Recenze (1)
V Austrálii se snad v 70. letech „normální“ filmy netočily nebo alespoň já na ně zatím neměl moc štěstí (ne, že bych si stěžoval, i mezi těmi podivnostmi si dokážu najít naprosto skvělé kousky a na takový Piknik na Hanging Rock nedám dopustit). Když ještě navíc jde o film z dílny Jima Sharmana, předem jsem vytušil, že mě dozajisté čeká divočina nejen ta austrálská, ale i dějová... a nakonec z toho vzešel ještě zvláštnější film, než jsem čekal. Poté, co z filmového záznamu ožívá již mrtvá herecká či taneční hvězda a některé po sobě jdoucí scény jakoby skoro ani nesouvisely, má tady člověk chvílemi pocit, že se může stát téměř všechno. Divák nikdy neodhalí, co přinese následující scéna, což na jedné straně kvituji, na druhé straně ten děj působí zmatně, střídá svérázný humor s podivnými umělecké vložky nebo komorními scény, ve kterých se Sharman nejspíš snaží z toho příběhu dvojice zatoulané na pláži, podivného doktora, oživlé staré umělkyně a přehlídky dalších postav s podivnou dvojicí režiséra a kameramana dostat postupně i nějaké drama, ale zdaleka ne po celou dobu na mě ta zvláštní atmosféra dokázala patřičně působit. Některé scény mě bavily hodně, i atmosféra měla slušné záchvěvy, ale celkový dojem mám trochu nevyrovnaný a vzhledem k řady slabším místům během táhlého vyprávění nedokážu dát Tajemnému létu víc, než lepší 3 hvězdičky. Ale svým způsobem jsem to rád viděl a možná ještě od pana režiséra něco v budoucnu zkusím, třeba tu jeho veleslavnou Rocky Horror Picture Show. [65%] ()