Die süsse Zeit mit Kalimagdora
Režie:
Leopold LaholaKamera:
Viktor Svoboda st.Hudba:
Hagen GalatisHrají:
Rüdiger Bahr, Monika Zinnenberg, Gisela Hahn, Viktor Blaho, Magda Vášáryová, Ivo Gogál, Samuel Adamčík, Günther Panak, Otto Stern, Štefan Winkler (více)Obsahy(1)
Jak prožít celý život za jediný rok? Jonáš Rebenda (R. Bahr) je velice zvláštní člověk. Žije totiž v neustálém životním cyklu a jeho chování se odvíjí od toho, jaké je zrovna roční období. Na jaře je hravým dítětem, trávící čas s dětmi, v létě je mladíkem v plné životní síle, na podzim se z něj stává unavený a nemocný muž a na zimu se uchýlí do horské salaše, kde ulehá ke spánku. Jako každé jaro i tentokrát se Jonáš vloupe do hračkářství, jelikož jej ale strážmistr i policejní lékař znají, nechají záležitost být a poradí mu, ať se uchází o místo učitele malého Albína u průmyslníka Lebducha (V. Blaho). Práci skutečně dostane a postupně navazuje kontakty s osazenstvem, zejména se svůdnou Martou (G. Hahnová), v místním baru se seznámí s exotickým zpěvákem Dambou (O. Stern) a později na večírku i s krásnou dívkou Pavlou (M. Zinnenbergová). Jenomže i přes Jonášovu snahu mu jeho odlišné životní plynutí času znemožňuje, aby plnohodnotně fungoval mezi lidmi, a točí se v neustálém kruhu nefunkčních vztahů… (Česká televize)
(více)Recenze (37)
Metaforický film o točení sa dokola v rytme ročných období. Príbeh zachytáva vášňou predchnuté ľudské aktivity: od lásky až po rôzne kratochvíle a koníčky. Priebeh je nemenný. Všetko začína detskou hravosťou a bláznivinami z náhle vzbĺknucej radosti (jar). Vyvrcholenie nastáva uprostred príbehu: rozkošou z fyzického uspokojenia sa objektom vášne (leto). Nastáva únava z potreby nejako svoj vzťah (koníček) inštitucionálne legitimizovať. Časté je dopovanie sa, len aby sa tá opakovaná nuda nejako doklepala. Cigy, trúnky a vylihovanie (jeseň). Ak sa človek dostal až do tejto fázy zistí, že pôvodné anarchistické výboje aj tak napokon takmer vždy skončia v rezignácii s vlastným osudom, dobrovoľným únikom od rebélie mladosti k stredostavovskému odfukovaniu pod duchnou na chalupe. V objatí hôr a dlhodobej známosti. Interpretačná otvorenosť diela ale ponúka aj iné vysvetlenia. K výhradám o nedokonalej adaptácii - v úvodných titulkoch je uvedené, že film prevzal len niektoré motívy Weissovej knihy. Koprodukcia s NSR tentoraz príliš neprospela. Prostredie neladí s príbehom a nemeckí herci svoje zástoje brali skôr profesionálne, bez výraznejšej emočnej zaangažovanosti. ()
Trochu zvláštny film, to musím priznať. Nič podobné som zatiaľ nevidel. Hlavná myšlienka chovania sa človeka podľa ročných období je tak trochu na hlavu, ale film sa celkom vydaril. Koprodukcia so Západným Nemeckom je zjavná, z poniektorých exteriérov bolo jasné, že to nie je od nás, navyše uniformy policajtov vyzerali veľmi podivne, ale len na moment, kým mi došlo, že naši herci hrajú nemeckých policajtov. Hlavná postava-nemecký herec R. Bahr bol predabovaný Ivanom Mistríkom. Z ročných období ma tak trochu nebavilo leto a scény s holohlavým "kefalínom". Veľmi dobre bol urobený záver (zima), kde sa objaví mladá M. Vášáryová , ktorá akoby iba odbehla z natáčania Markéty Lazarovej. Má to pár chýb, ale prevládajú dobré momenty so zaujímavým a ojedinelým príbehom. Slabšie štyri hviezdy. 70%. ()
„Miluji dveře. Každé vedou jinam a netuším, co je za nimi." Neřekl bych fantasy, jelikož magie zde není. Což ale neznamená, že samotný snímek není magický. Jde spíše o podobenství. Poetický příběh, v němž mladý muž Jonáš prochází ročními obdobími tak, jako člověk od narození prochází jednotlivými životními etapami. A když přijde stáří, podzim života, je čas najít si místo k dlouhému a nerušenému spánku. Hravost, barvy, život, vášeň, ale i vztek, zadumanost, nevrlost. Jedna z nejpůvabnějších scén se odehraje pod stolem a asi nejlepší je jaro, kdy ztřeštěné Jonášovo chování nemá hranice. A tichá zima v horách s útulnou chalupou je jako medvědí brloh, kde lze odpočívat až do jara. Ostatně Jonáš nezestárnul ani o chlup, ale vytvořil si patřičné tukové zásoby jako medvěd, aby zimu ve zdraví přežil... ()
Sladkému času Kalimagdory dominujú ženské nohy a (prevažne) blond hrivy. Je to jeden z najsexy slovenských filmov. Možno preto, že je koprodukčný. Ak by bol aj skutočne dobrý (hodina a pol by stačila), dal by som plný počet. ()
O tomhle filmu bych pravděpodobně nikdy ani neslyšel, nebýt mého otce, který jej chtěl za každou cenu sehnat. No, něco tak zvláštního jsem už vážně dlouho neviděl, barvy i příběh vypadají jako z úplně jiného světa, místy je to divné, místy zábavné, ale koukat se na to dá. ()
Podivuhodný film o ešte zvláštnejšom človeku. Magda sa v ňom síce iba mihne a aj Gogáľa som si uvedomila až neskôr, ale je plný poetiky a trošku aj drsný. Kto chce vidieť svoj život v rýchlosti 92 min má možnosť - vnímať svoju detskú hravosť, dospelácku nenásytnosť i stareckú neznášanlivosť v rýchlej postupnosti za sebou. ()
Tak som si Kalimagdoru pozrel ešte raz, aby som verifikoval pôvodné hodnotenie a dopísal komentár, lebo knižnú predlohu z roku 1937 mám stále v knižnici a je to nepochybne zvláštna kniha o ktorej nie som presvedčený, že je sfilmovateľná. Námet nie je nosný. Napriek tomu, je vo filme čo obdivovať, aj keď celok nemá podľa môjho názoru na viac, ako na tri hviezdičky. Výkon Rüdigera Bahra dosť kolíše, ostatní sú často toporní. Páčila sa mi najmä kamera, s ktorou Viktor Svoboda robil všetko čo sa dalo, aby zakryl medzery v scenári. ()
Grotesktný príbeh mladého muža, ktorý žije podľa ročných období. Originálny námet má však v tretej štvrtine problémy, našťastie dokáže dobehnúť do úspešného konca. Laholovi ( premiéry sa nedočkal, zomrel počas dokončovacích prác ) sa podaril natočiť film plný rozmarnej utópie podporený lyrikou aj vďaka talentu nemeckého televízneho a divadelného herca Rüdigera Bahra ( dabing Ivan Mistrík ? ). Nemecká koprodukcia je na filme poznať vďaka reáliam, v ktorých sa natáčalo. ()
Surrealisticky laděný snímek o neslučitelnosti přirozeného, přírodního rytmu s tím konvenčním, společenským předkládá divákovi již svými prvními obrazy novou životní formu: mladík Jonáš na ploše jediného kalendářního roku prochází celou cestou lidského bytí – od dětství po stáří. Nejde však o výjimečnou odchylku, nemoc nebo zmocnění, ale o střípek neznámé mythologie, na niž tuto anomálii povyšuje především příchod druhého, podobně disponovaného člověka – Damby. Kolik jen je takových a odkud přicházejí? – Slibný námět zpracoval Leopold Lahoda opravdu nevšedně: dominanty jednotlivých životních období vyhranil do krajnosti, a hrdinu tak obestřel mlhovinou šílenství. Chorobná hravost dětinství se přelévá v nezkrotnou živočišnost léta, aby se uzavřela nezvladatelnou ospalostí podzimních týdnů, která již předjímá zimní spánek. Zatímco Damba možnou nestabilitu v proměnách rozřešil tak, že se hned po probuzení začíná důsledně vztahovat k létu, Jonáš se každým svým krokem míjí se světem, v němž se pohybuje, a své místo si musí vyvzdorovat – než o ně zákonitě přijde: s trpkou pravidelností klame všechna očekávání. S létem ztrácí svou dětskou nevinnost a nechávaje se ochočit, odchází, aby prosníval svůj zimní sen v náručí své vysněné Kalimagdory. ()
Prvých 15 minút zaujímavých a hravých. Bol som neuveriteľne natešený, že uvidím niečo nové a krásne - minimálne formálna stránka a načrtnutie príbehu tomu nasvedčovali. Posledných 5 minút s príchodom Magdy Vášáryovej je nádherných a poetických. Až mi bolo ľúto že jej vo filme nebolo viac. A zvyšok? Zvyšok je zlepenec scén, situácií a póz, ktoré ma unavovali a znechucovali. Hlavný hrdina nebol natoľko charizmatický aby utiahol celý film a snaha o nejakú psychológiu sa tiež nekonala. Nečítal som knihu, takže neviem posúdiť do akej miery je to film Laholu a do akej Weissa, ale pravdou je, že ma film dosť sklamal. Slovenské filmy na prelome 60 a 70 rokov mi prídu strašne neúprimné. Bez duše a bez emocionálnej hĺbky. Možno že je to len mnou, ale pre takého filmy som nikdy nemal pochopenie a asi ani mať nebudem. Najviac ma mrzí, že to naozaj vyzeralo zo začiatku pekne. ()
Zvláštne podanie fantasy námetu, skôr eroticko-komediálne, ako sociálno-kritické. Zrejme zapôsobila doba. Určite, ale ide o raritu v československej kinematografii a dá sa povedať aj v rámci svetovej ( vtedajšej ) produkcie. ()
Občas je to velmi špatné - střih, dramaturgie záběrů, herectví - někdy je to trapné. Občas v tom probleskne vizuální psychedelie šedesátek, jak ji znám třeba ze Zvětšeniny, nebo Zazie v metru - ale je filtrovaná západním Německem - stejná alej jako v začátku Fassbinderova Roku se třinácti úplňky - je to Mnichov? Pěkná je hudba: veselý bigbít; hlavní téma se chytře mění podle ročních období. Weissův text jsem četl, je to pozoruhodná věc - má taky svoje nedostatky - v logice, motivacích, výstavbě. Myslím, že Laholův konec je víc o biorytmu, než Weiss - vůbec je film v epizodě zimy nezvykle napínavý - i kvůli "Magdě" - byla předtím u moře, že je tak snědá-)? Rozzáří obě scény v nichž je-). Jo - a začátek zase trochu zavání etologií - ale to tak silné není. Pozoruhodný film! ()
Experimentálně laděný snímek, kterému dominuje poetický duch surrealistických šedesátých let. Mladý hrdina Jonáš (Rudiger Bahr, skvěle namluven Ivanem Mistríkem) se během čtvero ročních období mění od rozverného dítěte až po nevrlého a spánkem unaveného člověka. Symbolika v tomhle ohledu je podobenstvím života samého. Zvláštní obrazy, erotická atmosféra, hravá a velmi nápaditá kamera. Film vznikl v koprodukci s tehdejším Západním Německem, děj je však metaforicky situován kamkoliv. Předloha byla napsána podle knihy Jana Weisse Spáč ve zvěrokruhu, kterou si musím brzy sehnat. Škoda, že režisér Leopold Lahola brzy po natáčení zemřel ve věku 49 let, moc by mě zajímala jeho další tvorba. Pěknou roli zde má Magda Vašáryová, jejíž krása je stejná jako u Markety, kterou dotočila o rok dříve. Všechno tohle je pak zabaleno do komfortního, barvami hýřícího vizuálu, u kterého bych šedesátá léta nehádal ani náhodou. ()
V rámci cyklů našich cyklů, které jsme dosud schopni vnímat - denní, roční životní - je tu zvýrazněn pohyb rokem jako pohyb životem, i když by totéž šlo vyjádřit i v rámci jednoho dne - navíc z pozice diváka je to jen hodina a půl. V tomto smyslu je film dobře zvládnutý, je nápaditý, a po padesáti letech (nejspíš díky své experimentální povaze) dosud svěží. Pozn: V paměti z konce šedesátých mi zůstalo jen to, že je také eroticky odvážný. Pozn. 2: Ano, na konci roku je starý, ale také tlusý, aby mohl hibernovat a na jaře se obnovit - v mém věku už to cítím nějak podobně. ()
Prvních 20 minut se mi líbilo hodně, protože to celé bylo dost zvláštní a byl jsem zvědavý, co z toho nakonec vypadne. Jenže potom už to bylo jasné a já se začínal poněkud nudit. On celý ten film je o průběhu života, od dětství přes dospívání a dospělosti až ke stáří a smrti. Samotný námět ale na 100 minut působí (alespoň na mě, teda) utahaně a zkrátit to tak o polovinu by podle mě nebylo na škodu. Jako středometrážní film by to bylo opravdu geniální. Ale jako celovečerák, co trvá hodinu čtyřicet, tomu sice ocením jisté kvality (jako třeba zajímavé scény, skvělá kamera, či zvláštní poetika nebo vedení děje), ale nadšený z toho být prostě nemohu a spokojený taky zrovna ne. I tak si to nezasloužilo takhle zapadnout... Silné 3* ()
napriek dlhokánskemu odstupu od času, keď som film videl, vynárajú sa m i spomienky na tento zaujímavý film, zaujal obrazom , farebnosťou príbehu a akousi zvláštnou poetičnosťou. ()
Fantazijné príbehové experimentátorstvo, ktoré ma nedokázalo vtiahnuť do deja natoľko, aby som sa do príbehu zapozeral a nesledoval hodinky. Nuda hrá prím. Hlavný hrdina sa v prvej "poviedke" chová ako zbavený zmyslov - kradne hračky a hrá sa ako malé decko, v letnej "poviedke" už ako normálny chlap obletuje sukne (najlepšia časť) a v tretej jesenno-zimnej je nervivý, depresívny a nakoniec malátny. Trocha jemnej erotiky, trocha nahoty, zato veľa nudy a divných postáv. Zaujímavé je, že pri slovensko-západonemeckých koprodukciách - väčšinou rozprávky - boli Nemci skôr zapojení do produkcie, posprodukcie, špeciálnych efektov a Slováci hrali hlavné postavy a odohrávalo sa to v našich končinách. Kalimagdora je na tom presne opačne - dominujú (neznámi) nemeckí herci, sníma sa to v Nemecku a väčšinovú produkciu zasa mali na starosti Slováci. ()
Konečne! Dnešný večer bol o tom, ako som konečne po všetkých tých preskúmaných vyvolených, ožiarených, zmutovaných, starobylých a highlanderoch prišiel vďaka tomuto dovtedy absolútne mi neznámemu slovensko-nemeckému filmu na to, k akému druhu to vlastne patrím! S istými rozdielmi vlastnými osobitným jedincom pravdaže - a aj vzhľadom k tomu, že medzičasom globálne otepľovanie, klimatické zmeny a absolútny chaos v prírode a teda aj - alebo hlavne - striedaní ročných období spôsobil, že sa už ani ony, ani my neprejavujeme tak čisto, ako je zachytené v tomto prírodopisnom dokumente. Na rozdiel od hrdinu teda nie som ani na jar tak úplne infantilný, aj keď ovládať sa nedokážem, pamätám si síce čo-to zo zimy, ale úplne je mi to ukradnuté. V lete sa nechovám výlučne ako sfetovaný rujný samec, ale ročná doba stále spôsobuje, že aj v depresií chodím s veľkým úsmevom a moje libido dosahuje výšky mrakodrapu. Na jeseň sa zo mňa nestáva tučné, dekadentné prasa v poslednom ťažení narkománie a takisto neprespím úplne celú zimu - hoci sa snažím prespať jej veľmi podstatnú časť - možno aj preto, že nedisponujem chalúpkou zaviatou snehom, kde ma vždy čaká verná princezná. Ale inak všetko navlas sedí - a ja potrebujem nájsť Kalimagdoru, aby mi povedala o mne viac, aby som sa konečne naučil s tým pracovať, konečne niečoho dosiahol a aby ma na tie ťažké chvíle mohla prichýliť pod svoju veľkú perinu. A takisto aby som o nás mohol opäť niečo natočiť v súčasných klimatických podmienkach. ()
Zvláštny film, zvláštne podobenstvo s atmosférou staršej slovenskej tvorby a zároveň hipisácky uletené s erotickými scénami. Celý život vtesnať do jedného roku a zamerať sa na sexuálny vývoj, to muselo byť vtedy aj celkom odvážne, len som nemal pocit, že by mi to niečo v takejto forme hovorilo. –––– Cena sa nemení, či je leto a či zima. Za stovku, kamarát. ()