Deniska umřela

Film jsem neviděla, nepřísluší mi hodnotit, ale neskutečně mě zasáhl trailer, který jsem náhodou viděla v ČT při upoutávkách. To si tak ráno piju kafe a vypravuju se do práce, když v tom vidím chlapečka jak mu umřel pejsek, jak truchlí, pejskové kolem něj tančí a už brečím. Přijdu do práce, hledám si informace o režisérovi, o filmu, hledám kde bych mohla film vidět, vidím ty obrázky a brečím, nejde to ovládnout. Podotýkám, že jsem úplně normální duševně zdravá žena, jen tak mě nic nerozhází a prožívám v životě celkem šťastné období. Ano, máme doma dvě úplně pitomé čubiny a kočku. Psy považuji za největší dar lidstvu. Tak asi proto. Hodnotím tedy nápad a snad film brzy uvidím. (23.02.2024)

Fantasticky ryzí, hluboké, jemné a - dospělé. Sotva existuje těžší úkol než vzít si za téma smrt psího kamaráda a vyhnout se klišé, patosu a citovému vydírání, infantilitě nebo umělé spiritualitě, přílišnému ponoru, anebo odstupu. Tady se to beze zbytku povedlo - a nápaditá kresba je sama o sobě organickým médiem procesu onoho dospění. Něco takového člověk vnímá v japonských kresbách krajiny (díky, Lí, za ten postřeh), v obrazových haiku, které několika tahy vystihnou univerzální podstatu i jedinečný moment, a nepostrádají zároveň humor, lehkost i tíži daru vnímání a prožívání, bytí. Filmové dílko, zdánlivě nepatrné, nás od smutné, ale ústrojné události v rodině provede velice přirozeně k propojení se sebou, vlastní duší a celým univerzem prostřednictvím mistrně zvládnuté výtvarné techniky. Bylo by mi myslím ctí poznat osobně autora, musí to být hluboce laskavý člověk dotýkající se s úsměvem naší podstaty. *** S Lí v Pilotů. *~ (18.09.2023)

Jednoduchá animace, absence dialogů, univerzálně srozumitelný osobní příběh (ať už jste doma měli jakéhokoli mazlíčka). Klidně to pusťte i dětem. (05.10.2023)

Mám výtvarné vzdělání a ta animaci mě těch pár minut dokázala stimulovat, ale na můj vkus byl tento příběh příliš infantilní a pokud je něco infantilní, tak to ve mně vzbuzuje zpravidla cynismus, což rozhodně nebyla autorem kýžená odezva. Na začátku třeba páníček z nějakého důvodu hrubě odstrčí nově nalezené kotě, které se bez zlého úmyslu přiblížilo k jeho milovanému jezevčíkovi. Netuším, proč taková reakce. Příběh reflektuje z autorovu osobní zkušenost a toto se podle všeho mohlo stát mezi jeho 15-17 lety, což mi tedy přijde příliš dětinskou reakcí na takový věk. Když pak pejsek skapal, tak jeho bývalý páníček truchlil, načež kočku rázem přijal, což si vykládám tak, že potřeboval zaplnit pociťované prázdno, což taky nepřidalo na sympatiích. Na druhou stranu jsem však nikdy žádné zvíře nevychovával a tedy k žádnému zvířeti ani neměl vztah, jehož zkušenost bych mohl projektovat do tohoto kraťasu. Nejsem tedy emocionálně vybaven k tomu, aby ke mně takový příběh promlouval. Kraťas bych si znovu celý nepustil, ale některé jeho vizuálně zajímavější a komplikovanější momenty ano, páč jsem je na poprvé nestačil plně pojmout. Jako studentský film je to úplně v pořádku a dobře odvedená práce, ale mě, platícího diváka, to nechalo zcela chladným. ___(viděno v rámci FAMU Four, což vcelku za ty peníze stálo) (07.09.2023)

pro všechny pejskaře 🖤 (13.04.2024)