Müllers Büro

Rakouská postmoderní zběsilost, plná citací klasických filmů noir i jiných snímků (např. Občan Kane, Cassablanca, M, Scarface, Bonnie a Clyde a jiné) a mixující padesátá léta s osmdesátými. A ještě je to muzikál se zpívajícími a breakujícími gangstery a trochou sexu. (16.02.2013)

„Je to poprvé, co pracuji pro mrtvolu...“ Tak pro mě bylo snad poprvé, co jsem měl možnost vidět a slyšet nějaký muzikál v němčině a pro mé ucho to byla vskutku úděsná záležitost. I vzhledem k tomu, že jak jsem brzy zjistil, v tomto filmu se zpívá na každém druhém kroku a snad i víc, než mluví. Některá muzikálová čísla působí dojmem až extrémního bizáru, třeba jakýsi break dance s pistolemi během divoké přestřelky a hlavně písnička milenců během sexuálních hrátek na posteli prokládáná vzdychy. Přesto ve mě z tohoto filmu vcelku převládají pozitivní dojmy, je to místy dost zdařilá parodie na klasické filmy-noir a gangsterky, s dost dobrou dvojkou Schmidt – Vitásek v hlavních rolích i dost dobrými vtipnými nápady, jak v rovině vizuálu (obří stíny vějícího ventilátoru), tak dialogů, situací, odkazů i celé formy. Občas jsem měl pocit, že sleduji jakéhosi nízkorozpočtového rakouského předchůdce Mazaného Filipa (myšleno v dobrém) a občas i něco z těch muzikálových čísel mě pozitivně zaujalo, jen pro mě tu vyvstaly dva menší problémy: první souvisí s kombinací celé této parodie s muzikálem (přičemž zde úspěšně přítomná atmosféra starých noirů a gangsterek spolu s disco muzikou ve víru 80's moc dohromady nejde) a druhá, že smršť skvělých scén a nápadů (pokud pominu pár nápadů a scén spíše trapných) dohromady zase až tak skvělý film nevytvořila. Jako zábavnou a dost originální žánrovou jednohubku to beru, ale z mnou viděných parodií na noir žánr bych Müllerův kancl dal až na třetí místo po zmíněném Mazaném Filipovi a Mrtví muži nenosí skotskou sukni. [65%] (17.11.2021)