Režie:
Francesco RosiScénář:
Suso Cecchi D'AmicoKamera:
Gianni Di VenanzoHudba:
Piero PiccioniObsahy(2)
V roce 1950 je sicilský bandita Salvatore Giuliano nalezen zastřelený. Film, který připomíná investigativní reportáž, rekapituluje vzestup a pád muže, jenž se v sedmadvaceti letech stal nejhledanějším zločincem i oslavovaným hrdinou Itálie. Kdo zavraždil Salvatora Giuliana? 5. července 1950 bylo nalezeno kulkami provrtané, bezvládné tělo nechvalně proslulého bandity. Leželo hlavou dolů v sicilském Castelvetranu. Vedle něho byl pohozen revolver a puška. V pouhých sedmadvaceti letech se stal Giuliano nejhledanějším zločincem v Itálii a zároveň nejoslavovanějším hrdinou své doby. V tomto průkopnickém díle investigativní kinematografie využívá režisér Francesco Rosi faktů i mýtů, které obklopují skutečný příběh Giulianovy smrti. Zároveň odhaluje znepokojivou tvář Sicílie a síť spletitých společenských a politických vazeb mezi jejími občany, mafií, vojskem a vládními představiteli. (Cinemax)
(více)Recenze (13)
Zlatý Medvěd - výběr ()
V úvodných fázach filmu sa dozviete, že na Sicílii počas druhej svetovej vojny pôsobilo cca 37 separatistických nezákonných organizácií a upozorní vás to na to, že ani film nebude bohvieako prehľadný. A ani vo svojej prvej polovici nie je, v tej druhej sa dostávame na súdne pojednávanie a dej naberie spád. Každopádne film si necháva veľký odstup od každej postavy, takže vám v pamäti ani žiadna z nich neutkvie, či už pozitívnym, alebo negatívnym spôsobom. Je tu cítiť ešte neorealizmus, ale ide najmä o nástup obsiahlej vlny talianskych politicko-policajno-sociálnych trilerov-drám, ktoré často nekončia zrovna happy endom a nakrúcajú sa dodnes. Za mnohé vďačia určite aj Salvatore Gulianimu. ()
Tento film som videl pred takmer 60 rokmi a nedávno som si pozrel niektoré epizódy z neho, aby som sám sebe potvrdil, že pocit priemernosti je správny. Nie je to prvý, ani posledný film o osudoch rozporuplnej postavy, ktorá je pre jedných banditom a pre druhých revolucionárom. Niečo, ako náš Jánošík. Podstatné je, že ani samotná postava a ani film podľa jej osudov neprekračujú národný rámec a nemajú čo ponúknuť zahraničným divákom. Mne napríklad iba spomienku na dávne časy. ()
Dosť atypickým, neštandardným spôsobom spracovaný, biografický titul s rovnomenným (anti)hrdinom, ktorý mi zrejme nesadol zrovna tak, ako som v to spočiatku pevne dúfal, že taliansky režisér Francesco Rosi, mi následne sprostredkuje akýsi reálny predobraz „talianskeho Robina Hooda”, no namiesto toho som dostal najskôr len akúsi pestrú zmes všetkého, čo si vskutku v kinematografickom svete dokážem predstaviť. • Skrátka, ako napovedá i názov tohto počinu, tak Salvatore Giuliano, mal byť vari automaticky v samotnom popredí naprieč celým týmto popretkávaným dianím, a to snáď i napriek tomu, že bol najprv mŕtvym, mimochodom i Občan Kane, začínal navlas podobným úmrtím ústredného protagonistu, pričom vzápätí sa v retrospektívnych záberoch postupne poskladala jeho spletitá, príbehová mozaika so vzostupmi i s pádmi, a tak som si preto myslel, že sa bude pokračovať v obdobnom duchu (nie, doslova!), nakoľko i práve recenzovaný film, rovnako disponoval dvomi časovými rovinami: styčný bod úmrtia titulnej postavy, ďalej čo tomu všetko predchádzalo a čo sa vlastne dialo potom. • Zdá sa mi, že tentoraz bola forma oveľa viacej zaujímavejšou, to jest jednoducho, a k tomu i s absolútnym náskokom zvíťazila nad krkolomným, komplikovaným obsahom, v ktorom som sa síce trochu už pomaličky systematicky strácal, ale dokonca i napriek určitým ťažkostiam z môjho uhla pohľadu, som si dokázal utvoriť potrebný úsudok, pospájať si zainteresované strany, aj keď samozrejme, že sa v tejto veci predsa nemôžem vonkoncom porovnávať s domácimi Talianmi, ktorí vedia o tejto problematike v podstate viac, ako ja, a to máte úplne to isté, ako keby sa pozerali prostredníctvom filmovej optiky, na nášho ľudového hrdinu, Jánošíka, a to konkrétne s identickým, ťažkým spracovaním, v ktorom by sa určite sami strácali. • Minimálne aspoňže pochválim dokumentárne ladenú kompozíciu obrazu pod taktovkou Gianniho Di Venanzoa, vďaka čomu má divák autentický pocit, ako keby by sa akurátne nachádzal v „bode epicentra”, čo nie je vôbec málo, ale či to napokon vystačí v celkovom ponímaní ako celku, tak na to si už divácke obecenstvo musí odpovedať samo. Mne to vystačilo aspoň tak na polovicu, a pritom som mal sprvoti vysoké očakávania. ()
Film stráca na údernosti napriek dramatickým scénam, lebo tvorcovia to zobrali príliš dokumentárne. Faktograficky a za účelom dozvedieť sa niečo o historických udalostiach je to fajn, ale filmárčina je preč. ()
Toto potenciálně zajímavé politické drama doplácí na extrémně překombinovaný narativ a svou celkovou odtažitost, obsahovou (pro našince obtížně pochopitelné historické souvislosti) i formální (dlouhé statické záběry). ()
41. Lfš ()
Zajimavy pribeh i forma, casove roviny, souvislosti, paradoxni neztvarneni hlavniho hrdiny, obcas mozna trochu prekombinovane na ukor srozumitelnosti, ale urcite jsem za tento filmovy zazitek vdecny... ()
Režisér Francesco Rosi miluje politická dramata, zvlášť ta, která se zakládají na pravdivých událostech. Salvatore Giuliano vypovídá o vyhrocení sicilském separatismu, o jeho vůdcích, o komplotech a zradě. Samotné vyprávění je svou formou vlastně jakousi rekonstrukcí kriminálního činu. Škoda, že je film chvílemi příliš zmatený a pro našince díky neznalosti dané historie nesrozumitelný. ()
Dávám JEN 3 hvězdičky, ale dávám je po více než 50 letech od data vzniku tohoto filmu, který se tehdy v Itálii stal ohromnou událostí a odstartoval úplně novou éru s novými postupy a přístupem. Já ale žiju v roce 2015, pocity diváka z roku 1961 si navodit neumím, a ani si je navozovat nechci. A pro mě měl tento film jednu velkou nevýhodu - byl pro mě velmi obtížně srozumitelný/ pochopitelný. Od určitého okamžiku jsem se v něm bohužel přestal dostatečně orientovat. Ten opis geneze sicilské mafie se pro mě stal v jednu chvíli zmatečným, nepochopitelným a už jsem se potom znovu nechytnul. ()
Film Salvatore Giuliano odhazuje řadu vypravěčských konvencí stranou - rozmáchlá freska prvních patnácti let na jihu Itálie je vyprávěna v několika časových rovinách, které se odvíjí a znovu střetávají nad mrtvolou Salvatora Giuliana. Francesco Rosi nepředkládá individuální osud bývalého partyzána a pozdějšího vůdce banditů, jenž pro nás zůstává blíže neoznačen, ale místo toho nad jeho vychladlým tělem odhaluje spletité společenské a politické vazby mezi zločinem a politikou. [Berlinale 2010] ()
Extrémne nezaujímavo podaný snímok. Nevedel som prakticky zaradiť žáner, či dokument, či kriminálka, či politická dráma a toto všetko bolo medzi sebou prepletené až je to naozaj nezrozumiteľné. ()
Rosi vyprávění sestavuje z různých časových rovin, hlavního hrdinu nám po celý film mazaně ani neukáže (resp. jenom jako mrvolu nebo na fotce), což je poněkud matoucí a rozhodně to neusnadňuje identifikaci s jakoukoliv postavou. Titulky jsou dost "úsporné", takže občas postava pěkně dlouho cosi chrlí v nesrozumitelném sicilském dialektu a divák nemá nejmenší šanci dozvědět se, co se to tam, k sakru, odehrává. Jinak ovšem nádherná práce s kompozicí a kamerou vůbec. ()