Džuon 2

Jediným neduhem tohoto pokračování je úvodní půl hodina, která je přímý copy&paste závěru prvního dílu. Zbývajících 45 minut je však na stejné úrovni levného ale skvěle funkčního hororu, plného originálních nápadů a jejich velmi zdařilé exekuce. Nelineární příběhová skládanka zde (ale i v následujících dvou dílech) působí až překvapivě skvěle. Tato úvodní dvojice "video" Ju-onů se i přes nízký rozpočet kvalitou spolehlivě vyrovná i mnohem "filmovější" konkurenci a nejednou vyděsí mnohem víc než dva Ju-ony následující. (26.11.2015)

Další film, jehož hodnocení moc nechápu. Z těch 76 minut stopáže je dobrá PŮL HODINA (!!!) věnována opakování scén z prvního dílu. Opravdu nechápu, jaký to mělo smysl, ale dost mě to obtěžovalo a ta dlouho jsem si říkala, kdy že to skončí, až jsem to musela posunout a tyhle scény přeskočit, jinak bych bývala usnula. Zbytek filmu až na pár docela nosných scén postrádal děj i něpětí. Chaoticky to skáče z jedné postavy na druhou tak, až jsem se v tom začala ztrácet. Závěrečná scéna ve škole mi pak přišla dost stupidní. Zatím jsem se u žádného japonského hororu tolik nenudila. (26.05.2011)

JU-ON 2 je pro mě osobně o třídu výš než první JU-ON. Mám sice vůči "dvojce" pár výhrad: 1. vcelku nepochopitelné vložení závěrečných x minut z "jedničky"; 2. práce s kamerou byla stejně jako v "jedničce" občas na úrovni lepších dílů z předrevolučních kultovních ;o) BAKALÁŘŮ... ale současně musím uznat, že atmosféra byla chvílemi patřičně hustá a že od té doby je pro mě mňoukající chlapec s bílou tváří synonymem být podělaný strachy. Shrnuto a podtrženo: K dokonalosti toho JU-ONu ještě dost chybí, ale měřeno schopností traumatizovat a zanechat nepříjemné pocity jde o dost dobrý film. (25.09.2005)

První půlhodinu jsou zopakovány některé scény z jedničky (a tím nemyslím znovu natočené, ale úplně stejný materiál - aneb jak dvouhodinový film rozdělit na dva 75-minutové). Pak se pokračuje dál, stejným stylem jako v prvním dílu, ale přece jen trochu lépe - postavy jednotlivých epizod spolu více souvisí, navíc už alespoň tuší, proti čemu stojí; několik střípků pěkně zapadne a časová posloupnost začne být jasnější. Ale stejně se nemůžu ubránit pocitu, že vlastně celá myšlenka kletby na místě, kde se stalo něco hrozného, je trochu nešťastná - hrdinové nejenom, že nemohou zvítězit, oni ani nemají proti komu/čemu bojovat. Takže mohou dopadnout jen jediným možným způsobem. (08.02.2012)

Z japonské duchařské série jsem nejdříve viděl oba celovečerní díly Ju-On: The Grudge, které mne hodně nadchly. Na původní televizní díly jsem se tedy velice těšil. A ty mi připravily docela zklamání. Více mě zklamal tento druhý díl. Když pominu fakt, že jsem byl nucen znovu sledovat závěrečných zhruba 35 minut prvního Ju-Onu, tak mě film nebetyčně nudil, natož abych se u něho bál. Nebýt perfektní a docela nepříjemné scény, v níž si Kayako vynalézavě pohraje se smutným klukem v prostorách školy, dal bych snímku jen dvě hvězdy. 5/10 (02.11.2005)