V sobotu večer, v neděli ráno

Rozhnevaný mladý muži boli generáciou, ktorá mala isté znaky podobnosti s americkou beat generation. Prejavila sa hlavne v literatúre. Karel Reisz, režisér českého pôvodu, ktorý ako jediný člen rodiny prežil Hitlerové čístky, sa prejavil ako dokumentarista, v druhej vlne dokumentárnych filmov ktorá bola dominantnou v Británií v 50 rokoch. V sobotu večer a v nedeľu ráno je jeho hraný debut. Film rozpráva obyčajný príbeh Arthura, ktorý pracuje v továrni na výrobu guliek a ktorý si vždy po šichte odskočí na pivo, alebo za nejakou babou.Búri sa proti spoločnosti, proti susedom a ľudom, ktorých mašinéria spoločnosti uvrhla do stereotypu a pritom si sám viaže okolo krku podobný uzol. Po hereckej stránke nie je filmu čo vytknúť. Herci sú prirodzený, ich vývin je nenásilný, postupný, vďaka čomu si máme možnosť na ne zvyknúť a brať ich v rámci zápletky, ktorá sa neustále vyvíja takých akých sú. Samotný film sa snaží o čo možno najreálnejšie zobrazenie udalostí, ktoré vedú k tomu, že rozhnevaný mladý muž sa začne upokojovať. Čiernobielosť obrazu dodáva filmu na drsnosti. Film je výrazný hlavne silným réžijnym rukopisom a predlohou Alana Silitoea, ktorý zobrazil všedný príbeh človeka bez väčších dramatických scén, neuveriteľne zaujímavo. Čo sa v nemalom rade podpísalo aj na finálnej podobe filmu. (26.11.2011)

Jednoznačným plusem je nejednoznačnost. Žádní chudáci dělníci a proti nim zlí vykořisťovatelé, jako tomu bývá třeba v Kazanových filmech. Co si budeme povídat, Arthur si dostat do držky zasloužil, prestože je mi svým anarchistickým postojem docela sympatický. Jinak ale bohužel nemám, co pochválit. Obyčejný příběh o obyčejných lidech je na můj vkus trochu moc.. no, obyčejný.. (31.08.2011)

Když jsemo tomhle filmu četl prvně, tak mi přišlo, že se bude jednat o sociální tématiku, kdy lidi jsou tím, jak chodí do práce, jak si vydělávají na živobytí tak otrávení a duševně demolovaní, že jen v sobotu večer je jediná šance něco zážít, setkat se s těmi, co jsou člověku blízcí a vést s nimi hovory, které člověku vyhovují, cítí se při těch lidech fajn, což není přes týden. Tohle mě napadlo tehdy, napoprvé, když jsem narazil na tenhle film v knize 100 filmů světové kinematografie. KAREL REISZ natočil později "Francouzovu milenku", a jedná se o dítě, které zachránil dnes již 101 letý pán, před téměř jistou smrtí. Kdyby nebyl, tak by nemohl udělat tyhle hezké filmy. Současně to ale relativizuje i význam lidského života. Kolik je takových, co zemřeli na mor či černý kašel, nebo já nevím co, a mohli udělat pěkné věci, ale neudělali, protože se toho prostě nedožili. Taky mi ten film evokuje, že jsem tehdy četl trilogii Dos Passos - U.S.A., kde se probírají imprese života. kniha je sice staršího data, ale tehdy jsem dost soucítil s těžkým údělem dělníka v zaprášených a špinavých (nehygienických) prostorách, kde dělnící často pracují (doly, některé fabriky atd.). Nevěděl jsem tehdy, že řada dělníků tuhle práci má ráda, i když současně nadávají, ale je to pro ně jistota, bez níž žijí jako kapři na suchu. Někdo se třeba diví, že nepíši rovnou o filmu. Ale když já si raději přehrávám i těšení se, než jsem ten film později viděl. Anebo jde o poznámky, které mají pro mě význam. Až dokomentuji první várku filmů, tak se stejně mohu k tomu všemu vracet a zarozjímat si. Je to zde i takový deníček. O filmu samotném třeba jindy. (14.09.2010)

Konec padesátých let, Anglie, rozhněvaní mladí muži, Alan Sillitoe, volnost, "All I want is having fun. The rest is propaganda!", ale zároveň i problémy spojené s udržením si této volnosti. Tak tohle je přesně styl, který si užívám, navíc ve spojení s režisérem pocházejícím z Ostravy a zachráněným slavným Nicholasem Wintonem. (27.08.2010)

V mnoha ohledech mi tento film připomínal snímek Ohlédni se v hněvu (ostatně Richardson zde sice nerežíroval, ale produkoval), a to jak tématem, tak hlavní postavou. Finney mi typově přišel podobný na Burtona, i když s charakterem role to bylo jinak, Arthur nebyl takový naštvaný a žárlivý negativista jako Jimmy, dokázal si o víkendech užívat života, opíjet se, dělat si srandu, balit ženské (a neřešit problémy). A jeho postava mi taky přišla sympatičtější a možná jsem i ji lépe chápal (kromě momentu, kdy se naprosto nesmyslně prozradil). Zajímavý byl i konec, který jsem pravda nečekal (tušení něčeho tragičtějšího), ale ve výsledku byl právě tento závěr paradoxně ten nejhorší, jaký mohl hlavního hrdinu potkat. Velmi dobrá sociální kritika tehdejší doby, slušné 4*. (17.11.2012)