Stalo se za bílého dne

Zlatý Medvěd - výběr (27.06.2006)

Dnes, po všech těch Mlčeních Jehňátek, Sedm nebo Americkém Psychu, a řadě televizních sezón ve společnosti Myšlenek Zločince nebo Law & Order: Special Victims Unit, už Vajdův krimithriller na diváka působí dílem naivně, dílem povrchně a zkratkovitě, ale ve své době byl rovnocennou náhradou zmíněných "úchyláckých" detektivek naší doby. I přes výhrady k dějové konstrukci, která by se dala označit téměř za úsměvnou, zůstává Bílému Dni vynikající herectví Heinze Rühmanna (kterému výborně jdou jak analytické policejní postupy, tak interakce s dětskou hrdinkou), a především dokonale se proměňující Gert Fröbe - kterého uvidíme až ve druhé polovině filmu. Na svém omezeném prostoru předvádí precizní studii psychicky nemocného muže, z něhož jeho porucha udělala sériového vraha malých děvčátek. Z každého obrazu cítíte jak nepředstavitelně odporný zločin tenkrát vražda dítěte představovala. My jsme už otupěli, společnost se posunula... A taky proto bychom si měli tenhle - byť jenom v určitých segmentech - vynikající filmařský počin připomínat. 80% (20.03.2013)

Úlně jsem se zalekl, že zde není žádný komentář k této kriminálce. V tomto filmu je velmi hezky popsán kriminalistký postup v pátrání po vrahovi dětí. Současně máme možnost nahlédnout i do sokroumého života téhle bestie . Film by s napětím obstál určitě i v dnešní konkurenci. Tenhle komentář se stal za bíleho dne ! (13.10.2006)

"Tento román je s filmem, jehož titul bohužel zní Stalo se za bílého dne, spjat takto: Na jaře 1957 si producent Lazar Wechsler u mne objednal filmovou povídku. Téma: sexuální zločiny na dětech. Záměrem bylo varovat před tímto bohužel stále častějším nebezpečím. Odevzdal jsem povídku, jakousi předběžnou verzi románu, přepracovanou později s režisérem Ladislaem Vajdou na scénář, který se valnou většinou úzce přidržoval filmové povídky. Záleží mi na tom, abych zde uvedl, že film v podstatě odpovídá mým intencím; že román se ubírá jinou cestou, neznamená kritiku vynikající práce režisérovy. Je to pouze proto, že po dokončení scénáře jsem se ještě jednou pustil do práce. Chopil jsem se znovu fabule a domýšlel ji dál, za hranice poučnosti. Z jednoho určitého případu se stal obecný případ "detektiv", stala se z něho kritika jedné z nejtypičtějších figur devatenáctého století, a tak jsem nezbytně přesáhl cíl, který si vytkl film jakožto dílo kolektivní." (Friedrich Dürrenmatt v doslovu románu Slib) Ano, film se od románu liší asi jako novinová reportáž od eseje na stejné téma. Stalo se za bílého dne je skvělá detektivka, ale vyžaduje nezkoumat některé nedomyšlenosti a přijmout náhody, nápomocné v detektivově pátrání, kdežto Slib je spíš psychologický román, který to první retušuje a druhé kritizuje. Film zestárnul v popisu práce vyšetřovatelů, poněkud poplatné dřívějším filmům daného žánru. Celá první třetina, která ukazuje oficiální vyšetřování, dnes působí značně naivně. To pravé ořechové přijde až poté, co je případ oficiálně uzavřen a jaksi na vlastní pěst se ho ujímá emeritní detektiv Heinz Rühman. Z bezpříznakové kolektivní kriminálky se pak stává osobnější a proto napínavá detektivka, kterou rozhodně doporučuju. 80% (13.09.2010)

Hodnocením nemyslím, že by byl film špatný. Možná z dnešního pohledu není tak dramatický a hlavně mně přišel trochu naivní. Myslím, že ve skutečnosti by k dopadení vraha takováto lest nestačila. Jako alternetivu rozhodně doporučím spíše film M od Fritze Langa s podobnou pointou, ale kvalitnější zápletkou. (28.08.2010)

Pořád mi není moc jasné, proč je tak málo kriminálek a thrillerů z vesnického prostředí. Přitom kdejaký venkovský zchátralý domek a zapadlá horská putyka působí kolikrát více ponuře než špinavá městská zákoutí a zaplivaná nádraží. Na venkovské prostředí sází i dnes již klasický krimithriller "Stalo se za bílého dne", který jistě patří mezi ty nejtemnější v žánru (atmosférou mi hodně připomněl Schulhoffovy detektivky). Případ vraždy malého děvčátka je hrůzný i bez zbytečných detailů, zajímavě je vylíčet i policejní (duchaprostý tulák je podezřelým č. 1) a vesnický (svobodná matka a její dcera) dogmatismus a také fakt, že velkou roli v práci kriminalistů hraje náhoda. Sympatický a racionálně uvažující komisař (skvělý Heinz Rühmann), andělsky sympatické děvčátko a ukrutně slizký záporák (Gert Fröbe v životní roli, kdepak Goldfinger) jsou nosnou stránkou tohoto temného a nezapomenutelného příběhu, který však není klasickou detektivkou. Je to spíše příběh osamělého muže, který čelí ohavnému zločinu všemi dostupnými prostředky a uprostřed toho všeho touží najít kousek štěstí. 100%. (17.10.2010)

Krimi, na ktorej sa podpísal čas. Samozrejme, skvele zvolený výzor i charakter vraha sú v súlade s všeobecne vžitou predstavou slizkého przniteľa malých dievčatiek. A to sa počíta. Motív vyšetrovateľa, ktorý ide proti väčšinovej mienke obyvateľov obce aj kolegov je zaujímavý. Najmä v kombinácii s jeho rozhodnutím predhodiť vrahovi volavku v podobe malého dievčatka. Takže viacero pozitív v trochu démodé koncepte dáva dohromady záležitosť, ktorá je v pohode pozerateľná. Raz. (18.06.2020)

Snímok síce nedisponuje takou temnou atmosférou ako dnešné moderné thrillery, no štylizácia príbehu či prezentovanie detektívnej práce je až na pár detailov skutočne vieruhodná. Mrzí ma že divák spozná identitu vraha pomerne priskoro, no tak či onak, nižšie hodnotenie by ma pre solídne spracovaný seriózny námet mrzelo. "Stalo sa za bieleho dňa" je veľmi vydarená krimi, hodná veškerej pozornosti, ktorú môžem "komukoľvek" smelo odporučiť. (31.05.2016)

Prostě kdo umí, ten umí. Sympatický velikán německého filmu výrazného talentu herec Heinz Rühmann postavu komisaře Mathäe zajímavě vykreslil. Mimo jiné možná, že se někomu bude zdát film již zastaralý, ale ve své době šlo o velice rutinované a napínavé kriminální drama, které i dnes představuje solidní kvalitu, podloženou zajímavou atmosférou napětí. (29.09.2010)

Podařená stará dobrá kvalitní kriminálka na kterou jsem narazil úplnou náhodou. Kvalitní zážitek umocňuje profesionální ČS dabing z dob kdy jsme v téhle disciplíně byli světový machři. Jinak film má slušnou atmosféru, solidní spád a zajímavý průběh vyšetřování. Tím přímým tahem na branku bez okecávání mě osobně bavil víc než mnohými zde více oslavovaný M od Fritze Langa který mi zase až tak skvělý nepřišel. Jenom ten trochu urychlený a poněkud na sílu udělaný konec to trochu kazí, ale jinak výborná záležitost.80% (08.04.2018)

Film má dvě části. V jedné je vyslýchán svědek, co objevil v lese dívčí tělo. Děsivý nátlak je psychicky brutální, podtržen ještě venkovským lynčem. Ve druhé pátrání pokračuje. Expresivní černobílá kamera, sugestivní hudba a solidní herecké výkony potěší. Gert Fröbe (Schrott) nemusí mluvit, stačí jen výraz jeho tváře, aby člověku přeběhl mráz po zádech. Ze všech filmových verzí Dürrenmattovy předlohy je tahle stále ta nejlepší. Hodnocení ponechávám. (05.10.2020)

Skvělá noirovka, trochu moc strojená, ale na dobu svého vzniku.. se není čemu divit, je to klasika. (10.09.2012)

Má to atmosféru, napětí, šokující zločin, sympatického hlavního vyšetřovatele a správně slizkého záporňáka Gerta "Goldfingera" Fröbeho. Místy je snímek sice na dnešní poměry naivní, ale z celkového kouzla mu to zas tolik neubere. Zvažoval jsem i 5*. (21.04.2017)

Stará, ale věru nezestárlá psychlogická až psychiatrická detektivka těžící ze silné předlohy Friedricha Dürrenmatta. Scénář chvílemi zvládá převod z knihy trošku násilně, ale i tak je to velice silné drama zvládnuté filmařsky po všech stránkách. (01.01.2011)

Film, kde hrá hlavnú úlohu zostavenie kriminálneho profilu páchateľa... Zaujímavý krimi príbeh podľa starej šablóny pátrania po vrahovi. Je podaný príjemne staromilsko a vzhľadom na dobu a miesto kde bol točený, aj na vysokej technickej úrovni. Na prvom mieste však tróni samotný scenár, ktorý bol veľmi dobre napísaný, s dôrazom na jednotlivé postavy a psychológiu páchateľa. Ten bol síce pomerne skoro odhalený, no i napriek tomu príbeh na svojom čare nestratil. Nadpriemer. 75/100 (04.04.2018)

Na tenhle film se dá koukat po víc jak půl století a je stále napínavý. Bez problému strčí do kapsy mnohem proslulejší thriller Čekej do tmy. Škoda, že Stalo se za bílého dne je tak málo známý. (03.03.2011)

Spoilery! Tento snímek byl zřejmě příliš dobrý na to, aby se někdo obtěžoval s tvorbou titulků. Něměcky rozumím jen několika základním konverzačním frázím z koncentračních táborů, tudíž jsem si na originál netroufl. Musel jsem se tedy po 100 letech ponořit do českého dabingu a bylo to dle očekávání hrozné. Zároveň to ovšem byla jediná hrozná věc, kterou jsem ve snímku zaregistroval. Dost se mi zamlouval jednoduchý kriminální děj, který byl skvěle vystavěn i jednotliví aktéři. Krásná ukázka toho, k čemu až může nebohého pána zahnat dominantní mrcha žena. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (24.05.2017)

Pozrieť si 60-ročný film po pol storočí a neznížiť mu plné hodnotenie, to je takmer zázrak. Ale Vajdov film si to zaslúži. Disponoval výbornou predlohou, Rühmann a Fröbe nezaostali za svojou povesťou, dej bol priamočiary, možno jednoduchý, bez scenáristickej snahy zviditeľniť sa, ale fungovalo to. Videl som aj remake (Prísaha) a v ňom to možno tiež fungovalo, ale nie podľa mojich predstáv. A aj keď ani ja nemôžem hovoriť o dokonalom filme, hodnotenie i zaradenie v mojich Top 100 mu ponechávam. (13.02.2018)

Profil bestie přesný jak mangarské hodinky. (13.08.2010)

Vadilo akorát to, jak film výchovně (naivně) směřoval, a taky že dramatizace byla dopředu vytušená. Jinak ale poctivá b&w kriminálka starého mustru, odehrávající se na švýcarském venkově, orámovaném silnicí první třídy s velmi proměnlivým provozem (když se vystupovalo z auta do silnice, nikde nikdo, když se spěchalo, pendlovalo po asfaltu do anebo z Curychu jedno auto za druhým). Dobrá hudba, a vynikající původní dabing brněnského studia (Zdeněk Kampf měl úžasný hlas, a jak s ním dovedl pracovat). Budu si pamatovat, tento případ vyšetřuje doktor Matthäi. (22.11.2013)