Tito i ja
Tito and Me
Režie:
Goran MarkovičScénář:
Goran MarkovičKamera:
Radoslav VladičHudba:
Zoran SimjanovičHrají:
Dimitrije Vojnov, Lazar Ristovski, Predrag 'Miki' Manojlovič, Anica Dobra, Olivera Markovič, Bogdan Diklič, Ljiljana Dragutinovič, Rade Markovič (více)Obsahy(1)
Malý Zoran vyhrá v škole literárnu súťaž na tému "Milujem Tita a prečo?" Za odmenu sa môže zúčastniť pionierského Pochodu Jeho rodným krajom. Zoran počas neho bude riešiť svoj vzťah nielen k milovanému súdruhovi, ale aj Jasne z detského domova... Skupina mladých pionierov je pre Markoviča modelom, na ktorom demonštruje mocenské vzťahy v rámci juhoslovanskej spoločnosti v 50. rokoch minulého storočia. Tvorcov pohľad na toto obdobie nie je romantizujúco-melancholický, aj keď istú dávku nostalgie z neho cítiť (za detstvom, nie za režimom). Zoranov pohľad na Tita ako hrdinu zo začiatku filmu sa postupne s pribúdajúcimi skúsenosťami a zážitkami mení, dozrieva. Zoran si následne zadefinuje svoj vlastný systém hodnôt a priorít. Markovič používa v rámci rozprávania rôzne štylistické prvky - od sofistikovaných pohybov kamery v priestore (hneď úvodná scéna, ktorá prakticky v jednom zábere predstaví Zoranovu rodinu), cez viac či menej jednoduché metafory (obrazné aj verbálne/tematické) až po zapájanie archívneho materiálu. (ČSFD)
(více)Recenze (11)
Úsměvný jugoslávský snímeček, malý tlouštík je úžasný. Hodně jsem se nasmál. ()
Tito a já je takový rozverný komediální průvodce kultem osobnosti, tedy fenoménu, který má na východní straně železné opony silně univerzální charakter, maršál Tito byl jen jedním z dlouhé řady všech těch Stalinů, Gottwaldů, Čaušesků, Hodžů, Mao Ce-tungů, Kim Ir-senů a všech dalších podobných zlořádů. Zkušený režisér Goran Marković natočil opravdu dobrou a nosnou komedii. Z hlediska českého diváka můžeme poznamenat, že malý Zoran jakoby z oka vypadl malému Kvídovi z Nikolaevových Báječných let pod psa a podobných aspektů bychom asi našli i víc... V případě Tita se ale nemohu zbavit dojmu, že reflektovat hrůznou dobu 50. let právě žánrem komedie je tak trochu nepatřičné, ale je to jedna z pochopitelných (a legitimních) forem, jak se vypořádat s traumatizující dějinnou zkušeností. Samozřejmě danému způsobu reflexe sedí zvolená forma - film vyprávěný z pozice dětského vypravěče odventiluje mnohé nepatřičné elementy. Skvěle je použitá hudba, která dobře podtrhuje fraškovitost zobrazovaných scén. Samozřejmostí jsou balkánsky živelní herci, přičemž téměř každý z nich je anatomicky mírně anomální (rachitická dívka, obézní chlapeček, balkánskými rysy ve tváři obdařený muž s mohutnými kníry atd.), což dobře dotváří kontext panoptika absurdní komedie. Hlubším momentem je inscenovaná scéna odkazující na politické procesy 50. let (v Sovětském svazu samozřejmě už 30. a 40. let), zrůdnou mašinérii monstrprocesu vystihl odlehčený pionýrský soud velmi dobře. Největším kladem jsou pak autentické záběry Josipa Tita převzaté z dobových týdeníků a organicky zakomponované do výsledné podoby snímku. ()
Komedie, která reflektuje realitu 50. let Jugoslavie se všemi jejími rozpory dětskýma očima. Jestliže mě úplně vytáčejí hřebejkovské a jiné pokusy českého filmu dívat se na minulost československou, tak tento jejich jižní předchůdce budiž jim vzorem. Nehledě na démonického Lazara Ristovského. ()
Goran Marovic riesil v tomto filme politiku Josipa Broz Tita, kde mlady Zoran vyhral v skole sutaz s oslavnymi odami na Tita. Spravne distributor pise ze vo filme vidiet silnu nostalgiu za detstvom, nie za Rezimom. Hoci povedzme v porovnani s takym Ceskoslovenskom bola Jugoska predsa len volnejsia - v CSR bol druhy najtvrdsi stalinisticky rezim - Po ZSSR, pochopitelne : 85 % ()
Kluk, taková malá kulička, co vypadá, jako by neuměl do pěti napočítat. A ejhle, rodiče ho vychovali tak, že tenhle hošík má svůj vlastní názor, který se nebojí prezentovat, bystrý úsudek, a zdravé sebevědomí. Komedie? Nezasmála jsem se ani jednou.. ()
Tlouštík super, sociopatický učitel taky + pár silných momentů... ale celkově jedna velká NUDA!!! ()
Malý, dobře živený klučina z Beogradu Zoran Mihailović je zvláštní kluk, protože miluje druga Tita. Rodině se zdá divným, ale nechávají chlapce žít svůj sen. Zoran se pak, aby se dostal blíž k jisté poněkud lehké Jasně, zúčastňuje soutěže o nejlepší text na téma "Proč miluji druga Tita." Vyhraje, má nejlepší práci z celého Beogradu, takže jede na výlet Titovým rodným krajem, kde zažije s partou spoustu dobrodružství. Tito i ja je milým filmem, příjemnou komedií, kterou lze doporučit celé rodině. Za zmínku stojí četné archívní záběry druga Tita a nesmírně sexy Vesna Trivalić v roli učitelky. V té politické rovině je Tito i ja chytrou, nenápadnou ukázkou toho, že po rozpadu Jugoslávie se Titův heroický obraz počal rozpadat a zejména Srbové ho vlivem nacionalistické agitace začali vnímat jako brzdu svého národního pokroku. ()
O skoro 30 let předběhli Srbové Taiku Waititiho s vlastní verzí Králíčka Joja, kde namísto slavného kníráče oblbuje děti jiný slavný vůdce. Satirická komedie dokonale stvrzující všechny balkánské stereotypy nám představuje bělehradskou variaci Kvída z Báječných let pod psa s tím, že tento tlouštík jménem Zoran je mnohem zábavnější a jeho komentáře okolního dění jsou k nezaplacení. Na výše zmiňovaný americký film podobného ražení to pochopitelně nemá, což je ovšem dané nepatrně odlišným stylem žánrů a prostým faktem, že ač si to nemusíme chtít přiznat, je Tito i ja již postarším a místy vyčpělým filmem. ()
Super film který nemá chybu ()
Zbytečný film! Zbytečný národ! ()
Takové Jugoslávské Vracenky nebo Blázni a děvčátka , moc milý film s perfektním sympatickým dětským hlavním hrdinou. ()