Pocahontas

Stále jedna z nejkrásnějších disneyovek, která navíc nijak nezestárla. Pocahontas jsem viděl v kině v době premiéry (bylo mi deset let) a i jako dospělý jsem se bavil a byl učarován nádhernou atmosférou, kterou příjemně dotvářely písně Alana Menkena. Už chápu, proč si James Cameron jako hlavní inspirační zdroj pro svého Avatara vybral právě Pocahontas. (02.05.2020)

Povím vám jeden příběh. Když mi bylo zhruba osm, devět let, tak jsme si tento film půjčili z videopůjčovny. Líbil se mi, a tak, když jsem v noci nemohl spát, tak jsem vstal, a šel si tento film pustit znovu. Bylo kolem půl třetí v noci, zapnul jsem televizi a koukám, na ČT2 otitulkovaný film a v něm Belmondo. Když jsem tak koukal, tak jsem jaksi zapomněl na Pocahontas a sledoval černobílý film, jehož příběh mi byl povědomý z jednoho filmu s Richardem Gerem, který jsem pár měsíců předtím viděl na Nově. Podíval jsem se do programu, ejhle, nemýlil jsem se. Ten film se jmenoval úplně stejně, ale na první pohled byl lepší a zhruba o 30 let starší. A tak došlo k tomu, že jsem viděl neskutečný film režiséra Jeana-Luca Godarda U konce s dechem, který od té doby marně toužím vidět znovu. Za to musím Pocahontas poděkovat. Navíc má jednu z nejpůsobivějších písní ze všech disneyovek (Divoši), takže se těch čtyř hvězd nebojím... (15.03.2009)

Historický trapas bezkonkurenčního kalibru vybavený těmi nejhoršími disneyovskými tropy, které jsou ještě podtrženy extrémně banální verzi indiánských mouder. Tohle už není ani pohádka, to je harlekýnovský škvár, který má dost velký problém s laděním. Nemůžu být jediná, komu přijde kombinace typicky disneyovské rozdováděnosti s nadšenými písněmi o masakru „Inčučůnů“ hodně přestřelená a kdo rudne hanbou, kdykoli se tvůrci vytasí s vážně míněnými ódami o ošklivosti xenofobie a o nutnosti tolerance. Těžce stereotypní, nepřesně ztvárněné a nesympatické jsou obě strany, přesto ze závěrečného smíření nemůže mít nikdo radost, protože ke změně opět nedojde na základě principů a hodnot, ale páč LÁSKA. Bleh. Nevyžaduju nutně historickou přesnost (to bych se nepřenesla přes to, že John Smith je… ehm… klaďas. Teoreticky, rozhodně ne podle toho, co film ukazuje), jenže když tvůrci Angličanům ahistoricky přisoudili přesně ty názory a postoje, které přinejmenším tehdy nezastávali, a nechali je řvát „Hurá, genocida!“, zásadně tím zproblematizovali romantickou zápletku, protože tu teď tvoří nadrženec na zabíjení a věčně nespokojená tupka, co je upřímně přesvědčená, že toho grázla dokáže změnit, mami. Nevěřila jsem, že je něco takového možné, ale ve výsledku je to ještě klišovitější než Avatar. (18.08.2014)

Soundtrack Alan Menken: 1. The Virginia Company - Chorus - Pocahontas ,2. Ship At Sea - Alan Menken ,3. The Virginia Company (Reprise) - Chorus ,4. Steady As The Beating Drum Chorus - Pocahontas ,5. Steady As The Beating Drum (Reprise) - Jim Cummings ,6. Just Around The Riverbend - Judy Kuhn ,7. Grandmother Willow - Alan Menken ,8. Listen With Your Heart - Part 1 Bobbi Page ,9. Mine, Mine, Mine - Mel Gibson ,10. Listen With Your Heart - Part 2 Bobbi Page ,11. Colors of the Wind - Judy Kuhn ,12. Savages - Part 1 - Chorus - Pocahontas ,13. Savages - Part 2 - Chorus - Pocahontas ,14. I'll Never See Him Again - Alan Menken ,15. Pocahontas - Alan Menken ,16. Council Meeting - Alan Menken ,17. Percy's Bath - Alan Menken ,18. River's Edge - Alan Menken ,19. Skirmish - Alan Menken ,20. Getting Acquainted - Alan Menken ,21. Ratcliffe's Plan - Alan Menken ,22. Picking Corn - Alan Menken ,23. The Warriors Arrive - Alan Menken ,24. John Smith Sneaks Out - Alan Menken ,25. Execution - Alan Menken ,26. Farewell - Alan Menken ,27. Colors Of The Wind - End Title Vanessa Williams ,28. If I Never Knew You - End Title Jon Secada, (11.05.2011)

Čekal jsem od této klasiky mnohem víc. Nejvíc mě znepokojila naivita, jakou jinak vážný konflikt dvou odlišných civilizací oplýval. Že láska zvítězí nad vším, i lidskou chamtivostí a bojechtivostí? Ano, v pohádkách určitě, ale ani v nich by to nemělo být ve stylu, že se jedna z důležitých postav zamyslí a pak řekne „fajn, tak teda bojovat nebudeme, síla vonných květů a smutné oříškové oči hlavní hrdinky mi bohatě stačily ke změně názoru“. Stejně, jako jsem nechápal, proč hrdinka dokáže mluvit plynně anglicky a ke konci se to samé týkalo i náčelníka, jenž promlouval i k nepřátelské straně angličanů. Nešlo snad o izolovaný kmen, který by si měl striktně držet to své a neoplývat superschopnostmi naučit se jakoukoliv řeč do pár vteřin? Vyobrazení už tak narušeného tématu postrádalo navíc mnoho důležitých emocí a o záchraně ve formě alespoň dobrého humoru se taky nedá mluvit. Komediální dvojice mývala a kolibříka působila jako pěst na oko, navíc extrémně dětinsky. Byla tu vyloženě jen jako snaha o odlehčení a zaujetí mladšího diváka, ale na průběh děje neměla takřka žádný vliv, akorát zbytečně kazila i to minimum, co snímek mohl nabídnout. Z toho dobrého určitě nezapomenu na scénu setkání Johna a Pocahontas, výtečně vyobrazená scéna, která mě dokázala správně strhnout. (A kvůli otravné zvířecí dvojici brzy i vytrhnout.) Nicméně jsem tentokrát dost zklamán, podle mě jde o slabší Disneyovku, která zdaleka nepředvedla to, co mohlo kontroverzní téma kolonizace slibovat. (01.05.2020)