Příběh odkvetlých chryzantém
(festivalový název)-
Příběh poslední chryzantémy
(neoficiální název)
(více)
Příběh poslední chryzantémy
Zangiku monogatari
The Story of the Last Chrysanthemums
Obsahy(1)
Tokio 1885, Kikunosuke Onoue, adoptivní syn uznávaného divadelního herce, si uvědomí, že veškeré jeho úspěchy jsou pouze díky rodinnému jménu a herecké tradici v rodině. Jediná Otoku, kojná Kikunosukeho nevlastního bratra, s ním mluví upřímně o jeho hraní. Rodina ji ale propustí a zakáže se s Kikunosukem vídat. Začínají se totiž šířit nevhodné pomluvy o jejich vztahu. Kikunosuke se rodině vzepře, je do Otoku zamilován. Spolu s ní opouští Tokio, aby dokázal, že může být uznávaným hercem i bez velkého jména.
Kendži Mizoguči se stejně jako v několika dalších filmech snaží ukázat postavení ženy ve společnosti. I když je "Zangiku monogatari" oproti jeho dalším snímkům neobvyklý tím, že hlavní postavy jsou především mužské, osud malé role Otoku, je velmi dramatický. Otoku, dříve dušená tlakem rodiny, se stane symbolem silné nezávislé ženy, která je schopná učinit svá vlastní rozhodnutí. (venus)
(více)Recenze (10)
Možno sú niektoré slávne japonské filmy ťažšie čitateľné pre západného diváka vďaka šifrám, ktoré pochopí iba Japonec. Mizoguči však v Poslednej chryzantéme naopak svet japonského divadla a príbehom jednej osudovej lásky podáva zrozumiteľný obraz japonskej spoločnosti a ich patriarchálneho systému 19. storočia. A nielen jeho. Bude to znieť ako protiklad, ale starý japonský film trvajúci 2 a pol hodiny a využívajúci čiastočne minimalizmus v rozprávaní mi ubehol ako voda. Všetko je krásne nasnímané, predstavenia sú herecky strhujúce, láska osudová až za hrob, obetovanie až biblického rozmeru. Napriek tomu minimálne patetické. ()
Silný dramatický příběh, kterému v současné době může škodit velmi pomalé tempo vyprávění, velké zahrnutí japonského divadla, které dnešnímu divákovi mnohé neřekne, a také skutečnost, že se příběh nejeví nijak inovativní. Jenže japonský styl je více jak patrný, ale spíše v poetismu filmu než v čemkoli jiném. ()
Kultivovaný film - a v současných poměrech se může zdát i překultivovaný. Nejen film, ale samozřejmě i divadlo, které člověka nenechá snad ani vydechnout. Kultivovaností myslím to, že je oproštěn od všech těch sarkasmů, ironických komentářů, vulgarismů slovních i obrazových. Prostě není tam nic, o čem by se dalo hovořit v hospodě u píva. Zážitek z filmu je skutečně niterný, nekomunikovatelný. ()
(1001) Nemůžu říct, že bych věděla, co napsat, i když mi během sledování hlava pracovala na plné obrátky a i slzy se dostavily v několika vlnách. Snažím se po každém filmu, co vidím, nějak pojmenovat svoje myšlenky a shrnout svoje dojmy, aby ta práce nevyšla "nadarmo", ale někdy to vložit do slov úplně nejde. ()
Absolutní neschopnost cokoli říci - tenhle film mi vyrazil dech. Ačkoli právě to není úplně přesné, protože mne spíše donutil ho zatajit, bát se udělat nepatřičný a zbrklý pohyb. Příběh poslední chryzantémy. O něčem tak čistém, křehkém a dojemném je nebezpečné mluvit, protože hrozí, že to polámete. To, že film vznikl v předvečer válečného běsnění, vše jen umocňuje. Moje hluboká poklona, opravdu... ()
Galerie (4)
Photo © Film Servis Festival Karlovy Vary
Reklama