poster

Ma jiang

  • Tchaj-wan

    麻將

  • anglický

    Mahjong

Komedie / Drama

Tchaj-wan, 1996, 121 min

Režie:

Edward Yang

Scénář:

Edward Yang

Producenti:

Wei-yen Yu
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (2)

  • Houdini

    Zlatý Medvěd - výběr(9.5.2006)

  • KlonyIlony
    *****

    Mahjong je předposlední film Edwarda Yanga. Stejně jako v předešlých šesti a v jeho posledním filmu Yiyi, za který dostal ocenění za nejlepší režii na festivalu v Cannes - ano, tento významný představitel taiwanské nové vlny stihl po ukončení povolání elektroinženýra natočit pouze osm celovečerních filmů - Yang pojednává o moderní taiwanské společnosti. Jeho filmy jsou reflexí nad jejím hledáním identity v globalizujícím se světě, nad rozporem mezi tradicí a modernitou, nad životem v „asijském ekonomickém zázraku“, kde se pod zdáním harmonického rozvoje stále skrývá predátorský kapitalismus – to samé dělá v Mahjongu. Ale i přes partikulární kontext, v němž jsou jeho filmy zasazeny, se Yang nebojí velkých témat, univerzálních otázek po hodnotách a smyslu života. Zajímavým způsobem je film dopněný o pohled cizinců, v jednom případě nové příchozí mladé Francouzsky Marthe, který kontastuje s cynismem dvou dalších charakterů západní provenience. Příběh je krásně rozkošatělý, komplexnost filmu lze mimo jiné ukázat na tom, že se v něm mluví pěti jazyky (čínsky, dialektem min nan – tj. „taiwansky“, anglicky, francousky, kantonsky). Rámec filmu tvoří pohled do života taibeiské „smetánky“: patří sem zkrachovalý podnikatel Marcus, který začal v Taibei nanovo, přičemž ho nad vodou drží jeho taiwanská přítelkyně, majitelka eskortservisu, všemožní podnikatelé alá Viktor Kožený, dvojka gangsterů; a party mladých – až na jednoho – vyvrhelů: svůdník s divnou přesdívkou Hong Kong; rozmazlený syn bohatých rodičů a rádoby gangster Red Fish; svérázný chlapík Malý Buddha, který díky svému vzhledu poskytuje služby jako „expert“ na fongshui; a jediná postava, která se během celého filmu chová kladně Lunlun. Křehkou Francozsku Marthe, která je v Taibei naprostou cizinkou, osud zavede od Marcuse, jejího bývalého přítele, který jí podvádí, mezi onu partu; zpočátku se věci zdají být snadné, všichni Taiwanci se na první pohled zdají být mílí, „všichni mluví anglicky“ (nakonec jenom Lunlun), nakonec se ji Red Fish ale pokusí dostat k prostituci, a když se Marthe (který dostala přesdívku po jedné stavební firmě stavící metro) rozhodne schovat u Lunluna, dostane se kvůli mafiánským konekcím Red Fishova otce s Lunlunem do málem fatální situace. Situace se emočně vyhrocují až na okraj, Yang ale dokáže uniknout patosu: výbuchy emocí jsou výsledkem naakumulovaného tlaku, jsou výsledkem určitého vývoje, který divák nahlédl a rozumí mu. V jedné scéně například Red Fish zabije svého „strýce“, společníka jeho právě zesnulého otce, který otci ukradl peníze, poté co ho žadoní o spolupráci na jakémsi společném projektu. Když na něj míří pistolí, ptá se ho, proč chce žít, k čemu je mu další vydělávání peněz. Slova sebereflexe slyšel u svého otce „největšího podvodníka na Taiwanu“, než se zabil kvůli dluhům. “Strýce“ zabije poté, co se mu přizal, že okradl jeho otce. V jiné scéně svůdník Hong Kong, který jakožto pohledný „mladý zajíc“ spí se starší, i když stále atraktivní bohatou podvodnicí z Hong Kongu (vidíte tu ironii), náhle nervově zkolabuje – bez přestání brečí. Když si večer žena přinese do bytu své kamarádky (vrstevnice) a řekne mu, že s nimi má skupinově souložit. Za nedlouho poté Hong Kong leží s nářkem na zemi. Na jednu stranu si divák může kolaps vysvětlit Hong Kongovým pocitem, že se stal hříčkou osudu: jeho nová partnerka mu totiž řekne, že se svýmí přítelkyněmi „sdílí všechno“, tedy i jeho. To byla přesně ta samá slova, která on sám řekl Marcusově taiwanské přítelkyni (menší neurotička, která je na něm úplně závislá), když ji přivedl do svého bytu, a nechal své kamarády, aby ji obtěžovali. Druhé vysvětlení nabízí Malý Buddha, expert na esoterické záležitosti, který mu kdysi poradil, aby se nikdy s ženami nelíbal. Hong Kong se podle všeho do ženy zamiloval poté, co ho přemluvila, aby se s ní líbal, což se na něm špatně podepsalo. Film je plný ideí a pozoruhodných dialogů, krátce bych zmínil rozhovor Marcuse a Marthe poté, co ona odešla za ním od Lunluna, ve kterém – při noční jízdě taibeiskými ulicemi a skrz noční trhy – jí řekne, že „toto místo je budoucností západní civilizace“. Každý asi bude mít nutkání se zamyslet, co běželo taiwanskému autorovi hlavou, když tato slova vložil do úst filmové postavy Evropana. Spolu se stylem vyprávění je to podobný typ myšlenek, vsuvek a postřehů, které z E. Yanga dělají velkého filmového tvůrce. Mahjong je opomenutou perlou ve šperkovnici světového filmu, pro kterou by měl každý sáhnout. Za Mahjong Yang v Berlíně vyhrál cenu Alfreda Bauera a ocenění za „nejlepšího asijského režiséra“ na Singapurském mezinárodním filmovém festivalu.(1.8.2011)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace