Ukrást Rembrandta

Opravdu si nemuzu pomoci, ale tento film je nejen celkem rezisersky nezvladnuty (o pokulhavajicim scenari ani nemluve), ale hlavne neuveritelne nudny - neni to ani komedie, ani akcni popcornak a nejaka vazna studie mezilidskych vztahu mezi socialne slabou skupinou zlodejicku uz vubec ne. Co to tedy vlastne je, se ptam?? (02.10.2004)

Nenudil som sa, ale netreba ísť do prehnaných očakávaní, toto nie je žiadny Guy Ritchie. Filmu je kdečo vyčítané a ja sa nebudem hádať, ale bavila ma tá skupinka kriminálnikov. Vezmite si len podarenú rodinku, kde jablko nepadlo ďaleko od stromu už niekoľko generácií a je vzácne, aby si všetci traja sadli za jeden stôl. Človek sa ale nemôže diviť, lebo moc rozumu chlapi nepobrali. Jediné čo som nepobral ja, je zvrat s obrazom pod posteľou. Koľko tých malieb napokon bolo? Keby som stretol scenáristu, tiež sa ho spýtam, ako napokon skončil zadlžený gemblér. Pán s perom totiž nepochopiteľne uprednostnil patetické sa lúčenie pred mafiánskou inventúrou. (27.01.2024)

Těžký život v Dánsku. Alespoň tenhle výběr mužských hrdinů je dost tristní. Mají sice skvělé nápady, jak si užít život, hlavně ne prací, ale pak to provedení je k zaplakání. Na druhou stranu jsou sice na sebe drsní, jsou však lidskí. Je to příběh z malého města. Lidé, kteří mají své zkušenosti se zákonem, se snaží přežívat ze dne na den, zorganizovat si svůj malý život co nejpohodlněji, ale sní o tom, jak přijít k velkým penězům. Jsou něšťastní ze svého života, ale nemíní s tím nic udělat. Jejich protikladem je Mickova (Lars Brygmann) přítelkyně Trine (Sonja Richter), která studuje a nechce už zatěžovat svůj život špatnými, i když jednoduchými řešeními. Připomnělo mi to filmy Akiho Kaurismakiho nebo Jima Jarmusche. (03.11.2014)

Poměrně příjemný a svižný film se netají inspirací tarantinovskou školou, filmy s nešikovnými a poťouchlými zlodějíčky (Sbal prachy a vypadni) či domácí dánskou tradicí (V Číně jedí psy). Celý řídký narativ nese na bedrech jediný gag – nechtěná krádež Rembrandtovy Dámy s karafiátem. Tři generace zlodějů v rodině (podobná famílie je k vidění snad jen v Kmotrovi a jehom pokračováních) a jejich kumpáni jsou postaveni před problém nevídaných rozměrů – pokusit se nějak někomu Rembrandta udat… Někteří v průběhu času zjistí, že Rembrandt nebyl americký basketbalista, někteří dokonce objeví nevšední krásu jeho pláten… (12.10.2006)

Dánska krimikomédia z roku 2003, ktorú režíroval Jannik Johansen, nás zavedie do mestečka v Dánsku, keď si členovia rodinného klanu zlodejíčkov podávajú kľučku vo väzení. Po pár rokoch sa zarputilý a inteligentný zlodej šrotu Mick (Lars Brygmann) opäť vracia k svojej milej Trine (Sonja Richter), stretáva s parťákom Kennom (Nikolaj Coster-Waldau), ktorý nemá ďaleko k problémom a dlhom. Syn Micka, mladý Tom (Jakob Cedergren) sa snaží pretĺkať životom podľa svojho vkusu, avšak na jednu akciu sa rozhodne spojiť sily s otcom. Štvorčlennú skupinu dopĺňa Jimmy (Nicolas Bro), ktorý potrebuje peniaze na počítač a vie o pánovi, ktorý chce kúpiť bezcenný obraz svojej prapríbuznej, čo visí v miestnom múzeu. Avšak, chybička sa vkradla do jednoduchého plánu a 15miliónový originál Rembrandta (obraz tesne vedľa plánovaného lupu) mení majiteľa a s cenou rastie záujem nielen polície, ale i podsvetia. Vydrží dôvera partnerov a už aj tak krehké rodinné putá otca a syna? Príjemná jednoduchá komédia európskej produkcie na spestrenie pekného večera, žiadny prevrat, ale niet sa za čo hanbiť. (11.04.2012)