A Picture Book for Grown-ups: I was Born, But...
I Was Born, But...
Režie:
Jasudžiró OzuScénář:
Akira FušimiObsahy(1)
Raný snímek Yasujiroa Ozu, mistra japonského filmu první poloviny dvacátého století, představuje úsměvnou satiru, která konfrontuje hierarchickou strukturu patriarchální společnosti dospělých se světem malých chlapců, kde postavení jednotlivce určují síla a vychytralost. (JFL)
Recenze (16)
Nádherný príbeh o deťoch a dospelých z dielne Jasudžiró Ozua. O chlapcoch, prežívajúcich starosti každodenného života na predmestí, kde sa ladne snúbia svety nemej grotesky a poetického realizmu. Jednoduchá, priezračná a roztomilá, taká je krása obrazov detstva, školy, rodiny a spoločnosti. Kedykoľvek sa k Umarete wa mita keredo vrátim - a to veľmi rád. 100% ()
Ještě dvě hodiny nazpátek bych dnes podvečer mohl prohlásit, že jsem od Jasudžira Ozuho nic neviděl a cokoliv z jeho tvorby odkládám v domnění, že se budu u tak starého japonského filmu nekonečně nudit. A hle, začíná večer a já už teď mám důvod pana režiséra zbožňovat a uctívat! Natočit celovečerní němý film pro celou rodinu, aby po celou dobu dokázal atraktinvě upoutávat dětského diváka, vyprávět pouze obrazem a nápisy příběh plný svižně plynoucích humorných dobrodružství a působivě v poslední třetině zacílit také na dospělé... to všechno v krásně vyladěné skládance, dokonce i s krátkými promítanými filmy ve filmu(!), znamená pak radost se dívat i po víc než 90ti let od doby vzniku. Po skončení jsem nadšeně dojat a vůbec bych se nedivil, kdyby podobný počin se stal následně hojně inspirujícím další tvůrce – ačkoli kdo ví, nakolik se dostal ve své době mimo východní Asii a jestliže připomíná v nejedné scéně i mnohem pozdější evropské filmy pro děti mládež, zda to nebude spíš tím, jak říká Věra Plívová-Šimková, že mentalita kluků včetně sklonu k různým rošťáctvím i smyslu pro ušlechtilost je všude stejná, po celém světě a za všech dob... * "Budou si doma předvádět kinematograf!" / "Dal jsem ti vrabčí vejce, vezmi mě prosím s sebou." [90%] ()
Rodina úradníka žije na predmestí Tokia, aby mal otec bližšie do práce. Jeho dvaja synovia prežívajú problémy so šikanou miestnych chlapcov a keďže chodia do rovnakej školy, odmietajú do nej chodiť. Prelom v ich detskom živote nastane, ak stratia úctu k svojmu otcovi, ktorý "šaškuje" pred svojim šéfom... Práve táto dimenzia čiernobieleho nemého snímku robí nečakaný zvrat v deji a posúva ho do sociálnej roviny. Gro príbehu však tvorí rozprávanie o problémoch a ich vysporiadaní sa so skupinou domorodých chlapcov. Režisér nazerá na svet cez optiku detí, chápe ich, rozumie im. Je to milý film, ktorý je natočený na svoju dobu veľmi kvalitným spôsobom. ()
Jeden z mých nejoblíbenějších od Ozua, jehož cit pro dětský svět, jeho podobnosti i odlišnosti se světem "dospělých", se ukázal být vpravdě mimořádným. Geniální a svým způsobem shrnující je scéna (následuje malý spoiler), kdy otec chlapce nažene do školy - kam se kvůli konfrontacím s místní partičkou bojí - s tím, že pokud budou agresory ignorovat, ti jim nemůžou nic udělat. Chlapci si posléze povídají a jeden říká: "Myslím, že když je budem ignorovat, stejně nás zbijí." Druhý: "Taky si myslím. Já bych byl radši, kdyby ignorovali oni nás, až je budem mlátit." Naprosto ideální úvod do mistrova díla. ()
Uf je to celkom dlho čo som naposledy videl nemý film. Ale poslednú dobu som prepadol čaru Jasudžira Ozua a tak hľadám či môjho obľúbeného Ozua prekoná nejaký iný Ozu.. teda súboj, ktorý má strašne neistý a premenlivý koniec. Narodil som sa, ale ... je krásnou ukážkou podobnosti západného sveta a aj toho východného. Prvá svetová vojna skončila, schyľuje sa k druhej. Japonsko sa vzmáha a chtiac nechtiac sa to čo sa dotkne strednej spoločenskej vrstvy odráža v tvorbe Jasudžira najlepšie. Jeho Shomin- geki patria v tomto smere k neprekonateľným príbehom obyčajných ľudí, kde dominuje rodina, jej hodnoty a generačná priepasť starého a nového. Detský hrdina je v tomto prípade niečím čo situáciu odľahčuje a na poli Ozuovej tvorby pôsobí veselo a pozitívne - inokedy totiž nedramatickosť a bezútešnosť životných križovatiek ukazuje v podobe najčistejšieho realizmu. Narodil som sa, ale.. má výpovednú hodnotu aj dnes. Skoro 90 rokov od svojho vzniku. A pre mňa je to ďalšie Ozuové umelecké pohľadenie. Vzťah medzi otcom a synmi.. hľadanie vzájomnej úcty a pochopenia je krásne vytvorený scénou v premietacej miestnosti a ukončení jedením ryžových koláčikov. ()
Hodnotím to jako solidní nadprůměr, navzdory tomu, že hudební doprovod mě vyloženě sral a dokoukával jsem to na třikrát. Humor je to jemný, dětská perspektivu to má zcela přirozenou.. herecky je to fajn.. Do kolen mě to jakkoliv nedostalo, ale ty kvality v tom jsou. ()
To, co Papoušek pojal v Ecce homo homolka s českou sebeparodií a humorem (řečeno s menší nadsázkou), Ozu rozpracovává jako celovečerní film navíc v japonském, silně hierarchistickém prostředí, jež je narozdíl od kultovní české komedie "klukovským" dramatem. Nutno podotknout, že japonský ekvivalent k bratřím Formanům je naprosto odzbrojující. Narodil jsem se, ale... je pro mne největším utvrzením v tom, že už mladý Jasudžiru Ozu byl vyzrálý filmař, který byl schopný odvyprávět plnohodnotný a silný příběh i s absencí zvukové stopy. ()
Ozuov nemy, ciernobiely a nadcasovy film, navyse je to aj vizualne na urovni. Ako pisem, na japonske filmy sa treba navnadit : 87 % ()
Kolko filmov natocenych v ´praveku´ filmarciny pritom s modernym lookom poznate? Ozu take filmy tocil. Neme, ciernobiele, vizualne aj obsahovo nadcasove. ()
Že je Ozu talentovaný režisér vím už nějakou dobu, ale že takhle krásně dokázal natočit i němý film, to jsem, přiznávám, trochu nečekal. Narodil jsem se, ale... je oproti Ozuovým budoucím filmům svižnější, méně vážné a se standardním tempem filmů své doby, ale spolu s tím nabízí skvěle napsaný scénář, kde se chytře mísí svět dětí a svět dospělých, povedeně vyváženuje mezi komedií a dramatem a každý záběr má tak pečlivě promyšlený, že jsem z některých byl nadšený i když měly jen tři vteřiny (třeba to zdánlivé "srovnání" šikanujících kluků od největšího po nejmenšího). Vůbec je tu filmařská stránka naprosto skvostná a nejedná scéna tu má tolik vrstev, že jsem se až divil. Jako jeden příklad za všechny bych uvedl tu s promítáním filmu, kde je zároveň hmatatelná melancholická rozlučka s kouzlem éry němého filmu (a přitom stále v němém filmů), první uvědomění si jinakosti filmového a skutečného světa a spolu s ním uvědomění si reality, jak ze strany bratrů (kteří vše chápou po svém a jinak), tak že strany jejich rodičů (kteří si jsou všeho jasně vědomi, ale nemají možnost to svým dětem komplexně vysvětlit). A spolu s tím je to stále příjemná komedie o dvou dětech v novém městě, která svým humorem a atmosférou až připomíná některé klasické československé dětské filmy. Poskládané je to opravdu geniálně a já nemůžu jinak, než dát plný počet. Tohle se Ozuovi opravdu povedlo, i když ne vše mi sedlo na 100%. A Čišú Rjú mi s každou další rolí přijde stále lepší a lepší. Slabých 5* ()
"Going to school is interesting and so is coming back from school... It's the bit in-between that I really don't like." Priznávam, prekvapilo ma, že Jasudžiró Ozu nakrúcal aj nemé filmy (a ešte aké množstvo!). A ešte viac ma prekvapilo, ako veľmi ma tento film bavil, keďže doteraz som mal k filmom tohto slávneho režiséra taký trochu rezervovanejší vzťah. Rovnako neobvyklé pre mňa bolo vidieť režisérovho dvorného herca (Čišú Rjú) v takom mladom veku. Táto komediálna dráma je hlavne o konfrontácii sveta detí so svetom dospelých, ktorá je podaná v realistickej forme, s prepracovanou psychológiou postáv. Dvaja malí bratia sa v novom prostredí snažia zapadnúť čo najvyššie v detskej hierarchii, čo vyžaduje v dosť neľútostnom svete značnú dávku úsilia, umu i šikovnosti. K svojmu otcovi pritom vzhliadajú ako k veľkému vzoru. Ich svet ale dostáva značné trhliny, keď zistia, že ich otec nie je žiaden veľký hrdina, ale naopak je až príliš úslužný voči svojmu šéfovi. Výborné sú najmä scény s detským gangom, ktorého prostredie poskytuje množstvo humorných situácií (boj o vodcovstvo gangu). Silnými stránkami filmu sú parádna kamera a priliehavá hudba. ()
You like your new school? We like the walk there and the walk home. But the part in between isn't much fun. ()
Srozumitelný příběh, u kterého jsem se i občas od srdce zasmál. Fajn oddychovka po Page of madness. ()
Byla bych opatrná s označením "komedie"; ohledně toho, jak taková komedie vypadá, mám jiné představy. Úsměvné to ale je. Snímeček spíš pohladí, než aby bavil. ()
Spolu s Ohajo nejhravější Ozu... přirovnání k Papouškovi se mi líbí a docela sedí, jen zde je méně satiry a více klukovin :) ()
Čarodej zo zemi Mu. Človek ktorý doslova z ničoho vykúzlil niečo absolútne fascinujúce. Tento film ďaleko prekonáva stovky súčasných filmov v základnej veci. Motív. Ozu, žiaden nepotrebuje, nachádza ho v nepovšimnutých gestách, charakteroch a spoločnosti. Dokonale tu (ako aj inde) pretvára naoko bezvýznamné otázky (nielen) detského sveta prostredníctvom filmu (výpovede), do odpovede pravdivej skutočnosti. K hodnote tohto filmu, po tech. stránke prispieva aj fakt, že vo svojej dobe použil pomerne liberálny spôsob točenia scén vo výške detských hercov. Docielil tým nenásilne atmosféru detského sveta natoľko autentickú (až sugestívnu), že si to človek ani nevšimne, keď ho príbeh vcucne a cíti sa ako jeden z chlapcov. ()