Orgy of the Dead
Režie:
Stephen C. ApostolofScénář:
Edward D. Wood Jr.Kamera:
Robert CaramicoHudba:
Jaime Mendoza-NavaVOD (1)
Obsahy(1)
Ed Wood vstává z hrobu a přináší svědectví o tom, co čeká duše smilných žen po smrti. Konkrétně musí bez přestání a bez svršků vlnit svá těla v rytmu unylých melodií pro potěchu vládce mrtvých a jeho suitu tvořenou přízrakem v černém, vlkodlakem a mumií. Pokud vám popsané bezkontaktní orgie nepřijdou nijak děsivé, vězte, že tato troufalost by se vám mohla stát osudnou. Orgie mrtvých totiž představuje jeden z naprosto nejhorších filmů všech dob. Ačkoli láká na příslib obnažených ženských těl natřásajících se mimo rytmus (během natáčení totiž tanečnicím pouštěli jinou hudbu, než jaká zní ve filmu), v paměti utkví především ryze nonsensové dějové sekvence prodchnuté uhrančivou demencí a fušerstvím všech zúčastněných. Ačkoli Ed Wood se na snímku podílel pouze coby autor scénáře, který napsal podle vlastní knižní předlohy, režijně debutující uprchlík z Bulharska Stephen C. Apostolof dělá mistrově odkazu všechnu čest. Znalce žánru naláká přítomnost profesionálního šarlatána a aktéra z klasiky Plán 9 z vnějšího vesmíru (1959) Criswella, jenž svým viditelně vychlastaným a senilním hereckým projevem názorně ukazuje smutný osud mnohých béčkových hvězd. Protiváhou vůči vymletému alkoholikovi s hošíkovskými kadeřemi bude „exotická tanečnice“ Pat Barrington, která si zde střihla dokonce dvojroli. Své nadlidsky toporné herectví předvede coby hlavní hrdinka s hrůzostrašnou rudou parukou ala Peggy Bundy. O jejích opravdových kvalitách nicméně svědčí fakt, že si ji posléze do Mondo Topless (1966) vybral největší filmový estét přes ženské křivky Russ Meyer. Barrington si proto v Orgii mrtvých střihla i part záhrobní tanečnice v části inspirované titulkovou sekvencí z bondovky Goldfinger (1964). (Festival otrlého diváka)
(více)Videa (1)
Recenze (23)
,,Mučení, mučeníčko - to je moje potěšeníčko!" Vskutku jeden z nejhorších filmů, co byly kdy natočeny. Film tak špatný, že i na Festivalu otrlého diváka nosily zdravotní sestřičky divákům panáky, aby ho vůbec přežili do konce (a to jsou diváci tohoto festivalu zvyklí na ledacos). Od scénáře, speciálních efektů, přes herecké výkony (!) až k hudbě, střihu, kameře.. všechno špatně. I pro zapřísáhlé milovníky braku jako jsem já, lahůdka na hranici snesitelnosti. To už není ani béčko ani céčko, obávám se, že všechna písmena jsou tu krátká. Největším vtipem ovšem je, že film vznikl podle KNIHY Eda Wooda. Tu knihu bych si nesmírně rád přečetl. ()
nesdílím ani nadšení z toho, jak moc je to špatné, ani znechucení z toho, jak moc je to špatné. Zábavně špatné to je a hodně, ty natřásající se holky jsou obvykle velmi hezký a krásně toporný (myslím hudebně :-), příběh je tak ujetej, až se člověk musí bavit, ať chce nebo ne. Na druhou stranu spoléhat na to, že hodinu a půl vás zabaví jenom tohle, taky moc nejde. Pomalu se pak do pocitů vkrádá plíživá nuda a když to na konci vypadá už už zajímavě, tak - pochopitelně nic. Průměrně zábavný ujetě blbý film. ()
Ed Wood je naozaj "talent". Pri písaní tohto "scenára" sa musel naozaj zapotiť a možno si aj niečo šľahol. A možno bol taký od prírody. A vlastne sa pri písaní ani veľmi nenamáhal, pretože podstatná väčšina minutáže nám akési polonahé buchty predstavujú svoje lacné tanečné kreácie. Túto bizarnosť rozhodne treba vidieť. ()
Fenomenální anti-porno. V pornografii skýtají tělesné sekvence coby hlavní atrakce skýtají maximální vypětí a děj představuje nezáživné chvilkové odpočinutí. Absurdní snímek podle scénáře Eda Wooda (na motivy jeho vlastní novely) tuto polaritu přesně obrací, když záběry, kde se obnažené ženštiny nakrucují (o striptýzu nemůže být řeč, prostě v jednom záběru šaty mají a pak už ne), realizuje krajně neeroticky, ba až úmorně. Naopak hrstka dějových prostřihů se díky své svou esenciální fušerskosti a nesmyslností stává hlavní atrakcí filmu, pro kterou se vyplatí přečkat zdlouhavě nudné tanečky. Vedle ústředního párečku otřesných herců (předobraz Bundyových, kde chlapík s vanou dělá hrdinu a apatická fiflena neustále říká, že se bojí) na sebe zaslouženě pozornost poutá woodovský veterán Criswell, který paradoxně díky evidentně se projevující stařecké demenci působí v každém záběru jako fenomenální zjev. Když je nouze největší, doplní stávající panoptikum mumie a vlkodlak. ()
Barvotiskový trash staví na vlnících se obnažených prsatkách, které střídavě polyká a zase vyplivuje takové množství mlhy, že by vystačilo hned na několik gotických hororů. Jeden neví, zda sleduje taneční soutěž o nejlépe se natřásající ňadra, nebo půlnoční díl pořadu Ein Kessel Buntes. Některé tanečnice ale měly šmrnc a hlavně některé hudební pasáže duněly v příjemném rytmu. Asi nejlepší byla dívka, co měla ráda zlato, a tak dopadla jako chvilková milenka Bonda (ano, připomíná to i zdejší obsah). Kdo ale nemá rád nekončící tanečky, neuspokojí ho ani mumie, vlkodlak či kostlivci. Úděsnost, která se dá těžko popsat, lepší je ji vidět, avšak pak si nestěžovat... ()
Reklama