poster

Ulice hanby

  • japonský

    Akasen čitai

  • japonský

    赤線地帯

  • japonský

    Akasen chitai

  • anglický

    Street of Shame

    (festivalový název)

Drama

Japonsko, 1956, 87 min

Scénář:

Masašige Narusawa

Kamera:

Kazuo Mijagawa

Producenti:

Masaichi Nagata
(další profese)
  • stub
    *****

    Poslední rozloučení se legendy japonského filmu. Klasikovo nejtypičtější téma je zde servírováno trochu odlišně, moderněji (zlehka až jakoby předznamenává novou vlnu), avšak s nemenší silou. Také hudba je poněkud odlišná od předchozí tvorby. Naprosto odzbrojující je Machiko Kyo, jak hereckým výkonem, tak vizáží jako takovou - ve více než 30-ti letech...opravdu klobouk dolů. Zvažoval jsem "pouze" ****, ale z úcty k panu Mizoguchimu...(6.4.2009)

  • Slarque
    ****

    Skupinový portrét osazenstva jednoho nevěstince v tokijské čtvrti Jošiwara. Palčivě aktuální téma (film vznikal v době, kdy se rozhodovalo o schválení zákona zakazujícího prostituci), civilní nasnímání bez zbytečných kamerových exhibicí, ryze moderní hudba... sakra škoda, že Mizogučiho glosování ženského údělu nemohlo pokračovat (90%).(6.7.2017)

  • MikO_NR_1909
    ****

    Pálčivá téma predostrierajúca lásko-klamivé útrapy morálky a slasti matérie. Strašne mi imponuje, ako dokázal Mizoguči džentlmensky-čisto točiť dlhé zábery a naplniť ich tak tabuizovanými témami. Fakt hlboká sonda dovnútra špinavých zákutií, kde život beží a končí. Najhoršie momenty však prinesú práve (koľkokrát nečakané) stretnutia s rodinou, ktoré by mali byť pre predajné ženy ich najväčším vykúpením. O to silnejší efekt majú. Kenji sa v mnohých momentoch dokázal zriecť svojich majstrovských long takes a počastoval dej prirodzenejším strihom. Povedal by som, že je za tým doba (v tom čase súčasnosť), ktorú interpretoval a nie orientálne legendy zo stredoveku. Svetu dalo vzniknúť dielo klasického pesimizmu v umeleckom ponímaní.(6.1.2015)

  • radektejkal
    ***

    Ano, je to stále Mizoguči, i když trochu zředěnější, vykalkulovanější a možná ani ta inspirace... Spíše než Múzy ho možná více pronásledovaly Erýnie. Jeho příběhy se vždy vyznačovaly silným tahem na branku, zde se spíš jedná o kaleidoskop postav nevěstince "Země snů", od majitele, přes zaměstnankyně, až po novicku. Klam, mam, prachy, násilí - Jošivara nám zde nabízí spíš svoji odulou a odpuzující tvář.(2.2.2015)

  • Bubble74
    *****

    Žádné melodrama, žádný sentiment, výhradně holý pesimismus. Mistr Mizoguchi při pohledu na budoucnost poválečného Japonska zakopal růžové brýle hodně hluboko. Viděl společnost, ve které platí zákony džungle, kde přežijí jen dravci. Kdo nesežere dřív, bude sežrán. Poslední scéna krutě zamrazí a doznívá v paměti ještě dlouho. Sice pochmurné a bez iluzí, ale vynikající završení jedné mimořádné režisérské kariéry.(16.11.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace