Hamlet

Vážení přátelé...tak nějak nechápu to zdejší nadsazování Zeffirelliho adaptací. Strašně jsem se zklamal už u Romea a Julie, a Hamlet je jen o malinko koukatelnější - hlavně tedy díky lepšímu výběru herců, které je ovšem zárověň největší slabinou filmu - a teď se bavím pouze o hlavním představiteli, neb na tom každý Hamlet stojí a s ním i padá. Vím, Gibson tu není nejhorší - snaží se seč může...jenže...jenže... Hamlet je vysněná role všech herců do 35ti let. Lear je vysněná role starců. Hamlet to je esence všech rolí. Herec si na něm může udělat ostruhy a nebo vylámat zuby... Z tohoto hlediska Gibson zůstal někde uprostřed. Není to propadák, ale rozhodně už jsem viděl spoustu lepších Hamletů. Když ho sledujete, neříkáte si: tý jo... Ale přesně takhle by to mělo u dobrého Hamleta být. Tady není... Co se týče práce režiséra, nějak jsem nepochopil, proč zcela vypustil válečnou zápletku, vždyť ten konec je úplně jiný!?! (05.04.2010)

Jsem kulturní barbar, do divadla byste mě nedostali ani párem volů a na klasiku koukám mezi prsty, dokud mi ji někdo nepodá stravitelným způsobem. A tak se ani není co divit, že mě tahle filmová adaptace Hamleta mile překvapila, jakkoliv výkony herců byly divadelně teatrální (což byl nepochybně záměr, ale já mám prostě radši civilní, přirozené dialogy než recitační přednes). Pokud jste milovníci divadelních her, oper, muzikálů a podobně, odečtěte si od mého hodnocení libovolný počet procent až do nuly. 3* za film + 1* za fešáka Mela Gibsona. 75% (26.03.2009)

Franco Zeffiirelli natočil kvylitní filmovou adaptaci Hamleta, v titulní roli je výborný Mel Gibson, Helena Bonham Carter je v roli Ophelie stejně skvělá jako později Kate Winslet v nepřekonatelní Branaghově verzi. O hudbu se postaral Ennio Morricone a ani tentokrát nezklamal, byť tato nepatří k jeho nejlepším kompozicím. Právě existence i lepších filmových verzí Hamleta je důvodem proč si Zeffirelliho verze odnáší "pouhé" 4*. (28.03.2011)

Ten úvod je hodně pomalý a nepomáhá vtažení do děje, ale s příchodem ducha krále na scénu se to konečně rozjede (i když Gibson občas oči poulí až zbytečně moc) a nakonec se mi to civilní herectví a jistá umírněnost výpravy líbily. Lépe to podtrhuje ducha řekněme té doby, tehdejších mravů a vypichuje všechny ty bolestivé myšlenky o vině a trestu, o tom, že jeden hřích plodí další zlo i u nevinných (třeba bych chtěl vidět film z pohledu Ofélie, která do toho celého byla vtažena naprosto nevinně, aniž by nekomu něco udělala, stala se obětí „vyšší politiky“.). Zazní zde řada myšlenek pro další zamyšlení o životě obecně, o nutnosti poznání sebe sama, o vlastních slabostech, a taky o vztazích mužů a žen... Konečný souboj je natočen hodně napínavě a uvěřitelně. (04.04.2020)

Nedávno jsem zhlédnul Branaghovu adaptaci, která se mi dost líbila, a proto jsem chtěl vidět i tuhle, Zeffirelliho, abych měl s čím porovnávat. Zásadní poznatek je, že obě verze jsou naprosto odlišné a skvělé zároveň (společné mají snad jen to, že se přísně drží původního Shakespearova textu). Zeffirelliho verze mi přišla taková vážnější, s důrazem na čisté dodržení předlohy. Hodně se mi líbilo dobové prostředí (nádherné exteriéry i interiéry hradního komplexu), které je u Branagha poněkud upozaděno (a to i přesto, že je děj situován do 19. století - tenhle prvek jsem moc nepochopil a přišel mi nevyužit, nicméně mi při sledování nijak nevadil). Ale možná i v tom je Branaghův smínek hravější a celkově má o něco větší jiskru. To samé se dá říct o samotné postavě Hamleta. Obě jsou zahrány výborně, ale opět zcela odlišně. Gibsonův Hamlet je vážnější, smutnější a více uzavřený do sebe, zatímco Branaghova postava je více rozverná a cyničtější (těžko říct, která interpretace se víc blíží představě samotného autora). To mi právě dost imponovalo, proto u mě Branaghova adaptace o fous vítězí. Ke zhlédnutí samozřejmě doporučuji obě ;-) (19.11.2011)