Reklama

Reklama

Boris Godunov ze Scaly

(divadelní záznam)
  • Itálie Modest Mussorgski: Boris Godunov

Obsahy(1)

Dnešní přenos hudebního dramatu z ruských dějin Modesta Petroviče Musorgského otevírá novou sezónu Teatro alla Scala... Po smrti cara Ivana Hrozného (1530–1584) nastoupil na trůn jeho slabomyslný syn Fjodor, místo něj však zemi fakticky spravoval Boris Godunov, bojar a jeho švagr v jedné osobě (Ildar Abdrazakov). Krom Fjodora žil již jen jeden Ivanův syn, carevič Dimitrij, který za podezřelých okolností zemřel v Ugliči. Brzy se objevily spekulace, že za jeho smrtí stojí ctižádost Godunova, který si měl takto uvolnit cestu k trůnu. Roku 1598 umírá bezdětný Fjodor a tím vymírá i rod Rurikovců. Při výběru nového cara padla volba na zkušeného politika Godunova, v tomto okamžiku začíná i děj opery. Godunov měl ale mocné nepřátele, jeho vládu poznamenal velký hladomor a mezi lidem se začalo šuškat, že neúroda je boží trest za to, že na trůnu nesedí právoplatný car. V té době se v polsko-litevském soustátí objevil samozvanec dnes známý jako Lžidimitrij I., ve skutečnosti pravděpodobně zběhlý ruský mnich Griška Otrepjev (Dmitry Golovin). Uprchlík o sobě tvrdil, že je carevičem Dimitrijem, synem Ivana Hrozného, který zázračně v Ugliči unikl smrti. Uvidíte první verzi díla, kterou Modest Petrovič Musorgskij vytvořil již v roce 1869, kde ještě není výraznější ženská postava. Obsahuje pouze tyto scény: Nádvoří Novoděvičího kláštera, Korunovace, Cela v Čudovském klášteře, Hostinec na litevských hranicích, Carské komnaty v Kremlu, Náměstí před chrámem Vasila Blaženého a Fazetový palác. Při tvorbě libreta k Borisi Godunovovi skladatel vycházel především ze stejnojmenného dramatu Alexandra Sergejeviče Puškina. (Česká televize)

(více)

Recenze (2)

Amonasr 

všechny recenze uživatele

Nádherná hudba, nápaditá, moderně pojatá scéna, ovšem s historickým nádechem v podobě textů ze starých kronik či listin na pozadí, do nichž a z nichž se vstupovalo a vystupovalo z a na jeviště, kostýmy kombinující historii a současnost a v neposlední řadě skvělé pěvecké výkony. Nejvíc mě snad ale uchvátily mistrovsky prokomponované i provedené sbory. Jediné velké mínus, což nebyla chyba milánské Scaly, ale nebetyčná ostuda České televize, byla neexistence českých titulků, takže výsledný dojem z představení tak nemohl být úplný - ačkoliv rusky docela slušně umím, opernímu zpěvu není z větší části nikdy rozumět, natož v cizím jazyce. Přitom třeba operní přenosy do kin z Metropolitní opery bývají zcela samozřejmě otitulkovány. Podobné lapsy ČT lze stěží omluvit nedostatkem financí - spíš je to nedostatek soudnosti a nekompetentnost jejích manažerů. ()

Reklama

Galerie (1)

Reklama

Reklama