Niko Pirosmani

Když na konci šedesátých let natáčel Georgij Šengelaja film o gruzínském inzitním malíři Niko Pirosmanišvilim (1862–1918), nešlo o jeho první setkání s osobností tohoto umělce. Šengelaja mu věnoval už svůj absolventský krátkometrážní snímek z roku 1961 a patrně nebýt jej, neměl by jeho celovečerní opus takovou podobu, jíž se mu nakonec dostalo. Niko Pirosmani není klasický životopisný film. Více než o jednotlivé peripetie malířova života šlo Šengelajovi o vyjádření umělcova pohledu na svět, čehož dosáhl především rytmem a koncepcí záběrů. Převažují statické kompozice, barvy jsou v souladu s barevností Pirosmaniho obrazů. Ze záměrné jednoduchosti pojetí je cítit hrdost a ryzost Pirosmaniho jako člověka. Na výtvarné stránce filmu se podílel malíř Avtandil Varazi, který vytvořil i titulní roli. Přesvědčivost jeho výkonu a jistota a jemnost Šengelajovy režie přispěly k tomu, že Niko Pirosmani se stal událostí nejen doma (kde však byl uveden pouze v omezené distribuci), ale i v zahraničí (Zlatý Hugo na festivalu v Chicagu 1974). (NFA)