Stalo se za bílého dne

"Stalo se za bílého dne" jsem poprvé viděl jako dítě v televizi za hluboké noci...Napětím jsem ani nedýchal. Několikrát jsem si potom od rodičů vyslechl kázání, abych se nenechal nikým cizím nalákat na nějaké bonbony. Žádnou reprízu jsem si nenechal ujít a po letech jsem také viděl film v originálním znění v kině, ve Filmovém klubu. Zdařilá kriminálka, která vyniká psychologickým vykreslením povah hlavních aktérů - sympatického komisaře Matthäie (Heinz Rühmann) a vraha malých holčiček Schrotta (Gert Fröbe) - a která obstojí i dnes. A Golfinger je pro mě navždy Schrott! (14.07.2009)

Kriminální thriller ze Švýcarska, k tomu rok 1958? To zní... no minimálně zvláštně, ale ve skutečnosti je to parádní ukázka kriminálních filmů, kdy při finálním odhalení vraha, respektive při scéně, kdy se o sám odhalí, jsem jen zíral na to, jak je to dobré. Je to trochu delší, než by muselo, ale lze to omluvit budováním atmosféry a napětí. (21.11.2016)

Krimi, na ktorej sa podpísal čas. Samozrejme, skvele zvolený výzor i charakter vraha sú v súlade s všeobecne vžitou predstavou slizkého przniteľa malých dievčatiek. A to sa počíta. Motív vyšetrovateľa, ktorý ide proti väčšinovej mienke obyvateľov obce aj kolegov je zaujímavý. Najmä v kombinácii s jeho rozhodnutím predhodiť vrahovi volavku v podobe malého dievčatka. Takže viacero pozitív v trochu démodé koncepte dáva dohromady záležitosť, ktorá je v pohode pozerateľná. Raz. (18.06.2020)

Vadilo akorát to, jak film výchovně (naivně) směřoval, a taky že dramatizace byla dopředu vytušená. Jinak ale poctivá b&w kriminálka starého mustru, odehrávající se na švýcarském venkově, orámovaném silnicí první třídy s velmi proměnlivým provozem (když se vystupovalo z auta do silnice, nikde nikdo, když se spěchalo, pendlovalo po asfaltu do anebo z Curychu jedno auto za druhým). Dobrá hudba, a vynikající původní dabing brněnského studia (Zdeněk Kampf měl úžasný hlas, a jak s ním dovedl pracovat). Budu si pamatovat, tento případ vyšetřuje doktor Matthäi. (22.11.2013)

Pořád mi není moc jasné, proč je tak málo kriminálek a thrillerů z vesnického prostředí. Přitom kdejaký venkovský zchátralý domek a zapadlá horská putyka působí kolikrát více ponuře než špinavá městská zákoutí a zaplivaná nádraží. Na venkovské prostředí sází i dnes již klasický krimithriller "Stalo se za bílého dne", který jistě patří mezi ty nejtemnější v žánru (atmosférou mi hodně připomněl Schulhoffovy detektivky). Případ vraždy malého děvčátka je hrůzný i bez zbytečných detailů, zajímavě je vylíčet i policejní (duchaprostý tulák je podezřelým č. 1) a vesnický (svobodná matka a její dcera) dogmatismus a také fakt, že velkou roli v práci kriminalistů hraje náhoda. Sympatický a racionálně uvažující komisař (skvělý Heinz Rühmann), andělsky sympatické děvčátko a ukrutně slizký záporák (Gert Fröbe v životní roli, kdepak Goldfinger) jsou nosnou stránkou tohoto temného a nezapomenutelného příběhu, který však není klasickou detektivkou. Je to spíše příběh osamělého muže, který čelí ohavnému zločinu všemi dostupnými prostředky a uprostřed toho všeho touží najít kousek štěstí. 100%. (17.10.2010)