poster

Ulice hanby

  • japonský

    Akasen čitai

  • japonský

    赤線地帯

  • japonský

    Akasen chitai

  • anglický

    Street of Shame

    (festivalový název)

Drama

Japonsko, 1956, 87 min

Scénář:

Masašige Narusawa

Kamera:

Kazuo Mijagawa

Producenti:

Masaichi Nagata
(další profese)
  • Foma
    *****

    Možná, že to neni taková síla jako Ugetsu nebo Sanšo, ale empatie a pohled na prostituky jako běžný až něžný lidský bytosti s jejich starostma a radostma opět činí z filmu perlu. Všechny herečky podávaj skvělý výkony. Mizoguči natočil o prostituci více filmů, tenhle byl poslední a v něčem trochu odlišnej i díky výměně scénáristy. Několik měsíců po premiéře byl v Japonsku schválen Antiprostituční zákon.(16.10.2008)

  • rbr
    ***

    Každej je na stejný lodi. Moje panenství prodáno za 2000 yenů. Jenom jeden režisér by kdy moh udělat takovejhle film. Vyrovnanost kterou Mizoguči davá týhle story je působivá. Proč se ženy stávaj prostitukama? Proč jima zůstávaj? Jak prostituce ovliňuje jejich životy? Žádný snadný odpovědi od Mizogučiho. Poslední Mizoguči. Jeho dotek je pořád silnej, jeho vize je pořád unikát.(6.12.2015)

  • stub
    *****

    Poslední rozloučení se legendy japonského filmu. Klasikovo nejtypičtější téma je zde servírováno trochu odlišně, moderněji (zlehka až jakoby předznamenává novou vlnu), avšak s nemenší silou. Také hudba je poněkud odlišná od předchozí tvorby. Naprosto odzbrojující je Machiko Kyo, jak hereckým výkonem, tak vizáží jako takovou - ve více než 30-ti letech...opravdu klobouk dolů. Zvažoval jsem "pouze" ****, ale z úcty k panu Mizoguchimu...(6.4.2009)

  • Slarque
    ****

    Skupinový portrét osazenstva jednoho nevěstince v tokijské čtvrti Jošiwara. Palčivě aktuální téma (film vznikal v době, kdy se rozhodovalo o schválení zákona zakazujícího prostituci), civilní nasnímání bez zbytečných kamerových exhibicí, ryze moderní hudba... sakra škoda, že Mizogučiho glosování ženského údělu nemohlo pokračovat (90%).(6.7.2017)

  • Bubble74
    *****

    Žádné melodrama, žádný sentiment, výhradně holý pesimismus. Mistr Mizoguchi při pohledu na budoucnost poválečného Japonska zakopal růžové brýle hodně hluboko. Viděl společnost, ve které platí zákony džungle, kde přežijí jen dravci. Kdo nesežere dřív, bude sežrán. Poslední scéna krutě zamrazí a doznívá v paměti ještě dlouho. Sice pochmurné a bez iluzí, ale vynikající završení jedné mimořádné režisérské kariéry.(16.11.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace