik věcí, které pomohou utříbit si některé myšlenky a třebas donutí se i zamyslet nad tím, kam jsme se za ta léta posunuli a vyvinuli a zda ještě nyní dokážeme vůbec chápat život, jaký prožívali obyčejní lidé v období, které lze dnes již obtížně chápat a pochopit. Lze to brát jako malou sondu do běžného života, kdy každodennost a normální plynutí času bylo bráno lidmi, kteří zažili hrůzy druhé světové války a nikterak netoužili po žádném krveprolití na žádné straně, jako neskutečný luxus a prostotu toho, že můžu v míru pít, jíst a bydlet se svými blízkými. ■ Film jsem zatím viděl jedinkrát před osmi lety a nenašel jsem odvahu si jej pustit podruhé, abych si nepokazil dojem, který jsem před těmi roky měl. ■ Příběh z Tôkya bych označil za film rodinný, respektive rodinné drama, kde ale drama netkví v tom, že by zde docházelo k dynamickým scénám a rozpoutávání rozporů a neshod či intrikám, naopak, film je velmi statický a drama se nese neviditelnou nitkou od němého počátku přes rozhovory rodinných členů a odlišné názory na výchovu vnoučat, rozčarování na tím, jak vaše děti jsou jaksi jinými osobnostmi než za jaké jste je dlouho měli, k poznání, že dospělé potomky žijící úplně jiný život, který vy vlastně ani nechápete, až ke smutnému konci, kdy poznáte, že Příběh z Tôkya je daleko obsáhlejší a mnohem více vypovídající než se zpočátku zdálo. ■ Filmem se nese pár komických scén, které na vás z posuvných dveří nečekaně vyjuknou jak Yamamba, aby následně odezněly a neničily nádhernou atmosféru. ■ Příběh z Tôkya řadím po právu do svých pět seti nejzajímavějších japonských filmů. ■ ⁞ NÁMĚT / SCÉNÁŘ / PRODUKCE / REŽIE: NODA a OZU zde předveli, že jsou opravdovými mistry. [100/100] ■ ‖ KAMERA / STŘIH / VISUÁLNÍ & MECHANICKÉ & SPECIÁLNÍ EFEKTY + kostýmy / dekorace / make-up: Jak jsem již naznačil v omáčce výše, tak práce, kterou předvedl ATSUTA, mě velmi nadchla a tento rank musím hodnotit opět pozitivně. [100/100] ■ ↨ DRAMATURGIE / CHOREOGRAFIE / BOJOVÉ & AKČNÍ SCÉNY: [80/100] ■ ― HERECKÉ OBSAZENÍ & HERECKÉ VÝKONY: Nejvíce ze všech herců mě zaujala Setsuko HARA [90/100]. Dále Chishû RYÛ [89/100], Chieko HIGASHIYAMA [87/100], Eijirô TÔNO [85/100] a dále: Kuniko MIYAKE [83/100], Kyôko KAGAWA [83/100]. ■ ¨ HUDBA (OST + hudba, která byla ve filmu použita): Jemný hudební doprovod byl vytvořen dobře, aby nijak divák-posluchač nebyl rozptylován a mohl se v klidu soustředit na dialogy, které jsou pro tento film stěžejní. Takanobu SAITO [78/100]. ■ ∩ FILMOVÉ EMOCE: It's a Wonderful Life, Hotaru no haka, Philadelphia Story, Zuo you (In Love We Trust), Guess Who's Coming to Dinner, Okuribito. ■ № KOLIKRÁT JSEM FILM VIDĚL: 1x; ⌂ [J; 1x [PZ-CZ]; R2005]. ■ ↔ CELKOVÉ HODNOCENÍ: ① POPRVÉ: [100/100]; ↔ [100/100]. ■ ↘ POZNÁMKA / ZAJÍMAVOST: Díky komentáři od dezorze, jsem zaevidoval jeden neznámý německý film: Kirschblüten - Hanami, a ikdyž současnou německou tvorbu zrovna moc nemusím a po pravdě ji ani nevyhledávám, tak tento počin mi udělal radost, respektive jeho druhá půle... Hanami - čas kvetoucích třešní jsem viděl v roce 2010 a samozřejmě se mi nemohl nevybavit Příběh z Tôkya. Takže když budete mít čas, tak se na níže uvedený film můžete podívat a porovnávat, samozřejmě je to neporovnatelné, ale stejně jsem porovnával... ■ ■(29.12.2013)

  • IvoB
    *****

    Jasně, film už je to starý, zdlouhavý, a vlastně úplně obyčejný. Proto dosti lidem asi nic moc neřekne. Ve skutečnosti se však tyto na první pohled záporné vlastnosti stávají jeho největším kladem. Ozu dokázal opravdu s citem vystihnout právě ty pomíjivé a všední události jedné rodiny, bez zbytečných příkras (kamera je statická) či jakéhokoliv emocionálního tlačení na pilu. Postavy tak (alespoň dle mě) působí velmi přirozeně a uvěřitelně. Až mě v závěru překvapuje, jak snadno byl pro mě tento film „koukatelný“, i když se v něm skoro nic neděje. Možná byste u pětihvězdičkové záležitosti hledali i něco víc, ale tento film je prostě výborný takový, jaký je.(14.3.2015)

  • poet

    Projekt 100 (2004)(17.1.2007)

  • Radek.SCH
    **

    Ééé... děte se bodnout filmoví kritici a fanoušci. To tu nikdo nemá koule říct, že je to nudná a nezáživná člověčina plná japonské laskavosti, podřízenosti a odevzdanosti?(15.9.2012)

  • fNdEsIECLE
    *****

    Představte si klidné místo na konci světa. Na tom místě vlastní rádiovou stanici a kino. V krbu praská oheň, nechávám se unášet meditativním proudem, vybavuji si tvář. Prolamuji se, v třetí třetině se mi klíží únavou oči. Přesednu si blíže k ohni a nechávám teplo pronikat do zad. Upadám do hlubokého mikrospánku. Probouzím se na konci, nemohu odlepit od sebe oči, cítím se, jak bych vypil galon piv. Jsme sami.(14.6.2013)

  • troxor
    *****

    Jeden z nejlepších filmů všech dob. Děj a poselství filmu je univerzální, stejné jak pro Japonce, tak pro Čechy, tak pro zbytek světa.(21.6.2008)

  • mi-ib
    *

    Já těm japonským filmům zkrátka nikdy na chuť nepříjdu. Tenhle je navíc neuvěřitelně ukecaný. Sice poskytuje jakési morální poučení, ale velmi nudným způsobem.(19.12.2011)

  • Narciska
    ****

    Příjemný film, z něhož vyzařuje upřímná zdvořilost a vřelost starých rodičů a Noriko. Jejich moudrost a odevzdaný klid vás dojme, její milost přiměje zamyslet se nad vlastním přístupem... Proti nim nenuceně skví se, jak na lidi dopadá všednost a práce... Film je ovšem starý - černobílý, plyne pomalým tempem, nic se v něm neděje a přece říká mnohé ... o lidech, rodině a životním nadhledu (bylo teprve 8 let po válce). V roce 1953 neuměli točit filmy jaké se točí dnes, ovšem dnes by nikdo nezvládl natočil film podobný tokijskému příběhu. Žít v roce 1953, dala bych jistě filmu plný počet hvězd, dnes jsme ale rozmazlení a hledíme více na formu a ta přeci jen trošku nudí...(20.11.2012)

  • Dimo
    ***

    Staré, Japonské a dlouhé. Je to dost výstižné?(6.7.2006)

  • Dr.Cilka
    *****

    Po kazdej stranke krasa. Je neuveritlne ako niekto dokazal taky prozaicky pribeh povysit na vrcholne filmove umenie. Filmu je vycitana castokrat dlha stopaz, no z mojho pohladu mala kazda jedna sekunda svoje opodstatnenie. Malebna sonda do medziludskych a medzigeneracnych vztahov povojnoveho Japonska. Napriek smutnej druhej polovici, som nedokazal pozerat na Tokyo story inak ako s usmevom na tvari.(6.1.2013)

  • FrankieCZ
    *****

    Pět hvězdiček i přesto, že z Ozuových filmů mám mnohem raději Banšun, který mi připadá i emocionálně daleko hlubší a silnější.(26.5.2007)

  • Barak
    **

    Takže todleto je klasika japonské kinematografie.. v tom případě se musím předem omluvit, protože to byla blbost - záměrně se vyhýbám horším slovům. Ale pěkně od začátku.... Starší japonský pár "z venkova", se rozhodně navštívit své děti a vnoučata v hlavním městě Tokiu - a o tom to je. Celou dobu se jenom hovoří. Kdyby to byly dialogy jako od Tarantina (musel jsem použít tohle přirovnání), tak klidně, ale tady tyhle jsou naprosto nezáživné, o ničem, postrádající jakoukoliv známku zajímavosti. Všichni se pořád usmívají (nic proti tomu) a mluví, a mluví.. a je to nudné. Navíc se "děj" souká příšerně pomalu kupředu, což akorát přidává na uspávající atmosféře - a nechachrání to ani pár vtipných momentů. A co ještě víc dorazí je skutečnost, že už zhruba v polovině zjistíte, jak to skončí, takže zbývající hodinu už nemůže vás nemůže naprosto nic překvapit. Drtivá většina filmu se odehrává v interiérech a všechno je to nasnímáno brutálně statickou kamerou - tam prostě není žádný pohyb, kromě hýbajících se postav. Ta je umístěna hodně dole, takže všechno je snímáno z podhledu - jsem si říkal, že to bude taky třeba tím, že Japonci jsou menšího vzrůstu, takže to udělal tímto způsobem, aby je nějak zvětšil :) -, přičemž jednotlivé záběry jsou výborně "naaranžováný", aby vůbec nebylo potřeba použít švenkování. Tento "střet generací" mě vůbec nevzal, nijak moc nezaujal a zkrátka jsem se u něho příšerně nudil.... 3/10(3.11.2007)

  • JohnyTrava
    ***

    Skutočnosť, že som film musel dopozerať na trikrát jasne svedčí o ďalších riadkoch. Tento film je dôkazom toho, že z japonských čiernobielych vôd sa nie vždy podarí vytiahnuť trblietajúcu sa perlu. Nechápem vyzdvihovanie toho filmu, resp. chápem ale nesúhlasím s ním. Ak si odmyslím prehnanú dĺžku, tak myšlienka, ktorú film podáva nie je ničím nová a to azda už ani na tú dobu, a jej samotné prevedenie tiež nie je nejak bravúrne. Možno je to tou prílišnou obyčajnosťou alebo z časti až moc afektovaným hraním ale tento film ma vôbec neoslnil. Ale aspoň sa tam štyridsaťpäť minúť nevláčila voda.(14.7.2013)

  • Godhaj
    ****

    ,,Užila jste si trápení, stejně jako já.“ ,,Ano.“ Tokijský příběh je krásným i smutným zamyšlením nad stářím, rodinnými vazbami a hodnotě obyčejného času stráveného se svými blízkými. Ozu opět nikam nespěchá, nechává postavy velmi pomalu a s klidem odříkávat jejich na první pohled strnulé dialogy, pod nimiž však vždy cítím obrovskou moudrost a sílu, jedinečnost a nenahraditelnost těch nejobyčejnějších okamžiků. V tomto příběhu je patrné, že tyto okamžiky některé postavy nedokáží docenit, ohlížejí se jen na peníze a hlavně na svůj čas. A nutno dodat, že děj se skvěle doplňuje s Ozuovým formálním přístupem statické kamery ve výšce sedícího člověka a členěním prostoru. Nic nerozptyluje divákovu pozornost od promluv postav, což činí nesmírně zvláštní divácký zážitek.(18.7.2018)

  • Auvajs
    ****

    Velmi jednoduchý příběh. Ozův (ne úplně běžný) filmařský styl. (Výhradně statická kamera, mnoho záběrů okolního prostředí, různých detailů. Atd.) Celkově: spousta zajímavých jednotlivostí a jemných nuancí. Ve svém součtu však nejsou natolik silné, aby přebily poměrnou nezáživnost (a - tu onu - statičnost). Prostě záběry. Nic víc. (Ale možná přesně toto byl účel :D) ~~~ 73%(10.8.2013)

  • T081
    *****

    Smutný a velmi dojemný film, který nemá potřebu dělat ze sebe laciné hollywoodské dojáky, ale možná je dojemný právě svou odměřeností. Statická kamera, zvláštní herecké výkony a celá ta atmosféra vrhá na obyčejná sociální rodinná dramata nový stín. A i přes zabijáckou délku jsem ani jednou z děje nevypadl. Občas jsem měl skoro až slzy na krajíčku. Tenhle filmový zážitek mnou hluboce pohnul.(15.9.2015)

  • RoB23
    ***

    #217 The Criterion Collection - http://www.criterion.com/films/284-tokyo-story(7.2.2014)

  • rbr
    *****

    Závěrem jen, konverzace mezi Kyokou a Norikou, nejdelší a nejhlubší dvě sekundy ticha v historii filmu. Life is disappointing. But that's ok.(6.12.2015)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace