Obsahy(1)
Filmový režisér Jozef Zachar sa narodil v r. 1920 v Hlohovci Od r. 1950 pracoval v bratislavskom Štúdiu populárno-vedeckých a náučných filmov, kde nakrútil viac ako 120 autorských krátkych filmov. Vyvrcholením jeho dokumentárnej tvorby bol populárno-vedecký film Psychodráma, ktorý bol na tú dobu objavným autentickým popisom nového účinného spôsobu liečenia neurózy pomocou psychodrámy. Bol nakrútený v psychiatrickej liečebni v Šternberku pri Olomouci. Film po svojom dokončení nebol uvedený do distribúcie, dostal povolenie len k obmedzenému premietaniu koncom roku 1967, do širšej distribúcie sa na Slovensku dostal až v marci 1968. Film zachytáva hru pacientov a lekárov Psychiatrickej liečebne v Šternberku. Je v istom zmysle experimentom, a to nielen z hľadiska zachytenej témy, ale i jej formálneho spracovania. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (15)
Psychoterapeutický postup, kedy pacient psychiatrie s pomocou lekárov a ostatných spolupacientov hrá divadelné scény obsahujúce dôležité momenty zo života je základom dokumentárneho filmu zaznamenávajúcom jedno zo skupinových sedení. Katarzia zo znovuprežitia dôvodov vedúcich k poruche a rozhovory o odohranom sú základom terapie. Hlavným hrdinom je smutný mladý muž. Má za sebou samovražedný pokus. Rekonštrukcia dôvodov vedúcich k rozhodnutiu ukončiť dobrovoľne život prebieha v inscenovaných výjavoch z minulosti. Nemožnosť zveriť sa rodičom, s ktorými má komplikovaný, odcudzený vzťah je zrejme prvotným zdrojom jeho ťažkostí. Smutné, ponuré a miestami zdĺhavé ladenie dokumentu podkresľuje čiernobiely obraz, nekomentované zábery priebehu psychodrámy a mrazivo pôsobiaci záver rekonštrukcie samovražedného pokusu. ()
Dokument nedokument, který je na hranici divácké únosnosti. Už dlouho jsem neměla takový problém u něčeho vydržet. Psychodráma ve mě vyvolalo velice nepříjemé emoce, pocit nicotnosti a zbytečnosti, lítost nad ztraceným časem. Přesně takhle vypadaly cca dvě svazácké schůze, kterých jsem byla nucena se účastnit. Děkuji Bohu, že je to za mnou a již se to nebude nikdy opakovat. Navíc nemám pocit, že by neustálé rozebírání a anylýzy někomu pomohly být šťastnější a spokojenější. ()
snímek přibližuje zajímavou analytickou metodu psychiatrické studie pacientů poměrně unikátní formou, která navíc zveřejňuje tabu a "dává facku režimu", což je na dobu vzniku dost odvážný počin... nicméně film stihne diváka celkem záhy nudit . je to prostě originál a zas trochu něco jiného, než se točí dnes, a to se taky cení... aspoň na 70%. [Festival nad řekou, 2010] ()
Možno dôkaz, koľko toho má psychoterapia spoločné s filmom. Na podobne originálny dokument málokedy narazíte. Škoda len toho zvuku. ()
Hraná rekonstrukce jedné psychoterapie v podání skutečného mladíka trpícího depresemi, což vyústilo v jeho pokus o sebevraždu. Slovenský štáb natáčel přímo v léčebně ve Šternberku na tři kamery zároveň a celý film tak vznikl během jediného dne. Dokumentaristický přístup místy poněkud ztěžuje srozumitelnost dialogů, ale v doma jsem si klidně pořádně zesílil hlasitost. Jenže deprese hlavního hrdiny mělo z velké části na svědomí soudružské kádrování, takže film putoval na čtyři roky do trezoru. Ale už jen nápad vytáhnout na plátna kin psychoterapii musel v socialistických 60. letech působit jako zjevení z jiného světa. ;-) ()
Pozastavovať sa nad komunistickým zákazom tohto dokumentu z kín má zmysel, až keď divák zistí dôvody, prečo sa dostala ústredná postava do psychiatrickej liečebne. Príčinou jeho samovražedného pokusu je totiž iný ako by si väčšina myslela... A sprvu to vyzeralo len na akúsi exkurziu v liečebni a novátorský prístup v liečení pacientov. Dokument trpí nekvalitným zvukom a má všetky chyby narýchlo natočeného projektu ( jediný natáčací deň ). V hlavnej úlohe debutoval Viktor Vrabec. ()
Československý dokument Psychodráma Jozefa Zachara je typickým příkladem filmu, který byl v době svého vzniku zakázán a po prolomení ledů takříkajíc zůstal pod hladinou, i když by měl být právě naopak dnes a denně promítán. Jednak pro nesporné filmové kvality (z minimálního prostoru je vytěžena překvapivá dramatická síla), tak pro to, jak v druhém (?) plánu otevřeně (na někoho metafory nefungují, jiný však stejně nepochopí ani křišťálově čistá vyznání) rozkrývá to, jak mocenská zlovůle ovlivňovala volnost jednání i psychické zdraví lidí. Uvozující titulek J.L.Morena "Zopakování trýznivých zážitků na jevišti člověka osvobozuje. Znovuprožití ho zbavuje strachu a úzkosti." nabývá při dnešním vnímání filmu nového významu. Nevztahuje se totiž jen k psychologické metodě, kterou film odhaluje, ale též k tomu, že znovuprožití trýznivých momentů doby minulé by rozhodně neosvobozovalo, ba naopak strach a úzkost vyvolávalo. Jedinečný lidský osud v nadprůměrném filmu. vp 8.10.2005 ()
Psychodráma Slovensky hraný dokument z prostredia psychiatrickej liečebne v Steinberku o tzv. metóde psychodrámy, kde si pacienti hrali sami svoje dramatické zážitky zo života. Takmer všetky scény boli snímane skrytou kamerou pre lepšiu autentickosť. A čo je na tom najzaujímavejšie, je to to, že pacienta,ktorý podstúpil tuto psychodrámu hral František Dibarbora, ktorý sa v tej liečebni predtým liečil a teda si to všetko znovu dobrovoľne zopakoval.Ostatne ostatní boli skutočný zdravotnícky personál a pacienti. ()
Psychodráma je jedněmi podceňováno a druhými přeceňováno. Psychodráma je vskutku originálním vyjádřením osobního, společenského a politického postoje Jozefa Zachara v dokumentární formě. V první rovině jde o popis účinného a ve své době poměrně novátorského způsobu léčby úzkostí a emočních tísní, individuální psychoterapie je prováděna ve skupině, vychází z improvizovaného divadla a jedinec se za pomoci celé skupiny může osvobodit ze zakořeněné struktury strachu a nepříjemné životní role. Druhá rovina je z autorova pohledu důležitější, v ní Zachar poměrně otevřeně kritizuje společenské nešvary doby, způsobené nepříliš šťastně přirozeným vývojem nového politického uspořádání, která při veřejném hlásání a prosazování hesla rovnosti v praxi zavedla diktaturu a zdeformované zneužití moci na všech možných úrovních. Je nutné podotknout, že nejde o autentické zaznamenání léčby hlavního protagonisty filmu Viktora Vrabce. V té době byl studentem herectví a jde o vzpomínky na jeho dřívěji prodělanou psychoterapii ve Šternberku. Lidská osamělost je zhoubná pro lidský organismus i mysl a každý pocit nespravedlnosti může přetéci do extrémního výbuchu frustrace. Psychodráma je unikátní kritikou morálního stavu společenského soužití, v té je největší síla i přínos Zacharova hraného dokumentu. ()
I na rok 1964 je film po technicke (hlavne zvukove) strance katastrofalni. Forma, jakym je dokument zpracovany uz by dnes nemel sanci na uspech. Plne se koncentrovat na tento pocin mi dalo zabrat, jsem rad, ze jsem to videl, napsal k tomu tri vety a tim bych to uzavrel. Namet mi prisel zajimavy, tesil jsem se, ale nic mi nedal. ()
Přiblížení metody psychodramatu na konkrétním osobním případu, které o dlouhá desetiletí předznamenalo vážný, i když stále o chlup teatrálnější zájem filmařů o prostředí psychiatrických léčeben. ()
Film ve své době působil ostře společensko kriticky a tématem tabu-pokusy o sebevraždu. Autenticita výpovědí a inscenovaného léčebného psychodramatu je tak silná, že se na dojem z něj těžko dá zapomenout. ()
Zpověď neurotického hříšníka... ()
Nenáročný film o psychoterapeutických hrách a na konci nenáročný, ale pre mňa veľmi silný obraz najvyššieho levelu takýchto hier. ()