poster

Manon Lescaut (TV film)

Romantický

Československo, 1970, 106 min

Režie:

Josef Henke

Předloha:

Abbé Prévost (kniha)

Scénář:

Vítězslav Nezval (divadelní hra)

Scénografie:

Ladislav Vychodil
(další profese)
  • Jiří K.
    ***

    Kvalitní divadelní hry v 60.-70.letech nevznikaly jen na prknech našich divadel, čehož je důkazem i tato adaptace epické poémy Vítězslava Nezvala - Manon Lescaut (původní předlohou byl román francouzského spistovatele Prévosta), která byla natočena v Barrandovských studiích. Jana Preissová alias Manon - hříšná světice - je bravurní. Tři a půl hvězdičky.(4.1.2005)

  • Skuby47
    *****

    Něžný křehký milostný příběh ve verších – to je charakteristika této televizní inscenace. Při její realizaci se sešla skvělá trojice – Vítězslav Nezval se svými brilantními verši, pohledný Petr Štěpánek se svým excelentním herectvím a mladinká Jana Preissová jako okouzlující naivka. Navíc i černobílé provedení podtrhlo poetiku tohoto filmu. Nevšední snímek, který bych si ale netroufala doporučit dnešním mladým milovníkům akce a hororů.(8.2.2016)

  • Radek99
    *****

    Adaptace básnické poémy Vítězslava Nezvala je tak křišťálově čistá, stylově dotažená a esteticky zdařile pojatá, že z jejího černobílého obrazu plasticky vystupuje jen nádherné herectví Petra Štěpánka, čistočistá krása mladičké Jany Preissové, ale hlavně síla neopakovatelných Nezvalových rýmů a krása jeho básnického jazyka. Celá estetika těchhle černobílých televizních inscenací ze šedesátých let je mi nějak velmi blízká. To se ještě v televizi vědělo, jak dělat skutečné umění...(26.1.2007)

  • honajz
    ***

    Řadím se k těm, kteří už knihou/hrou nejsou až tak nadšeni. Nezvalovo okouzelní prepubertálními a pubertálními dívkami je známé, takže jistě nějakou takovou rozmarnou holčičku, která si v 16 letech myslí, jak jí patří celý svět, zažil na vlastní triko. Možná si často připadal i jako zmoklá slepice. Ale co se témat nešťastné lásky týče, je jich povícero lépe zpracovaných, a pokud jde o rozmarné ženy, líbí se mi více Shakespearovo Zkrocení zlé ženy, které alespoň nabízí jakés takés východisko, a jen utrápeně nevzdychá, jak tyhlety veršíky. Každý z nás byl mladý, bláznivě se zamiloval, ale tady mi přece jen přijde, že už se de Grieux často chová jen jako pitomec bez vlastního úsudku. Navíc když měl jistý čas si věci v klidu promyslet, aby se podruhé, potřetí už nedal tak zbláznit. Jinak souhlasím s autorem, že u žen láska je něco jiného než to, komu dají přednost - láska je pro ně romantický pojem vznášející se v obláčcích, ale jak jde o tvrdou realitu přežití, jdou za tím, kdo nabídne víc a kdo nabídne i ty dárky. Příběh vzbuzuje spoustu myšlenek na téma soužití mužů a žen, má zajímavý a poetický jazyk, jen mi vadilo, jak zbytečně často se posléze začne opakovat - nejen celými slokami, ale i situacemi, jen postavenými do jiného prostředí. V podstatě nekonečný kruh, kdy si kdejaký autor vždycky vypomůže smrtí jedné z postav, protože je to tak nejjednodušší a kruh se konečně poruší. Proto se vracím zpět ke Zkrocení zlé ženy, která ty kruhy dokáže povýšit pokaždé na novou úroveň, až po závěrečnou pointu, kde - mankote! - nikdo dokonce neumře. Jinak samozřejmě herecky je tahle inscenace dokonalá, ale jak říkám, kde je slabý podklad, ani opakovaná veršovaná poetika a opakované nikam nevedoucí kruhy nic nesvedou.(25.2.2017)

  • NinadeL
    ****

    Nesmrtelný příběh Manon Lescaut je u nás proslaven Nezvalovou hrou a vzpomínkou na D 40. Trochu se zapomíná na Abbé Prévosta a jeho cyklus pamětí Memoires et aventures d'un homme de qualité qui s'est retiré du monde, jehož je Manon 7. dílem z roku 1731. Nicméně Nezvalova báseň je skutečně působivá a nikoli bez příčiny oslovuje tolik generací. Interpretována Štěpánkem, Preissovou, Přeučilem a Rážem, to je radost se zaposlouchat. Mívám sice pravidelné výhrady k vizuální stránce starých televizních inscenací, ale ty nejlepší z nich, mezi které Manon přirozeně patří, obstojí byť jen přednesem jako samostatné dílo.(17.1.2019)