Nevinné tahy

"Jezdec na E7!". "Cože? Vole hrajeme Člověče, nezlob se!". "Aha, kruci včera na mě zase řvali kámoši v knajpě, že nejde v pokeru udělat Královský gambit....já věděl, že se na ten film nemám dívat!" Sedmileté dítě, které je analytickým géniem, je noční můrou každého rodiče. Malý pomeranč je ale výjimkou, potvrzující pravidlo. I přes své superlativní nadání zůstává roztomile dětským s typicky nevinnou bezelstností. Hluboce lidsky laděný příběh z prostředí černobílých bitev, zářící atmosférou a skvělou kamerou. Nevinné tahy rozhodně neurazí žádného diváka v žádné denní době, přihlédneme-li k tomu, že Zaillian v životě hrál tak maximálně piškvorky, a tak musí dodnes přijímat výhružné dopisy od Garry Kasparova a na rohožku našlapovat opatrně, nedal-li mu pod ni minu. (27.07.2013)

Ta nejlepší a nejkrásnější reklama na šachy. Tomuto filmu se může málokterý jiný se šachovou tématikou stěží přiblížit. Přestože chyb je tu jak máku a kdybych měl vypsat všechny prohřešky proti šachovým reálím, byl by to nejdelší čsfďácký komentář. Čím méně toho o šachu víte, tím více se vám bude líbit, protože vás nebudou dráždit věci, při kterých šachistovi vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Starý Waitzkin napsal knihu o svém synovi, který ovšem tolik výjimečný nebyl a na titul velmistra nakonec nikdy nedosáhl. Narozdíl od vzývaného Bobby Fischera, který se stal symbolem polarizovaného světa ve studené válce, kdy se mu jako prvnímu Američanovi podařilo narušit sovětskou hegemonii, když se stal prvním americkým mistrem světa. Narozdíl od Waitzkina byl typický Američan, který šel tvrdě za vítězstvím. Dle mého názoru to byl ovšem arogantní antisemitský zmrd, přestože sám byl židovského původu. Na druhé straně společně s Kasparovem asi nejlepší šachista, kterého kdy tato planeta viděla. To vše k géniům patří, ale to je zase jiná pohádka ... (19.06.2010)

Za mě klasický film z 90tých let, který lákal na "velkolepost", na snahu zaujmout, ukázat americké domácí prostředí a celé je to hlavně založené na takových těch dialozích a výrazech ve tvářích, které mám opravdu z devadesátek, zafixované. Mě to přišlo jako totální fraška. A hlavní hrdina mi přišel jako namistrovanej malej kluk, který tam jen sem tam pobíhal, hýbal šachovýma figurkama a naučil se koukat tak, že všechny zaujal. Tenhle film není pro mě - asi jako Armaggedon. Ale věřím tomu, že kdybych ho viděla ještě v době vzniku - tak by mě to třeba ohromila - asi jako Armaggedon :D :D Ale s odstupem 20ti let je to pro mě sračka :D :D (09.04.2017)

Pohodový životopis malého šachového talentu se více než na komplexnost hry (a zbytečnou efektnost bleskových tahů figurek či ryčného přepínání hodin) zaměřuje na jeho (a její) okolí, protože takovýto dar se stejně dobře může proměnit v prokletí a pokřivit nejenom dětství a rodinu, ale i duši, mysl, budoucnost. Podobně jako u Bobbyho Fischera, génia a velmistra, jehož prostříhávané dokumentární úspěchy (a excesy) slouží spíš jako varovná paralela. (01.09.2021)

Jeden uživatel tady píše, že nešachisté si mohou přidat jednu, či dvě hvězdičky a tak to udělám, protože jsem se dozvěděla opět něco nového z oblasti, která je mi k mé lítosti hodně vzdálená. Navíc jsem si před filmem přečetla i zajímavosti k filmu a ke svému překvapení mohu jen konstatovat, že jsem 110 minut mohla sledovat velmi zdařilý film o lidech, kteří se s takovým zaujetím věnují šachovnici s jejími figurkami i tomu, jak to může ovlivnit i jejich budoucí životy. Kromě toho mě zaujal Ben Kingsley coby poradce malého Joshua. Příjemný filmek a já se snad ty šachy taky jednou naučím konečně hrát. Navíc jsem dopoledne mluvila s jedním taťuldou, který má dva malé kluky, kteří dnes hrají velký šachový turnaj. Prý je to lepší, než kdyby tvrdli celý den u monitoru.....něco na tom bude... (13.06.2015)