Obsahy(1)
„Pěšáci“, „Attention Aux Hommes!“, „Tanečnice“, „Opakování“… S výčtem známých hitů pražské kapely Tata Bojs by se dalo dlouho pokračovat. Vždy energičtí, za dobu své existence mnohokrát jiní, precizní ve svém koncepčním přístupu k vizuálnímu a hudebnímu uchopení jednotlivých alb a vystoupení. Není divu, že se Marek Najbrt rozhodl nejít cestou konvenčního dokumentu. Příběh kapely vypráví formou hravé koláže, složené z bohatých archivů, záznamů koncertů i futuristických hraných vsuvek s herci z divadla Vosto5. Před očima se nám tak skládá obraz osobité kapely, jež se i přes alternativní povahu své tvorby po právu řadí mezi přední tuzemské hudebníky. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (13)
Hodnocení je neférově zabarvené kvůli vztahu ke kapele Tata Bojs, to je nutné si přiznat, pokud bych na to šel neinfikován, tak bych asi nebyl tak nadšený, protože na rozdíl třeba od skvělého letošního dokumentu Kláry Tasovské o fotografce Jarcovjákové, se tady dostáváme zpátky k tradičnímu, spoustu historek prošpikovaného medailonku, které vyprávějí mluvící hlavy. Body nahoru tomu dává už samotné osobnosti a celková sympatika všech členů TB a zajímavé střípky z backstage a samozřejmě Mardošova výřečnost. Naopak velmi rušivě a bez nějakého hlubšího významu působí zapojení Vosto5 a dle slov Milana Caise to tam zůstalo jakožto původní nápad, který nefungoval už při natáčení a tak se to jen sestříhalo a nějak vložilo jako takový průvodci, ale asi škoda peněz. Jinak musím říct, že jsem se bavil, ale průkopnický dokument to bohužel není, byť asi i tvůrci chtěli, aby byl. 70% ()
Jelikož si za pár dní nakreslím už 48 (eh) bombičku pod kabinu, byl jsem včera hned po práci prakticky odvlečen drahou polovičkou se slovy ať se nechám překvapit do Prahy Radotína. No a tam už mi to bylo na koupálku jasné. Včera tam totiž Tata Bojs uváděli nejen tento film, ale následoval i jejich koncert. A jak prohlásil sám Milan Cais, tato vyjímečná konstelace se už nikdy nebude opakovat. No co říci více. Včerejší večer se opravdu vydařil. Dokument provázel smích díváků a z jejich složení bylo jasné, že každý kdo tam je jest jejich příznivcem a fanouškem. Generační průřez byl neuvěřitelný. Byly tam děti 7+ i sedmdesátníci. Když budu parafrázovat Hejmu ze Žlutého psa řekl bych: ,,Starý, mladý, nebo pitomí, skákali jak šílenci na louce jako my!''. Kdyby se mi někdo ptal na tuhle kapelu, přirovnal bych mu jí k jízdě autem na dálnici. Jedete si na pohodičku a najednou vás předjede s hukotem nadupané ferrari dvěstěpadesátkou. Kdybyste měli možnost se do motoru toho vozu podívat, co se vše tam v těch otáčkách děje, tak to jsou prostě Tata Bojs. Neskutečná síla, neskutečná energie. To vše prýští naplno ven a rve asfalt i okolí... Síla, která umí z pódia přeskočit mezi návštěvníky koncertu, rozpumpovat je a ti ji posléze začnou posílat zpět na pódium. Je to v podstatě takové perpetum mobile, limitované jen současnými energetickými kapacitami členů kapely. Na to, že jsou to už statní padesátníci včera předváděli neskutečné věci :-). Dokument byl moc fajn. Mapuje celou tu cestu tohohle zprvu sranda bandu, který si celou dobu jde svou cestou, nikoho nekopíruje, který hraje pro zábavu a učit se hrát doháněl tak nějak v závěsu. Je to band, který nakonec dospěl do naprosto famózní originální záležitosti, která zraje jak víno. Mardoša nastěstí dostal za maturitu od rodičů foťák automat, tak od té doby fotil vše na co narazil, nebo co ho zaujalo. Díky tomu se dalo vybírat z hromady snímů, které byly použity i ve filmu. Sám film je vlastně jakýmsi vědeckým výzkumem z budoucnosti, kdy vědci či spíše novodobí archeologové v místech kde spála dříve Hanspaulka nachází v zorané zemi hudební artefakty této skupiny. Pomocí projektoru vzpomínek pak vyvolávají předměty i lidi do holografické podoby a zjišťují jaký svět a hudba byla tenkrát za našich časů. Kdo má Tatáče rád, určitě by tohle neměl vynechat. A jelikož jsou skromní, tak musím konstatovat za ně, že pěšáci rokenrollu to už dávno nejsou. Podle mně jsou to minimálně plukovníci ! :-). Dávám za 4 ramínka. * * * * ()
Viděno na Filmovce, druhý den po koncertě. Uteklo to rychle, jsou fakt vtipná kapela, srdcaři od 3. třídy a jsou z Hanspaulky! Mám chuť jít na další koncert. Fakt hezky svizně a vtipně pojaté, netradiční kombinace dokumentárního střihu, hravé, výtvarné, skvělé frky rodičů, prostě jako kapela samotná! ()
Nejsem skalní fanoušek, z jejich písniček znám méně než polovinu, koncert jsem zažil jen jeden (zatím) ale stejně jsem si film užíval a z kina jsem odcházel s úsměvem a skvělou náladou. Zvlášť v dnešní době je myslím důležité vidět, že i v show byznysu plném ostrých loktů, rychlokvašek a producentů, kteří rozhodují o všem, se dokážete prosadit a udržet na vrcholu neuvěřitelných 34 let bez arogance, podbízení, titulních stránek bulváru a neobratného kopírování zahraničních vzorů. Kruci písek - dobrá práce kluci z Hanspaulky! ()
Kapela je pro mě absolutní srdcovka, jejíž písničky mě doprovází od základní školy až po přítomnost, čili více jak čtvrt století a obávám se, že u tohoto dokumentu nedokážu být úplně objektivní. Nicméně skvěle jsem se bavil, ty scénky do toho dobře zapadly a ano, jsem cílová skupina. Pro fanoušky povinnost. ()
Galerie (32)
Photo © Česká televize / Ivo Dvořák
Reklama