Antonio Gaudí

Zdánlivě prostý dokument, ale právě v oné umírněnosti se skrývá nejen hlavní síla snímku, ale také projev respektu a pochopení Gaudího práce. Tešigahara nemá potřebu vysvětlovat, obhajovat či osazovat dílo historickými daty a fakty. Nechává stavby promlouvat samy za sebe. Zásadní vklad režiséra pak spočívá v nasnímání záběrů, což opět vykazuje mnohem větší estetický cit než by se na první pohled mohlo zdát. Tešigahara každé stavbě, každému elementu věnuje unikátní přístup, někdy převládají statické záběry, jindy švenky či vyloženě plovoucí jízdy. Každý záběr pak vyzdvihuje členitost, organičnost, pestrost a strukturu Gaudího staveb, respektive jejich jednotlivých prvků, které se právě odhalují vždy podle toho, na co se pohled kamery zaměří. Jen mistr dokáže nejlépe vystihnout mistrovská díla. (17.11.2020)

Filmografie Hiroshi Teshigahary není příliš obsáhlá - po smrti otce Sofu Teshigahary se musel začít starat o jeho kulturní institut, navíc se věnoval i jiným formám uměleckého vyjádření - přesto však obsahuje hned několik děl, která považuji za klíčová v rámci celé historie filmu (Písečná žena, Tvář toho druhého...). Značnou část jeho produkce však tvořily také právě portréty různých osobností, z nichž právě tento, o legendě katalánské, španělské i světové architektury, je nejrozsáhlejší a asi i nejznámější. Za celou ca hodinu a čtvrt padne max. 5 vět, jinak jde o čisté vizuální orgie - Teshigaharův filmařský um skvěle vyniká, pokud člověk vzápětí sleduje dokumenty, jenž jsou na druhém nosiči jako příloha (způsob zachycení jednotlivých staveb a různých detailů se se sterilními kamerami např. BBC vůbec nedá srovnávat). Za zmínku rozhodně stojí alespoň dva z několika dvd bonusů - jednak záznam z instalace uměleckých skulptur Hiroshiho otce (jehož tvorba v lecčems přpomíná právě Gaudího styl), druhak původní filmový materiál, sesbíraný při první cestě (syna i otce) do Španělska, kde se dočkáme, byť na moment, třeba i Salvadora Dalího... (29.04.2009)

Kdysi jsem někde četl, že secese měla sice množství vysoce talentovaných tvůrců, ale jen jednoho génia - Gaudího. A po tomto dokumentu tomu věřím. Je to svým způsobem dokument dokonalý, téměř bezeslovný, jen hudbou doprovázený. Žádné informace o osobě tvůrce, jen záběry krajiny, staré architektury a hlavně jeho staveb. Celky, polocelky, detaily, a téměř statická kamera. Pohádkové stavby s barevnými fasádami a s interiéry vykládanými mozaikami, které by mohly být pozadím pro vyprávění z Tisíce a jedné noci. Stavby, které vypadají jako živý organismus, zábradlí jak páteř nějakého pratvora , střecha s hřebenem jak dračí hřbet, bílé interíéry téměř jak znějakého sci-fi příběhu. Kostelíky v rustikálním stylu a nakonec Sagrada Familia, která nevypadá ani jako stavba z kamene, ale jako organický útvar. (13.05.2012)

Spojenie dvoch géniov vyústilo v jeden z najlepších dokumentov. Pre milovníkov architektúry je tento film absolútne nepostrádateľný. (08.10.2009)

Antonio Gaudí, nejobdivovanější modernistický architekt. Rok 1984, Sagrada Familia byla zapsána do seznamu kulturního dědictví lidstva UNESCO. Hiroši Tešigahara, multifunkční japonský umělec v údivu nad neobyčejnou krásou křivek a tvarů architektury katalánského modernisty. Isidre Puig Boada, katalánský architekt, sám spolupracující s Gaudím od roku 1914 na stavbě Sagrady Familie a ředitel této stavby od roku 1950. A také Rjú Segawa, kameraman té poetické ódy nadpozemsky ohromujících Gaudího děl. Tešigahara nechává promlouvat tvorbu světoznámého katalánského architekta, a jeho zkušené umělecké oko si nedokáže nepovšimnout Gaudího zdrojů inspirace: v ulicích tak nachází temperament a pestrobarevnost živoucího života, na horách a venkově majestát a zbožnost románského a gotického křesťanství, a také tu samotnou Matku přírody v neopakovatelné rozmanitosti podob. Nezapomíná ani na Eusebi Güellho, Gaudího mecenáše a uskutečňovatele jeho stavebních i sociálních projektů Barcelony. Síla argumentu je podpořena pohybem, který se s organickými tvary laská a souzní s nimi ve výkřicích ohromení, že nemožné se stalo skutkem. Tešigahara rozehrál intimní uměleckou rezonanci! (10.01.2021)

Dokument o mém oblíbeném architektovi nelze hodnotit jinak. Oceňuji zejména to, že nás autor snímku ušetřil téměř po celou dobu komentářů a nechal nás pouze za zvuků hudby doslova klouzat po jednotlivých dílech. Gaudího stavby žádný komentář nepotřebují... Nebylo by ale vůbec na škodu zmínit všechna jeho díla, i mimo Barcelonu se nachází ještě několik úchvatných staveb. A jak už jsem zmínila v komentáři na film Vicky Christina Barcelona... jedu tam, hned!!!! (09.06.2009)

Je obdivuhodne a dojemne zaroven, jak kdesi v Japonsku umi vzdat hold evropskym umelcum, jako treba Karel Zeman nebo zde, Antonio Gaudi. Minimalismus ve sve nahote umeni a krasy. Spanelsko nikdy mezi me turisticke cile nepatrilo... Ale tri duvody pro navstevu jsou zaruceny..., jidlo, marocky hasis a Gaudi.-). Ten je neuveritelny narodni klenot! Dokumentu nelze nic vytknout. (07.08.2022)

Žiadne odpútavanie oka diváka od nádherných záberov. Len hudba a obraz. A obraz unikátny. Väčšina diel sa nachádza v Barcelone a ak ste ich na vlastné oči videli, dušu vám omýva pocit blaha. O samotnom Gaudím sa takmer nič nedozvieme, ale ak sa rozhodnete pre tento dokument, je takmer zaručené, že si dodatočne o ňom budete chcieť prečítať. A jeho životopis stojí za to. Keď dokončia Sagrada Familiu (vraj v r. 2026), myslím, že to bude presne čas na opätovnú návštevu a oživenie spomienok. Vďaka Gaudímu som kedysi objavila nádheru secesie a začala sa zaujímať aj o ďalších jej predstaviteľov. (23.07.2020)

Úžasný dokument, tak odlišný od všetkých, čo som videl doposiaľ. Teshigahara na nás nechrli informácie, za celý film padne len pár viet, a necháva nás unášať nadpozemskou krásou. Krásou a citlivosťou svojej réžie, krásou hudby, ktorá udáva tempo celého snímku a v prvom rade krásou Gaudí-ho stavieb. Vycibrenosťou každého z jeho diel do najmenšieho detailu a jeho genialitou. Genialitou ktorou predbehol prácu ostatných architektov na stáročia dopredu. (28.08.2009)

Bez řečí, řeč tvarů. Krása. (22.04.2012)

Hiroshi Teshigahara + Antonio Gaudí, je to geniálne, sugestívna architektonická púť ciže prierez dielom legendárneho architekta. (28.11.2010)

Neskutečný dokumentární poklad, nejen tím, že dává nahlédnout, jak vypadala Gaudího architektura v 80.letech velmi zanedbaně oproti dnešku (např. zrezlá zamečničina, zčernalé omítky, vypadaná mozaika, atd.). Především však se jedná o originální a unikátní pohled japonského oka na evropské umění (s maorskými vlivy), a společenské či náboženské reálie na starém kontinentu vůbec. Ukazuje také motivy z katalánské přírody a koloritu obyčejného života, jež byly mistrovou inspirací. Zde platí, že čím víc divák ví nejen o Gaudím, ale také o Japoncích, Španelech, a vzájemných historických vztazích, užije si sledování tím lépe. Anebo se také nechá prostě unášet magickými obrazy a hypnotickou hudbou, bez jakéhokoliv komentáře. Zbývá jen dořešit co k tomu zážitku servírovat - zda kalíšek Sake při pokojové teplotě, nebo sklenku vychlazené Cavy. (19.10.2023)

#425 The Criterion Collection - http://www.criterion.com/films/536-antonio-gaudi (31.05.2013)