Ulice hanby

Skupinový portrét osazenstva jednoho nevěstince v tokijské čtvrti Jošiwara. Palčivě aktuální téma (film vznikal v době, kdy se rozhodovalo o schválení zákona zakazujícího prostituci), civilní nasnímání bez zbytečných kamerových exhibicí, ryze moderní hudba... sakra škoda, že Mizogučiho glosování ženského údělu nemohlo pokračovat (90%). (06.07.2017)

Pálčivá téma predostrierajúca lásko-klamivé útrapy morálky a slasti matérie. Strašne mi imponuje, ako dokázal Mizoguči džentlmensky-čisto točiť dlhé zábery a naplniť ich tak tabuizovanými témami. Fakt hlboká sonda dovnútra špinavých zákutií, kde život beží a končí. Najhoršie momenty však prinesú práve (koľkokrát nečakané) stretnutia s rodinou, ktoré by mali byť pre predajné ženy ich najväčším vykúpením. O to silnejší efekt majú. Kenji sa v mnohých momentoch dokázal zriecť svojich majstrovských long takes a počastoval dej prirodzenejším strihom. Povedal by som, že je za tým doba (v tom čase súčasnosť), ktorú interpretoval a nie orientálne legendy zo stredoveku. Svetu dalo vzniknúť dielo klasického pesimizmu v umeleckom ponímaní. (06.01.2015)

Možná, že to neni taková síla jako Ugetsu nebo Sanšo, ale empatie a pohled na prostituky jako běžný až něžný lidský bytosti s jejich starostma a radostma opět činí z filmu perlu. Všechny herečky podávaj skvělý výkony. Mizoguči natočil o prostituci více filmů, tenhle byl poslední a v něčem trochu odlišnej i díky výměně scénáristy. Několik měsíců po premiéře byl v Japonsku schválen Antiprostituční zákon. (16.10.2008)

Hodně zajímavý film, takový nejaponský, ale přitom mě připadal svým realismem asi nejvíc o Japonsku té doby vypovídající a to velmi nenuceně. Výborna skladba charakterů a osudů. Jako by jsem jen nakukoval na okolo probíhající život. Zvláštní, že mě film nijak emočně nevysával ani neznervóžnoval. Asi to bylo tím, že kamera měla větší odstup a nešla tolik do detailů ano do exploatace situací. Taky bylo zajímavé, že vlastně ta jakoby necyničtejší holka to měla nejlíp srovnaný a byla vlastně asi nejvíc racionální a taky že jí nikdo nijak extra nepeskoval a brali ji jako součást party. Asi jsem objevil zajímavýho režiséra a obávam se, že budu chtít od něj vidět všechno. (14.06.2019)

Ano, je to stále Mizoguči, i když trochu zředěnější, vykalkulovanější a možná ani ta inspirace... Spíše než Múzy ho možná více pronásledovaly Erýnie. Jeho příběhy se vždy vyznačovaly silným tahem na branku, zde se spíš jedná o kaleidoskop postav nevěstince "Země snů", od majitele, přes zaměstnankyně, až po novicku. Klam, mam, prachy, násilí - Jošivara nám zde nabízí spíš svoji odulou a odpuzující tvář. (02.02.2015)