poster

Povídky o bledé luně po dešti

  • Japonsko

    Ugecu monogatari

  • Japonsko

    雨月物語

  • Japonsko

    Ugetsu monogatari

  • anglický

    Tales of Ugetsu

  • anglický

    Tales of the Moon and the Rain

    (festivalový název)

Drama / Thriller / Fantasy

Japonsko, 1953, 94 min

Předloha:

Akinari Ueda (kniha)

Scénář:

Jošitaka Joda

Kamera:

Kazuo Mijagawa

Producenti:

Masaiči Nagata
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Tom_Lachtan
    ****

    Slepení dvou povídek založených na lidových bájích (ani o povídkách, ani o bájích jsem neměl nejmenšího tucha) do jednoho příběhu... Zábavné, leč zlom z příběhů dvou bezejmenných rolníků (oni tedy nejsou ani z daleka bezejmenní, jen výrazně tuctoví) ze společné předehry do dvou rozdílných částí je snad až příliš násilný. / dopíšu zítra, neb jsem znaven /(23.3.2014)

  • kaylin
    *****

    Silný snímek, který je sice z minulosti, ale je o současnosti, je sice s duchy, ale pořád je o skutečných osobách a osudech, které jsou silně realistické. Tohle je film, který vás dostane svou přímostí, svým fantasy pojetím, které se neskutečně přetavuje v realitu. Krásná ukázka toho, jak žánrová směs v japonském provedení fungovala už dávno.(2.12.2014)

  • Rob Roy
    ****

    Bolestivá náprava poblouzněných lehkovážných mužů. Podmanivá pohádková a v některých sekvencích neodolatelně snová atmosféra (s velkou pomocí hudby), děj je zahuštěný, scény mistrně inscenované a konec sladkobolný. Můj první Mizoguči a velká spokojenost, tenhle styl mi rozhodně sedl víc než to co jsem viděl u Kurosawy.(5.9.2007)

  • vypravěč
    *****

    Spojením několika drobných povídek vytvořil Mizoguči dílo ne nepodobné románu, ve kterém je ve zhuštěném skupenství podána syntéza celého světa (v němž se území živých a neživých překrývají) a lidské existence v něm. Směs rozličných lidských povah (skvěle psychologicky vykreslených) je ve válečné době vržena na různé úhory bolesti, na nichž zrají tváří v tvář nesmyslnému plenění a zkáze, aby se pak ti přeživší vrátili očištěni od skvrn svých pominulých letor. Spolu s vlastním humanistickým poselstvím mne toto velkolepé plátno nadchlo svou přízračnou imaginací, která obestírala spolu se smyslným duchařským intermezzem i „scény z běžného života“, a scelovala tak reálné a nadreálné.(12.8.2010)

  • Anderton
    ****

    Poviedky nie sú rozprávkou, na to sa tu dejú (resp. sú ukazované) príliš kruté veci, nie sú ani historickým filmom, na to sa tu dejú príliš nadprirodzené udalosti. Sú skôr dramatickou baladou, zasadenou do japonskej minulosti 16. storočia. Japonsko sa síce ocitlo aj v období mieru, ale poväčšinou bolo sužované občianskymi vojnami a tie sú filmársky zaujímavejšie. Napriek tomu budete po filme premýšľať nad vecami, ktoré nemusia byť nutne spojené s vojnou (i keď tu priamo sú). Otázky mužskej zodpovednosti za rodinu, opantanosti ženami a nakoniec aj čistej lásky sú nadčasové. Len teraz neviem, či mal hrnčiar šťastie, že videl mŕtve ženy, videl ich potom za život podstatne viac, ako bežný smrteľník...(10.2.2016)

  • - Kendži Mizoguči obdržel za režii na Benátském filmovém festivale (1953) Stříbrného lva (nominován na Zlatého). (džanik)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace