Režie:
Francesco RosiScénář:
Suso Cecchi D'AmicoKamera:
Gianni Di VenanzoHudba:
Piero PiccioniObsahy(2)
V roce 1950 je sicilský bandita Salvatore Giuliano nalezen zastřelený. Film, který připomíná investigativní reportáž, rekapituluje vzestup a pád muže, jenž se v sedmadvaceti letech stal nejhledanějším zločincem i oslavovaným hrdinou Itálie. Kdo zavraždil Salvatora Giuliana? 5. července 1950 bylo nalezeno kulkami provrtané, bezvládné tělo nechvalně proslulého bandity. Leželo hlavou dolů v sicilském Castelvetranu. Vedle něho byl pohozen revolver a puška. V pouhých sedmadvaceti letech se stal Giuliano nejhledanějším zločincem v Itálii a zároveň nejoslavovanějším hrdinou své doby. V tomto průkopnickém díle investigativní kinematografie využívá režisér Francesco Rosi faktů i mýtů, které obklopují skutečný příběh Giulianovy smrti. Zároveň odhaluje znepokojivou tvář Sicílie a síť spletitých společenských a politických vazeb mezi jejími občany, mafií, vojskem a vládními představiteli. (Cinemax)
(více)Recenze (13)
V úvodných fázach filmu sa dozviete, že na Sicílii počas druhej svetovej vojny pôsobilo cca 37 separatistických nezákonných organizácií a upozorní vás to na to, že ani film nebude bohvieako prehľadný. A ani vo svojej prvej polovici nie je, v tej druhej sa dostávame na súdne pojednávanie a dej naberie spád. Každopádne film si necháva veľký odstup od každej postavy, takže vám v pamäti ani žiadna z nich neutkvie, či už pozitívnym, alebo negatívnym spôsobom. Je tu cítiť ešte neorealizmus, ale ide najmä o nástup obsiahlej vlny talianskych politicko-policajno-sociálnych trilerov-drám, ktoré často nekončia zrovna happy endom a nakrúcajú sa dodnes. Za mnohé vďačia určite aj Salvatore Gulianimu. ()
Rosi vyprávění sestavuje z různých časových rovin, hlavního hrdinu nám po celý film mazaně ani neukáže (resp. jenom jako mrvolu nebo na fotce), což je poněkud matoucí a rozhodně to neusnadňuje identifikaci s jakoukoliv postavou. Titulky jsou dost "úsporné", takže občas postava pěkně dlouho cosi chrlí v nesrozumitelném sicilském dialektu a divák nemá nejmenší šanci dozvědět se, co se to tam, k sakru, odehrává. Jinak ovšem nádherná práce s kompozicí a kamerou vůbec. ()
Film Salvatore Giuliano odhazuje řadu vypravěčských konvencí stranou - rozmáchlá freska prvních patnácti let na jihu Itálie je vyprávěna v několika časových rovinách, které se odvíjí a znovu střetávají nad mrtvolou Salvatora Giuliana. Francesco Rosi nepředkládá individuální osud bývalého partyzána a pozdějšího vůdce banditů, jenž pro nás zůstává blíže neoznačen, ale místo toho nad jeho vychladlým tělem odhaluje spletité společenské a politické vazby mezi zločinem a politikou. [Berlinale 2010] ()
Režisér Francesco Rosi miluje politická dramata, zvlášť ta, která se zakládají na pravdivých událostech. Salvatore Giuliano vypovídá o vyhrocení sicilském separatismu, o jeho vůdcích, o komplotech a zradě. Samotné vyprávění je svou formou vlastně jakousi rekonstrukcí kriminálního činu. Škoda, že je film chvílemi příliš zmatený a pro našince díky neznalosti dané historie nesrozumitelný. ()
Tento film som videl pred takmer 60 rokmi a nedávno som si pozrel niektoré epizódy z neho, aby som sám sebe potvrdil, že pocit priemernosti je správny. Nie je to prvý, ani posledný film o osudoch rozporuplnej postavy, ktorá je pre jedných banditom a pre druhých revolucionárom. Niečo, ako náš Jánošík. Podstatné je, že ani samotná postava a ani film podľa jej osudov neprekračujú národný rámec a nemajú čo ponúknuť zahraničným divákom. Mne napríklad iba spomienku na dávne časy. ()
Galerie (21)
Reklama