Becket
Becket
Režie:
Peter GlenvilleKamera:
Geoffrey UnsworthHudba:
Laurence RosenthalHrají:
Richard Burton, Peter O'Toole, John Gielgud, Donald Wolfit, Martita Hunt, Percy Herbert, Siân Phillips, Felix Aylmer, Gino Cervi, Paolo Stoppa, Pamela Brown (více)Obsahy(1)
Historické drama s Peterem O'Toolem a Richardem Burtonem bylo natočeno na základě divadelní hry Jeana Anouilha. Zobrazuje spor, který se ve středověké Anglii rozhořel mezi králem Jindřichem II. a katolickou církví, reprezentovanou kardinálem Thomasem Becketem. Ten byl nakonec na popud krále zavražděn. (JimJam)
Recenze (69)
Je to spíš divadelní hra než film. Je znát, že je to starý film, všichni hrají, jak kdyby hráli Hamleta. Mně to vyhovovalo jen napůl... ()
Perfektní historické drama, na scénáři je poznat že má kvalitní divadelní základ (slavná hra) a Peter Glenville si s jejím převedením na filmové plátno poradil výborně. Herecké obsazení zvoleno precizně, Richard Burton (který má o něco více prostoru než O´Toole) je zkrátka ideálním hercem pro filmové adaptace divadelních her a jeho Becket je přesně takový jaký by měl být a obrovskou pochvalu si zaslouží Peter O´Toole, který si s rolí krále Jindřicha II. poradil brilantně, má méně prostoru, ale postava je zajímavější a O´Toole podal výkon hodný obdivu. A i přes dlouhou stopáž a pomalejší tempo film nenudí. Scénář byl oceněn Oscarem a nelze než souhlasit a v Oscarových nominacích nechybí ani ty herecké pro ústřední duo (které na sebe strhává veškerou pozornost). Plné hodnocení je bez debat, další Glenvilleův film "Komedianti" je také velmi dobrý, kvalit Becketa ale nedosahuje. ()
Překvapilo mě (a z toho jsem naprosto nadšen!) jak parádně na to navazuje Lev v zimě. Ano, z historického hlediska to samozřejmě dává perfektní smysl, ale jedná se o dvě různé hry od dvou rozdílných autorů, a přitom je to jedna z nejlepších dvojprojekcí, jaké jsem kdy zažil, protože tohle je opravdu první část Lva v zimě. A Peter O'Toole, který si právě tam zopakoval roli Jindřicha II. je tak jen třešničkou na povedeném dortu. Becket nabízí to, na co jsme zvyklí. Strhující dialogy, úchvatné herecké koncerty zejména ústřední dvojice, ale i všech zúčastněných. Nádhernou výpravu (převážně exteriérovou, ale to opravdu nevadí, tím více vyniknou perfektní dialogy) a neskutečný zážitek, na který dlouho nezapomenete. A jedinečný český dabing plný velmistrů, snad jeden z nejlepších vůbec. Úžasné po všech stranách. 85%. ()
Richard Burton, Peter O'Toole v neskutečně profesionálním díle. Můžeme mít člověka rádi a zároveň jej odsuzovat. Na rok 1964 skutečný skvost. Navíc taky perfektní dabing a to dělá mnoho. Nemám výtek. ()
tohle drama jsem viděla poprvé v deseti nebo jedenácti letech,už tenkrát se mi to hrozně líbilo a nepustilo mne to dodnes ()
Jsem rozmazlený moderními velkofilmy plnými úchvatných bitev, přesto mě tenhle historiký film velice zaujal, zvlášť výkonem hlavních hrdinů. ()
Co to je hernajz za zvyk, dávat na začátek výústění filmu. Pro nás historické dutohlavy, kteří o Svatém Tomáši věděli velké nic to trošku zbytečně spoiluje děj. Jinak se jedná o výborný historický film, postavený na dobrých dialozích a především hlavních představitelech. Obzvlášt Peter O'Tool mě překvapil a jeho malicherný, psychopatický vladař byl úplně něco jiného než jsem s ním doposud viděl. Burton má méně vděčnou roli, kterou zvládá s přehledem, ale zrak to nevytře. Vytkl bych trochu zbytečnou rozvleklost, zvlášť v druhé půli filmu a občasné divadelní proslovy "do hlediště". ()
Už dlouho jsem neviděla tak dokonalý film. Dokonalý proto, že v něm není jediné hluché místo. Děj člověka vtáhne a nepustí po celou dobu, ač jde o celkem dlouhý film. Strhující herecké výkony dvojice hlavních představitelů, úžasná výprava a exteriéry, vynikající scénář i režie tvoří dech beroucí celek, který nedovolí spustit oči z obrazovky. Jako nějaká symfonie, která se ubírá od tichých tónů ke stále vyšším a důraznějším, aby byla zakončena jedinou tóninou, která v okamžiku, kdy dosáhne vrcholu, navždy utichne. Příběh vyprávějící o tom, jak tenká je hranice mezi přátelstvím, láskou a nenávistí, o hledání důvodu lidského bytí a existence boha v každém z nás. Občas mám při sledování takovýchto dokonalých starých filmů dojem, že dnes už se takové filmy netočí. Je to jeden z těch filmů, u kterých nemáte pochybnost, kolik hvězdiček si zaslouží. Bez váhání počet nejvyšší. ()
Dobrá politika nerozbije, ale rozloží. Aj stadiaľto Burton musel čerpať pre úlohu do 1984. Zaujímavé pustiť si to po prečítaní The Pillars of the Earth a pred pozretím The Lion in Winter. Ťaživá atmosféra v úvode zľahčuje dej vďaka retrospektívnemu rozprávaniu najprv humorných príhod s dobre napísanými dialógmi (nie úplne trefnými; napísanými tak, aby diváka oboznámili so situáciou v krajine a tak sa nutne ukrojilo z ich možnej brilantnosti). Tieto komediálne, ľahko dobrodružné príhody potešia, no veľmi nezapadajú do takejto drámy. Tvorcovia v nich ukázali, že sú len umelci, ktorí by v boji s nožom neprežili (napadnutie Becketa pri koňoch – hlúpe držanie noža). Obrazovo ste videli určite zaujímavejšie filmy. Statická, nezaujímavá kamera neustáva len pri dialógových prestrelkách, ale snaží sa zachytiť aj dojem veľkoleposti, trebárs pri slúžení arcibiskupovej omše, no citeľne sa jej to nedarí. Aj výkony rešpektovaných hercov Richarda Burtona a Petera O Toolea ste možno videli lepšie (aj keď pri nich sa nedá povedať, žeby hrali zle), no stále ide o hutnú drámu so zaujímavými historickými postavami výrazných charakterov vrtošivého kráľa Henryho II. a rozumného Thomasa Becketa, ktoré sa o filmovú zábavu spoľahlivo postarajú. Zmienené nedostatky sa postarajú, aby film nebol označený ako jeden z tých najlepších, no silná, dramatická tragédia antických rozmerov zaujímavými dialógmi ho jasne definuje ako film kvalitný, hodný odporúčania. Škoda len historicky nepresných scén smrti Thomasa Becketa, ktoré významne kazia chuť tohto diela. Mohli byť veľkolepejšie, krvavejšie a hlavne dramatickejšie. ()
U toto filmu lze hodnotit jen dialogy a herecké výkony. Vnitřní spor člověka, který hledá sám sebe, se dá zasadit do kteréhokoli doby. Jinak frackovitý Jindřich II. Petra O´Toola mi doslova lezl na nervy (ve Lvu v zimě byl jeho obtloustlý Jindřich už mnohem příjemnější). Minus body za národnostní spory, holt vše je poplatné době svého vzniku. Divadelní hře budiž odpuštěny historické nepřesnosti a výpravě průřez středověkou módou (no skákejte z 12. století do 15.) ()
Zbytocne dlhy a miestami nezaujimavy film popisujuci priatelstvo a zradu krala Henricha II voci jeho dlhorocnemu priatelovi Thomasovi Becketovi. Keby nie velmi zaujimavych rozhovorov Burtona a O'Toola film by nemal vobec nic zaujimave. ()
Výborně zahrané drama, které nezapře svůj divadelní původ, což zde ovšem není na překážku. Jde hlavně o dialogy mezi Becketem a Jindřichem II., které jsou v podání Burtona a O’Toola excelentní. Výborně je také ztvárněn vývoj postav a jejich myšlení. Přátelství, radost, moc, intriky, rozdělení, hádky, snaha o usmíření, … Boj o moc vždy škodí. O to víc, že jde o boj mezi církevní a světskou mocí, který bývá ve svém pokrytectví ten nejhorší. To, že jste dva nerozluční přátelé, vám nepomůže a nakonec vás postaví proti sobě. Tím je tenhle nesmyslný boj ještě bolestivější. ()
Zajímavý kus historie pojednávající o přátelství a pozdějším sporu krále Jindřicha II. a arcibiskupa Thomase Becketa. Spor je pravomoc státu soudit kněží, pravý důvod ale spočívá v tom, že žárlivý Jindřich II. neunese, že Becket dal přednost církvi a Bohu před ním samotným. Naprosto skvostně zahráno - O´Toole jako ješitný, panovačný, opovrhující a svým způsobem milující šlechtic, Burton jako tápající, marně hledající a nakonec oddaně věřící v boží vůli. Jako kus historie slušný, jak film mě to ale trošku nudilo - je to zbytečně dlouhé, divadelní a strašně suché, což jsou ale spíše moje subjektivní výtky. ()
Anglicko 100 rokov po vpáde Normanov. Domácim Sasom patrí postavenie na úrovni psov a na tróne sedí už šiesty kráľ, ktorý nevie ani ň po angl. a počas svojej vyše tridsaťročnej vlády strávil na ostrovnej pôde iba necelých trinásť. Vlastnil totiž väčšiu časť Francúzska a bol najmocnejším mužom Európy - Henrich II v podaní famózneho O Toola, ktorý stvárnil muža silného iba postavením, ale inak zurvalca povestného svojimi nevyberanými spôsobmi. Svojho najlepšieho priateľa Tomáša Becketa, ( Richard Burton ) syna obchodníka, teda nízkeho pôvodu, urobí najprv lordom kancelárom a neskôr dokonca arcibiskupom, čo sa im obom stáva osudovým. Rozpor v kompetenciách medzi cirkevnými a civilnými súdmi stojí Becketa život a Henricha strata neotrasiteľnej pozície vládcu. Film neohlodaný časom, plný múdrych myšlienok. ()
Naprosto strhující odzbrojující představení dvou mužů, vycházející z kvalitní divadelní předlohy, nabízí skvělé výkony jak Burtona, tak i O'Toola, kteří svůj zvláštní vztah divákovi předhazují v intenzivní kvalitě. Jen by to chtělo přidat na filmovosti, nějaká ta výprava, spektakulárnost apod. ()
Herecký koncert v poněkud jednostranně a mdle podaném příběhu. Příběh Jindřícha a Thomase je příběhem sporu krále s círví. Církev je ale upozaděna a vylíčena jako otloukánek impulzivního krále. Žal bohu nejinak je tomu u samotného Becketa, o kterém se navíc v podstatě nic moc nedozvíme. Proto 3* ()
Strhující příběh o velkém přátelství, které skončilo rivalitou vedoucí k vraždě, na němž je nejzajímavější, že se skutečně odehrál. Film bohužel trochu trpí dobou svého vzniku (očividná "studiovost", hudební složka zaměnitelná s jakýmkoli jiným historickým filmem té doby) a čiší z něj, že je adaptací divadelní hry. Na druhou stranu herecké výkony Richarda Burtona s jeho ušlechtilou tváří, klidným, sametovým hlasem a paličatou odevzdaností a Petera O´Toolea s cholerickou vášnivostí patří do zlatého fondu historického filmu. Například scéna setkání Becketa a Jindřicha na mořském břehu je nazapomenutelná. Tak dobře to dopadá, když si Welšan a Irčan střihnou dva z nejslavnějších Angličanů... ()
"Prequel" k slavné klasice Lev v zimě určitě také není špatné divadlo. Burton úspornými prostředky, a zejména O'Toole v roli krále Jindřicha II. působivou živelnou kreací táhnou spolehlivě celý film, což je radost sledovat. Herectví těchto mistrů par excellence. Bohužel je tento snímek na dnešní dobu dost rozvleklý na to, že pojednává prakticky pouze o složitém vztahu dvou (bývalých) přátel. A dále drobná úprava v rámci umělecké licence, resp.zjednodušení historických skutečností pro účely dramatizace je jistě nutné, nicméně celkovým přístupem k látce mi to bůhví proč připomnělo až Vávrova Husa. Oproti němu je však Becket poměrně historicky přesný. ()
Vynikající historický film ze středověké anglie.Peter O´Toole a Richard Burton září v rolích Jindřicha druhého a Thomase Becketa. ()
Související novinky
Seminář 70mm filmů
Do Krnova na ne-anamorfní 2,2:1! Druhý ročník unikátní filmové akce Seminář 70mm filmů proběhne ve dnech 16.-18. března v krnovském kině Mír. Promítnuto bude 13 snímků a témata referátů se budou… (více)
Obdivuhodným způsobem, i díky obsazení ústřední dvojice, zfilmované Anouilhovo drama. Film se vcelku přesně drží textu divadelní hry s námětem z anglické historie 12. století o přátelství a a posléze rivalitě mezi králem Jindřichem II. Platagenetem a Thomasem Becketem. Oproti ztvárnění hry nelze mít námitky a tento film bude patřit k těm, ke kterým se vracím. Tak jako se vracím k některým filmovým zpracováním Shakespearova Richarda III. Anouilhovo drama „Tomáš Becket aneb Čest Boží“ a Shakespearova „Richarda III.“ beru stejně – znamenitá hra na straně jedné, historicky nespravedlivá – v případě Anouilhova dramatu a filmu podle něj natočeného - nespravedlivá k Jindřichu II.. Pochopitelně u divadelní hry je prvotní, vedle samotného textu, její provedení a v tomto konkrétním případě si nemohu stěžovat ani na architekturu filmu ani na obsazení a už vůbec ne na text. Filmového Jindřich II., ztvárnil fešácký Peter O'Toole; vzhledově se Plantagenetovi polichotilo, aby se mu ubralo na charakteru. Jindřich II. je oproti Becketovi dětinštější, méně inteligentní, citově nevyrovnanější a až příliš, příliš závislý na Becketově přátelství. Na Becketa naloží povinnosti kancléře a posléze i povinnosti arcibiskupa z Canterbury. Jenže jeho přítel vezme svoje církevní postavení vážně a postaví se ve sporu krále a církve na stranu církve a panovník reaguje jako zneuznaná milenka - odvolává se na dávné přátelství, doprošuje se, až mu ve slabé chvíli ujede ona tradovaná věta o potřebě zbavit se obtížného flanďáka. Takže ano - je bezvýznamné stěžovat si na historické nepřesnosti u skvěle napsaných divadelních her. Ale můžete cítit smutek nad pokřiveným obrazem neobyčejného člověka, který zůstane většinově znám (pokud jeho jméno dnešním lidem vůbec něco řekne) hlavně jako iniciátor smrti budoucího světce a možná ještě jako muž, který měl problémy v rodině. Smutek nad tím, že Jindřich II. Plantagenet, jehož nástup na trůn znamenal pro Anglii mír po letech děsivé anarchie občanské války, zůstane ve stínu muže, který spíše než nesobecký boj za práva církve, ztělesňuje osobní pýchu, maskovanou bojem proti jakékoli snaze panovníka upravit vztah mezi mocí duchovní a světskou. Jindřich obnovil systém královské správy, položil základy ústřední moci, kterou opřel o existenci finanční komory a o soudnictví. Jindřich – král ctící anglosaské tradice samosprávy, zdokonalil správu země, ve které zavedl novou funkci „putující soudce“, zavedl tradici pravidelných zasedání porotních soudů (zasedají dodnes). Díky Jindřichovi se anglicky mluvící země po celém světě řídí anglickým common law, zvykovým neboli obecným právem. Jindřich ovšem neuspěl s Claredonskými úmluvami, upevňujícími autoritativní vládu a mj. mající přimět církev, aby se ve své světské funkci podřídila životu a zákonům země (například třetí ustanovení, převádělo osoby duchovního stavu pod přímou moc panovníka; zabraňovalo aby kdejakému ničemovi nestačilo jen vstoupit do jakéhokoli církevního řádu a už se těšit soudní shovívavosti). Po urputném boji musel panovník ustoupit. Vtělením a symbolem tohoto boje se stal Thomas Becket, muž neznající slovo kompromis. Dle hry muž na straně Boha, muž který nalezl svoji ztracenou čest a pro Boha a čest dále žil, pracoval a posléze, na popud krále, zemřel. Z Becketa se stal mučedník a světec; Jindřich poté „jen“ zachránil své državy od ničeho menšího než od úplného interdiktu nad celou Anglií i všemi francouzskými lény. Penězi i svým osobním ponížením. „Tak co, Tomáši Beckete, jsi spokojen? Klečím tu nahý na tvém hrobě a tvoji mniši mě za chvíli budou mrskat. Krásný konec našeho přátelství. Tvoje tělo, probodené dýkami mých baronů, hnije v tomto hrobě a já tu čekám nahý v průvanu jak pitomec, až přijdou ti tvoji surovci a pustí se do mě. Nebylo lepší se dohodnout?“ () (méně) (více)