Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Kralevic Hamlet se účastní pohřbu svého otce, po jehož tragickém skonu zaujímá jeho místo po matčině boku strýc Klaudius. Jako nový král na Hamleta naléhá, aby se co nejrychleji oženil s Ofélií, Hamletovi se však ve snu zjeví duch jeho otce a prozradí mu, jak se ve skutečnosti věci mají. Zdrcený Hamlet je tak postaven před nejtěžší volbu svého života… Italský režisér Franco Zeffirelli se v kinematografii prosadil adaptací Shakespearovy komedie Zkrocení zlé ženy (1966), kterou pojal jako nečekaně dynamickou, až bujarou zábavu, zasazenou do renesančních kulis. Ještě úspěšnější byl Zeffirelli s filmem Romeo a Julie (1968), v němž obvyklý patos a sentiment nahradil dramatickým spádem a strhující citovou naléhavostí. Podobný realizační klíč, využívaný také v jeho operních a divadelních inscenacích, zvolil tvůrce v roce 1990 i ve filmovém přepisu Hamleta. Shakespearovy dialogy, plné sofismů a metafor, jsou zde většinou kráceny tak, aby děj měl co nejrychlejší spád. Za stejným účelem jsou z původního textu škrtnuty některé vedlejší motivy (tažení norského kralevice Fortinbrase). Na první pohled možná překvapující obsazení Mela Gibsona do hlavní role má rovněž svůj původ ve snaze přiblížit starý příběh divákům, zvyklým na kánony akčního filmu. Zeffirelli se pro Gibsona rozhodl po zhlédnutí filmu Smrtonosná zbraň: scéna, v níž se zhroucený policista Riggs nemůže odhodlat k sebevraždě, byla pro něj moderní a výborně zahranou analogií známého monologu „Být či nebýt.“ Zatímco tragédie veronských milenců v Zeffirelliho podání koncem šedesátých let korespondovala s tehdejší revoltou mládeže proti konvencím a předsudkům rodičovské generace, nový Hamlet není osobní výpovědí ani osobitou interpretací. Příběh váhavého mstitele je inscenován s příslovečnou Zeffirelliho kultivovaností a výtvarnou vytříbeností, a jako takový se kromě řady dalších cen dočkal dvojnásobné nominace na Oscara. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (121)

LEATHERFAC 

všechny recenze uživatele

Vážení přátelé...tak nějak nechápu to zdejší nadsazování Zeffirelliho adaptací. Strašně jsem se zklamal už u Romea a Julie, a Hamlet je jen o malinko koukatelnější - hlavně tedy díky lepšímu výběru herců, které je ovšem zárověň největší slabinou filmu - a teď se bavím pouze o hlavním představiteli, neb na tom každý Hamlet stojí a s ním i padá. Vím, Gibson tu není nejhorší - snaží se seč může...jenže...jenže... Hamlet je vysněná role všech herců do 35ti let. Lear je vysněná role starců. Hamlet to je esence všech rolí. Herec si na něm může udělat ostruhy a nebo vylámat zuby... Z tohoto hlediska Gibson zůstal někde uprostřed. Není to propadák, ale rozhodně už jsem viděl spoustu lepších Hamletů. Když ho sledujete, neříkáte si: tý jo... Ale přesně takhle by to mělo u dobrého Hamleta být. Tady není... Co se týče práce režiséra, nějak jsem nepochopil, proč zcela vypustil válečnou zápletku, vždyť ten konec je úplně jiný!?! ()

Phobia 

všechny recenze uživatele

Jsem kulturní barbar, do divadla byste mě nedostali ani párem volů a na klasiku koukám mezi prsty, dokud mi ji někdo nepodá stravitelným způsobem. A tak se ani není co divit, že mě tahle filmová adaptace Hamleta mile překvapila, jakkoliv výkony herců byly divadelně teatrální (což byl nepochybně záměr, ale já mám prostě radši civilní, přirozené dialogy než recitační přednes). Pokud jste milovníci divadelních her, oper, muzikálů a podobně, odečtěte si od mého hodnocení libovolný počet procent až do nuly. 3* za film + 1* za fešáka Mela Gibsona. 75% ()

Reklama

hans500 

všechny recenze uživatele

Franco Zeffiirelli natočil kvylitní filmovou adaptaci Hamleta, v titulní roli je výborný Mel Gibson, Helena Bonham Carter je v roli Ophelie stejně skvělá jako později Kate Winslet v nepřekonatelní Branaghově verzi. O hudbu se postaral Ennio Morricone a ani tentokrát nezklamal, byť tato nepatří k jeho nejlepším kompozicím. Právě existence i lepších filmových verzí Hamleta je důvodem proč si Zeffirelliho verze odnáší "pouhé" 4*. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Ten úvod je hodně pomalý a nepomáhá vtažení do děje, ale s příchodem ducha krále na scénu se to konečně rozjede (i když Gibson občas oči poulí až zbytečně moc) a nakonec se mi to civilní herectví a jistá umírněnost výpravy líbily. Lépe to podtrhuje ducha řekněme té doby, tehdejších mravů a vypichuje všechny ty bolestivé myšlenky o vině a trestu, o tom, že jeden hřích plodí další zlo i u nevinných (třeba bych chtěl vidět film z pohledu Ofélie, která do toho celého byla vtažena naprosto nevinně, aniž by nekomu něco udělala, stala se obětí „vyšší politiky“.). Zazní zde řada myšlenek pro další zamyšlení o životě obecně, o nutnosti poznání sebe sama, o vlastních slabostech, a taky o vztazích mužů a žen... Konečný souboj je natočen hodně napínavě a uvěřitelně. ()

blitzer 

všechny recenze uživatele

Nedávno jsem zhlédnul Branaghovu adaptaci, která se mi dost líbila, a proto jsem chtěl vidět i tuhle, Zeffirelliho, abych měl s čím porovnávat. Zásadní poznatek je, že obě verze jsou naprosto odlišné a skvělé zároveň (společné mají snad jen to, že se přísně drží původního Shakespearova textu). Zeffirelliho verze mi přišla taková vážnější, s důrazem na čisté dodržení předlohy. Hodně se mi líbilo dobové prostředí (nádherné exteriéry i interiéry hradního komplexu), které je u Branagha poněkud upozaděno (a to i přesto, že je děj situován do 19. století - tenhle prvek jsem moc nepochopil a přišel mi nevyužit, nicméně mi při sledování nijak nevadil). Ale možná i v tom je Branaghův smínek hravější a celkově má o něco větší jiskru. To samé se dá říct o samotné postavě Hamleta. Obě jsou zahrány výborně, ale opět zcela odlišně. Gibsonův Hamlet je vážnější, smutnější a více uzavřený do sebe, zatímco Branaghova postava je více rozverná a cyničtější (těžko říct, která interpretace se víc blíží představě samotného autora). To mi právě dost imponovalo, proto u mě Branaghova adaptace o fous vítězí. Ke zhlédnutí samozřejmě doporučuji obě ;-) ()

Galerie (47)

Zajímavosti (7)

  • Mel Gibson nebyl nadšen tím, že v největší scéně filmu, kde zazní jeho legendární hláška, „Být či nebýt“, musí hrát hudba. Ptal se režiséra jestli je tak nevýrazný, že ho musí doplňovat hudba. V amerických kinech pak šla do kin tato scéna bez hudby. [Zdroj: kniha Ennio Morricone a jeho filmový svět - Jan Šmíd] (major.warren)
  • Mel Gibson později prohlásil, že hrát vedle Paula Scofielda, to je “jako když vás hodí do ringu s Mikem Tysonem”. (džanik)
  • Když v 90. letech uvedla v neděli Hamleta televize Nova, její ředitel Vladimír Železný se o týden později ve svém pořadu Volejte řediteli (od r. 1994) omlouval divákům za zařazení tohoto filmu do hlavního vysílacího času. (Přemek)

Reklama

Reklama