Režie:
Miguel LlansóScénář:
Miguel LlansóKamera:
Israel SeoaneHrají:
Ciaran Davies, Katariina Unt, Ivo Uukkivi, Hannah Gross, Teele Kaljuvee-O'Brock, Saamuel PilpakObsahy(1)
Snímek režiséra Miguela Llansó Nekonečné léto představuje svět, jaký by jednou, možná už brzy, mohl být. Týden prázdninových radovánek, který tři dívky chtěly strávit v poklidu v domě u jezera, se změní v bad trip plný futuristických substancí a zkoumání světů mimo běžné lidské vnímání. (Future Gate)
Videa (1)
Recenze (3)
Bez zdeformovaných liliputů, Ježíše a Stalina to prostě nějak není ono. Alevpoho, one love, třiapůl*. ()
Být film více o virtuální intimitě, která bude jednou společenským tématem, měl by větší opodstatnění pro existenci. A více by bavil. Takhle ty ulítlé, ale zajímavé nápady a hezké vizuální efekty pracují do metafyzického prázdna, kam směrují i mladé hrdinky filmu. I když pro někoho možná metafyzického duševního propojení. Pokud mu nevadí natolik naivně pojmuté postavy agentů Interpolu, hrané jakoby neherci, anebo chabá gradace vyprávění, přesto že se v něm pořád něco děje. [Sitges FF] ()
Galerie (6)
Photo © Tallifornia
Future Gate 2024 - SPOILERY Llansó mě naštěstí nezklamal, i když je Nekonečné léto tím nejnormálnějším, co kdy natočil. Normálním to ale je jen ve smyslu časoprostoru, v němž se vše odehrává, protože poprvé nesledujeme ani lidstvo dlouho po konci světa, ani mnohonásobnou virtuální realitu. Místo toho jsme v Estonsku nedaleké budoucnosti, kde je přístroj pro virtuální realitu běžný jako smartphone a umělá inteligence zajišťuje mnoho různých prací, jako třeba starost o zvířata v ZOO. Zde sledujeme tři kamarádky užívající si léta, přičemž před tou nejdůležitější z nich (která je navíc introverní) stojí rozhodnutí, kam v životě dál - a ona vůbec neví. Pak se ale objeví podivný chlápek prodávající meditační přístroj, vypadající jako zářící plynová maska a vše se zvrtává... Llansó se zde, navzdory lepšímu a srozumitelnějšímu orientování v časoprostoru, ocitá někde mezi svými předchozími filmy - Crumbs a Ježíš ti ukáže cestu k dálnici. Zatímco z prvního si bere mysteriózní sci-fi zápletku, mindfuckové ladění a příliš interpretačně otevřený závěr, z Ježíše si bere hravost (už jen jménem pro postavu Mr. Mindfulness) a humor, který rozhodně není tak absurdní, ale zato umí zarezonovat, zvlášť když se na scéně objeví agenti Interpolu. Fikční svět stojí hlavně na svém pozadí, ale funguje (hlavně taky tím, že estonštinu zde uslyšíte jen od starších postav, mladá generace mezi sebou mluví výhradně anglicky), stejně jako práce s postavami a fantasmagorickým sci-fi prvkem. Ani nemůžu říct, že bych se kdekoli nudil nebo (a to především) měl pocit, že se koukám na samoúčelný mindfuck, který chce jen mást a vysmívat se mermomocnému diváckému hledání možných teorií. Na mě to teda mohlo být ještě šílenější a doslova mi zde chyběl Llansův dvorní herec Daniel Tadesse, který prostě má neskutečné charisma nejen kvůli svému vzhledu, ale jestli mě něco zklamalo obzvlášť, tak je to fakt, že závěr je stejný víceznačný jako v Crumbs a tak se dá jen těžko říct, o co šlo. Hned po dokoukání mě napadly dvě teorie a obě protichůdné - stal se z ní nakonec kluk, protože to bylo to, co ona vždy chtěla? Nebo je to kritika určité životní vyprázdněnosti současné generace, která by nejradši neustále utíkala před zodpovědností a dospíváním? Víc by mi ale seděla druhá verze, jelikož mi tam víc pasuje (vzhledem k tomu, jak se zde před jakýmkoli problémem neustále utíká do virtuálních světů, až to všechny pohltí a "uvěznění" v tom nejkomfortnějším. Všichni teda jsou šťastní, ale že za sebou zanechají zarmoucené jim je jedno. Jenže bych za to ruku do ohně nedal, jelikož mi do toho vše nepasuje (co s těmi zvířaty?) a navíc ani nikde nenajdou oblečení hlavní hrdinky, tudíž kdoví, jestli opravdu podlehla a odešla. A jiným interpretacím se samozřejmě meze nekladou. Tohle mi sice většinou vadí, ale v poslední době jsem i k silně nejednoznačným filmům víc shovívavý a snažím se přemýšlet nad tím, co u nich zvolení takového závěru znamená. A pravda, že tady je aspoň se čeho chytat, zatímco v Crumbs toho bylo hodně a prakticky nic z toho, jenže Crumbs si to zase vynahrazovalo opravdu silnou atmosférou... (Kino Art, Brno) Slabé 4* () (méně) (více)