The Friendship Game
Režie:
Scooter CorkleScénář:
Damien OberHudba:
Blitz//BerlinHrají:
Peyton List, Brendan Meyer, Jennifer Copping, Dylan Schombing, Miriam Smith, Miranda Edwards, Kelcey Mawema, Annette Reilly, Kaitlyn Santa Juana, Lynn WhyteObsahy(1)
Skupina teenagerů v malém městě objeví podivný předmět, který prověří pevnost jejich přátelství. (tribican)
Recenze (7)
Záhadný předmět, co má moc plnit přání a zároveň testovat pevnost přátelství. Asi nebudu jediný, kdo většinu filmu tápal, co má být podstatou tohoto výplodu, který pořádně ani neměl jasno, do jakého žánru by chtěl být nasměrován. Má proporce sci-fi i hororu, ani v jednom rozhodně není excelentní. A studnicí originality také rozhodně není. Předměty nejasného původu, které se dřív nebo později obrátí proti těm, co je v tu chvíli vlastní, jsou v podobných filmech něco naprosto běžného. A tento film se ani neobtěžuje přijít s nějakou variantou objasnění jeho existence. Čtyři ústřední herci, Peyton List, Brendan Meyer, Kaitlyn Santa Juana a Kelcey Mawema, by v lépe zrežírovaném filmu nebyli úplně pro ostudu. A jejich parta by mohla docela dobře fungovat. Jenže v tak roztříštěném a chaotickém pojetí se to prostě nedaří. Kamarádka po seanci záhadně zmizí, posléze se zbytek party chce dobrat toho, co za jejím zmizení vězí, jenže film je samý zmatek a těžkopádnost. Navíc dost nesmyslně působí fakt, že jakýsi kluk ve věku, v němž by mohl sám bez problémů večer zůstat doma, kdy jde jeho máma randit, musí mít dívku na hlídání. Vysvětleno je to tak, že je posedlý počítači a je třeba mít nad ním dozor. A navíc web kamerou šmíroval zmizelou dívku, to už ale o něm nevěděl nikdo. Dorazilo mě, že si naprosto okatě instalované kamery v dívčině pokojíčku ona sama nevšimla. Většina filmu je buď dost slabě zrežírovaná, nebo nedává dobrý smysl. Scooter Corkle se postupně rozhodl, že film zachrání alespoň vizuálně. A v tomhle ohledu je to celkem přijatelné. Většími kvalitami se ale film rozhodně nemůže ohánět. Selhává ve vedení příběhu, není dost dobrý v žádném žánru, do kterého zavítá, a režijně a scenáristicky se také příliš nevyznamenal. Takže nepovedená záležitost. 4/10 ()
Ako Poliaci vravia, príbeh je hlúpy ako leto s rádiom. Nie je to sci-fi, nie je to ani poriadne mysteriózne, je to len halucinogénne a plné zmätenosti a hlúposti. Až sa divím, že v tom nehrá práve ohlasovaná Bella Thorne. Ona by sa na to hodila ksichtom, farbou vlasov i intelektom. Film mnohé nevysvetľuje a nepríde ani žiadna mystika, skôr črevná kolika. ()
Film o ctyrech vysokoskolskych spoluzacich, jejichz pratelstvi je otestovano zahadnou hrou. Nic ve filmu nedava smysl od zacatku do konce. Neni to desive, ani zabavne. Herecke vykony jsou ale solidni. ()
Bylo mi samozřejmě jasný, že vzhledem k mýmu věku a doufám že i inteligenci (se vší skromností) sotva budu cílovka nějakýho jalovýho pseudoscifistickýho pseudodrámka o mocinky vážném a důležitém přátelství mezi nějakými náctiletými trubkami v nějakým kanadským prdelákově. Ale doufal jsem přece jenom v nějakej ten sci-fi prvek, ježto scífek se točí tak zoufale málo... No nebudu to prodlužovat, protože ten mentál, kterej tomu dal nálepku sci-fi, by s takovou logikou mohl jako sci-fi onálepkovat každou druhou senilní debilitu, ve který se mihne nějaký jakýkoliv tzv. nadpřirozeno nebo tzv. mysteriózno apod. Ne, není to scífko. Ale po filmařský stránce to není ani úplná amatérština a má to i jakejs takejs nápad, i když mi asi půl filmu trvalo, než jsem ho začal (snad) chápat. Tím ovšem nechci říct, že to není sračka. Je to sračka převeliká, ale viděl jsem už i větší. ()
Just another teenage drama. Hviezdicku za obcas celkom slusnu atmosferu v uvode. Zial, ked to sklzlo do halucinogennych pazvukov a obrazov a snazilo sa prezentovat viac, ako bolo zrejme, stratilo to atraktivitu. Nehovoriac o viacerych logickych preslapoch - zvlast s kamerami. Pre mna bol lakadlom zaner sci-fi. Neodporucam, ak nie ste mladsie publikum, ktore priatelstvo a "zradu" poklada v nastrocnom veku plnom hormonov a novych pocitov za najdolezitejsie. :) V tom pripade smelo do toho, mozno sadne. Btw. zapijat drogy chlastom mozno vyzera vo filme bezstarostne a "coolovo", ale lekarske statistiky ukazuju, ze ta pred smrtou nemusi zachranit mlady organizmus. ()
ono to vlastně mělo docela dobrý potenciál, ale bože, jaké hovno se z toho vyklubalo by i housenka záviděla. Posledních 50 minut filmu dokáže unudit tak, že i pán prstenů by záviděl. Posledních 10 minut nedíváno a tudíž nehodnotím. Unuděn k smrti. EDIT: psal jsem to v průběhu a posledních 10 minut jsem plánoval vypnout. Nakonec dodíváno (bože, já jsem masochista). Ok. S hodnocením celého filmu říkám, že je to úplně stejně špatné jako těch 10 minut před koncem. Pokud se člověk chce nechad unudit schizofrénickými střihy, tak tohle je přesně pro něj. Raději bych si dal Vesmírnou oddyseu na dvou papírech s režisérským komentářem, než tuhle sračku absolvovat znovu. A bože ten ending. Jděte s tím do prdele. Viděl jsem horší filmy. Tohle se mému dnu ani zdaleka nevyrovná, ale bylo to utrpení ()
Film za moc nestál, ale motiv zakoupení či nalezení nějakého podivného předmětu, který potom něco způsobí, mám rád. Občas se mi o tom i zdají sny. Zde je příklad: - - - Sen o kvílícím duchovi (v noci z 20. na 21. prosince 2022) - - - Koupil jsem ve vetešnictví zajímavou kuriozitu. Je to truhlička zhotovená z leštěného dřeva. Připomíná prvorepublikový voltmetr kombinovaný s ampérmetrem, ale nemá žádné ciferníky. Za to z ní vyčnívá klika. Když se klikou točí, ozývá se ze skříňky „kvílení ducha“. Doma položím předmět na stůl a začnu točit klikou, abych hračku důkladně vyzkoušel. Zjišťuji, že sekvence kvílení se neopakují. Úpění je pořád jiné a řekl bych, že zní stále zoufaleji. Přestanu s točením a z truhly se ozve tichý hlas: „Pusť mě ven!“ „Cože?“ otáži se. Hlas mluví dál a já vyrozumím, že v truhle je zavřený duch. Prý ho tam zavřel jeden inženýr, který se zabýval magií: „Hrozně rád zavíral duchy do různých nádob a dutých předmětů, parchant jeden. Nejčastěji živlové duchy, ale nepohrdnul ani duchem zemřelého člověka, což je můj případ.“ Zajímá mě, kým byl duch zaživa, ale on si už nevzpomíná a znovu prosí, abych ho pustil. Prý mi za odměnu obstará brouka, který předpovídá počasí, a také nějaké peníze. Ptám se, čím mám brouka krmit a co když chcípne. Duch na to: „Nechcípne, protože je nesmrtelný. A krmit ho není třeba, neboť se živí pránou, kterou čerpá ze vzduchu. Proto je ostatně nesmrtelný.“ Ještě chci vědět, kolik bude těch peněz. „Hodně. Všechny, co seženu,“ slibuje duch, „a samozřejmě to budou poctivé a platné bankovky.“ Souhlasím a duch mi radí, jak jej mám vysvobodit z jeho vězení. Nejdřív musím vyšroubovat šroubky, pak sundat lišty a sejmout horní desku. Pod ní objevím tenkou dřevěnou destičku, na níž je namalovaný nějaký magický znak. Destička je přiklížená, musí se vylomit dlátem. Udělám to a z truhly se ozve tiché pšouknutí, jako by z ní unikl stlačený vzduch. Všimnu si, že klika otáčí kovovým kotoučem přiléhajícím k vnitřní straně truhly. Na kotouči je vyrytý triskelion, kolem dokola lemovaný nápisem v latině. Uklidím zbytky teď už nefunkčního předmětu, který později hodlám blíže prozkoumat. Klika totiž při otáčení klade větší odpor, než kdyby čep kotouče vězel v obyčejném kuličkovém ložisku. Asi tam bude nějaký brzdný mechanismus. Ale proč? Neškodilo by, kdyby byl někde ve skříňce ukrytý montážní list nebo podobný certifikát. Znovu si sednu ke stolu a čekám. Netrvá dlouho a jsem svědkem toho, čemu spiritisté říkali přínos. Na stole se objeví rozkládací kartónová deska s barevným potiskem. Je na ní vyznačené místo, kam položit brouka, a trasy, kudy brouk při předpovídání může lézt, jsou opatřené symbolickými obrázky různých meteorologických jevů plus jejich slovními popisy. Koukám, že brouk umí předpovídat i zemětřesení. Součástí sady je zašupovací krabička. Mrknu se dovnitř a spatřím asi dva centimetry velkého brouka krásně měděné barvy. Potom na stůl odněkud shůry spadne obálka. Otevřu ji, je plná nových bankovek, ale jsou to jenom dvoustovky a stovky. Počítám peníze. Částka odpovídá zhruba mému důchodu za půl roku. Nic moc, ale budiž. () (méně) (více)