India Song
Obsahy(1)
India Song je adaptací románu Vicekonsul, který je součástí řady románů z koloniální Indočíny 30. let a vrcholí slavným Milencem. Durasová jako filmová extremistka v mnoha ohledech popírá jakákoliv pravidla vyprávění, ale často i toho, co si představujeme pod pojmy "přesvědčivost" či "dobrý vkus". Film je proto do značné míry experimentem s obrazem, blížícím se videoinstalaci.
Děj je nesnadno čitelný: z románu, v němž jde v první linii o "šílenství" Vicekonzula z Láhauru způsobené jeho metafyzickým prozřením zbyla ve filmu takřka jenom proslulá scéna plesu, na kterém Vicekonzul tančí s jinou durasovskou postavou, Anne Marie Stretter, která přechází do zmiňovaného románu Milenec jako předobraz ponížení a vyprahlosti hlavní hrdinky.
I pro milovníka durasovského světa nesnadno stravitelný výsostný filmový experiment s úchvatnou femme-fatale Delphine Seyrig v hlavní roli.
(garmon)
Recenze (15)
Velká škoda, že tu ještě není kolonka hodnocení "viděno, ale nepochopeno". ()
Musíte si najít dvě hodiny, uvést se do naprostého klidu, dostat do sebe touhu vychutnat si 'náročnější' film, uklidit si kolem sebe, sednout do pohodlného křesla a snad i rozdělat sedmičku vína nebo stylově zapálit doutník či cigaretu s nástavcem. Pak si teprve můžete vychutnat krásu tohoto něžného filmu, který okouzlí nejen svými magickými obrazy, ale i vznešenou francouzštinou většinou v experimentální kontrapunktní zvukové stopě. ()
Zrejme najexperimentálnejšia adaptácia literárnej predlohy, akú som kedy videl, pričom nevylučujem, že sa dá natrafiť aj na niečo ešte bizarnejšie a zároveň rovnako umelecké. Počúvanie hovoreného slova a sledovanie neživých, zamrznutých obrazov postáv bez duše vás bude nabádať k predstavám, ako by India song vyzeral ako akademická vysokorozpočtová adaptáca, čiže niečo ako Milenec, ak sme u Durasovej alebo Indočína, ak sme v tej Indočíne. Rukopis scenáristky Hirošimy, mojej lásky sa nezaprie, tu ale ako režisérka zašla o podstatný kus ďalej (od diváka). Film vhodnejší určite na podrobný analytický rozbor než na nejaké dojmologické komentáre a percentuálne hodnotenia. ()
Slovy Margueritte Durasové: "Vicekonzul je kniha, ve které všude bezhlasně křičeli. Nemám tenhle výraz ráda, ale když knihu znovu čtu, nacházím onen křik nebo něco, co ho připomíná. Vicekonzul opravdu každý den úpěl... ale z místa , které mi zůstává utajeno. Jako se lidé každý den modlí, on úpěl. Opravdu křičel nahlas a za nocí v Láhauru střílel do zahrad Shalimaru, aby zabil." ()
Unikátní, atmosférická vize. Zvuková a obrazová stopa hypnoticky a nesouběžně plynou v neurčitelném, bezčasovém prostoru. Kino pro nejnáročnějšího diváka. ()
Som priaznivcom experimentálnych snímkov. Či už obsahovo, alebo formálne. Neprítomnosť komerčných prvkov mi nevadí. Film ako umenie, je proste ústretové vo všetkom. Lenže tento akokoľvek silný, básnicky podaný a relatívne umelecký počin, je jedna ťažkotonážna nuda, ktorá svojím prednesom v štýle L'ANNÉE DERNIÉRE Á MARIENBAD, nepôsobí vôbec ani ako nejaký unikát a ani ako niečo, čo by zaujalo štylisticky. Iba ako uspávanka. ()
Je mi líto. Duras může v tomhle snímku používat sebezajímavější filmové nástroje, které většinou jiní tvůrci nepoužijí, ale pokud mi ten snímek nic neřekne, tak mě prostě nebaví a nemohu mu dát vysoké hodnocení. Jenom to, že je snímek experiment a nějak slušně drží pohromadě, pro mě prostě není ukazatelem toho, že se jedná o dobrý film. Jen prostě snaha o umění pro umění. ()
Film Marguerite Durasové se mi líbil víc než její romány. Škoda, že si zde nenašla hlavní pole své umělecké činnosti. I ve Wikipedii ji označují pouze za spisovatelku a dramatičku. A proto slova jsou tu zbytečná.. ()
ocenenia : MFF Cannes 1975 - nesúťažný výber ()
Tak jsem to konečně viděl, zvládl jsem to až do konce a popravdě bych tomu tu třetí hvězdu rád dal, ale to by to nesmělo trvat tak dlouho. I experimenty by měly mít své meze, když nemají dostatek experimentálních nápadů. Tohle je můj druhý film od Marguerite Durasové a obzvlášť tady jsem o ní nabyl dojmu, že je přesně tou intelektuálkou nejhrubšího zrna, jejíž dílům se z nepochopení občas smějí i lidé různým uměním otevření. India Song je hodně volný film snad ve všem - v obraze se pohybují lidé, něco dělají (často něco romantického), mluví jen výjimečně, zatímco zvuk obsahuje mimoobrazové dialogy několika hlasů, které dění komentují a to buď přímo, nebo skrze domněnky a nebo úplně mimo vše. Místy doplňují pozadí všeho, místy zase jedou jen tak na prázdno. A tohle jsou celé dvě hodiny, které jsou mimo to "ozvláštněné" už jen občasnou hudbou a jedním nečekaným silným křikem. Někam do padesáté minuty mě ta naprostá jinakost a vzpoura všemu, co dělá film filmem, bavila, jenže jak to do konce jede stále to samé, začínalo si mě to pak rychle ztrácet a poslední čtvrtinu už jsem netrpělivě vyhlížel závěrečné titulky. Formálně je to přitom velmi zajímavé, především využitím zrcadel v záběrech, které občas tvoří jakoby dva rozdílné světy, do kterých je vidět naráz. Jenže jsem spolu s tím čekal na cokoli hlubšího z toho plynoucí a buď to v tom není, nebo je to tam tak skryté, že se mi to nepovedlo najít. Je to na mě až moc zahleděné do sebe, přehnaně nepřístupné a lehce nabubřelé. Vera Baxterová mě bavila víc, protože v sobě má něco navíc - její nečitelnost je vědomou a hlubší hrou s divákem; ovšem jestli tohle India Song mělo taktéž, v dvouhodinové prezentaci toho samého se to dokonale utopilo, jako ti dva milenci v závěru. Ups, spoiler toho jediného, co by tu mohlo být aspoň trochu překvapivé a dějové, ale věřte mi, že i bez vyspoilerování by vám to bylo fuk... Na děj se tu skutečně nehraje, ale na jeho naprostý rozpad ano. Lepší 2* ()
Okurka jako.¬ Pojmouti se věc dá různě. Okurka na salát, jako pleťová maska, nebo jako dráždidlo otvorů. Marguerite Durasová, krajně výstřední francouzská tvůrkyně 70. a 80. roků 20. storočí, nalézala pojetí naprosto neběžná a odchýlená i od těch nejkrajnějších běžných pojetí. Její adaptace jejího románu Vicekonsul snímkem "India Song" z první poloviny 70. roků je toho zřejmým svědectvím.¬ Hlavním nositelem významu je řeč, slova pronášená jako útržky z literární předlohy, ve skutečnosti na způsob jednoduchých otázek a odpovědí, bez časové osy, takže k uchopení celku je třeba věnovati jí značnou pozornost. K odlehčení slouží hudba a velice pomalé záběry po celou dobu trvání snímku, s pečlivě propracovanými komposicemi scaen pohybujícími se mezi pomalým pohybem a statickým záběrem. Tato naposled zmíněná, "filmová" část snímku je z pohledu diváka ještě poměrně stravitelná, bráno ovšem pouze jako výseč z celku, kterým je řeč, scaena, hudba, zvuky (šumění stromů, houkání lodě, řev člověka — vždy v kontextu s děným); pořadí podle důležitosti. Pro obdržení zamýšleného výsledného dojmu je potřebí stupně soustředění a vcítění vyloučeného pro běžného diváka.¬ Snímek je z filmového hlediska zvrácený, jdoucí proti základům filmové tvorby, pro až neuvěřitelné citlivé spjetí všech jeho výše už popsaných složek jej však třeba označiti za zcela mimořádné umělecké dílo, ovšem s nižádnou užitností pro diváctvo a s pramalým významem pro umění a kulturu veřejně pojímané. Mohu jej srovnati s dalším francouzským "nefilmovým" snímkem z té doby založeným na řeči, "Un homme qui dort", podle knihy spisovatele a tvůrce scénáře G. Perece, který ale ani zpovzdálí nedosahuje velikosti a účinu "India Songu", jsoucí příliš deklamatorní v řečové složce a nemnoho propracovaný ve složce obrazové. ()
Táto experimentálna bizarnosť je neskutočne sa vlečúca aj na môj vkus, a to inak pomalé filmy milujem. Namiesto umeleckého zážitku som zažil 2 hodiny utrpenia, aj napriek veľmi príjemnej hudbe. Toto experimentálne dielo považujem za silne nefilmové, teda aspoň ja mám veľmi odlišnú predstavu o tom, ako má vyzerať film. Nefilmové až do tej miery, že ešte dlho po jeho spustení som bojoval s podozrením, že sledujem nejaký chybný záznam,, ktorý ma totálne nesynchrónny obraz a zvuk. Hoci, v kinematografii panuje mimoriadna rozmanitosť v tom, čo všetko je ešte považované za filmové dielo, a to na filmoch milujem. ()
Pocity jak žiletky. ()
Nejlepší nejhorší film ever. Ó, jak sem se zasmál. Ty slzy, ty slzy. ()