Reklama

Reklama

Příběhy starých hospod

(seriál)
všechny plakáty
TV spot
Česko, (2023–2024), 7 h 3 min (Minutáž: 24–30 min)

Série(2) / Epizody(16)

Obsahy(1)

V osmidílném seriálu poodkryje herec Josef Polášek minulost a jedinečnou atmosféru starých hospod napříč Českem, ať už na vesnicích, horských hřebenech, či ve městech. Bude naslouchat povídáním pamětníků, štamgastů, místních usedlíků a historiků. S nadšením si vychutná vše, co k danému místu náleží v gastronomickém i kulturně-historickém kontextu. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (20)

honajz 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Druhá série je ještě odbytější, než ta první. U té první jsem se ošíval, že mi kouzlo a atmosféra těch hospod zůstávají spolehlivě utajeny, bo pan autor jede mustr hodně faktů a dat z historie, až to divák přestává vnímat - něco málo současnost - případně ke konci zábavná historka, proložíme to záběry z dronu a honem dál. Jestli se nepletu, tak na jednu hospodu je pět minut. Za tu dobu místo planého tlachání lze natočit okolí, jak se lidé scházejí, bez komentáře vidět, co v té hospodě dělají, historii bych naopak vzal jen letmo, fakt stěžejní body (jak je stará, proč je oblíbená, za 45 sekund není o čem povídat), přidal bych víc na historkách štamgastů. A také mi vadilo, že v první sérii jdou jen po těch plzničkovských hospodách, ale ty skutečně historické a zajímavé v oblasti vynechají, neb se tam čepuje třeba Pegas nebo Schrott. Druhá série se snaží navštívit ještě víc hospod, ale často se o hospodě nedozvíme nic. Třeba v prvním díle jsme seděli po většinu času u plovárny a dozvěděli jsme se, které slavné osobnosti sem jezdily a jaké měly číslo kabinky. Popravdě, u tohoto pořadu je mi to šumák, to si nechejte na Regiony. Souhlasím s komentářem topi80. ()

sir-dave 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Česko je pro pivo jak stvořené a hospody k němu od nepaměti patří. Ty staré mají navíc v sobě spousta osobité atmosféry. Příběhy starých hospod tohle všechno zkombinovaly. Josef Polášek zavítá do několika krajů a svým milým projevem přiblížil historky a jiné zajímavosti. Tohle musí dostat pokračování. Nezmíněných hospod, které stojí za to je na několik řad aniž by utrpěla kvalita. Škoda kratší stopáže. Nejzajímavější hospody: Krčma Jonáš ze Svobodných Hamer. U Janíka na Horečkách. Hančova bouda na Benecku. U Silvera v Záboří. Hostinec U Bláhovky 2. řada: Pokračování v nastoleném trendu. Tohle by mohlo běžet stále. Z obou řad mám 12 navštívených hospod a žádná nezklamala. Nejzajímavější: U Zlatého tygra v Praze, U Mokrošů na Bystřičce, Čarták na Soláni, Tančírna v Račím údolí a Krčma Lanškroun. ()

Reklama

sskrblik 

všechny recenze uživatele

Tato série se jevila pro mě, jakožto příznivce pohostinství, jako nezbytná nutnost zhlédnutí. V hospodě jsem strávil nejvíce času kromě domovu a školy a možná i spoustu dalších jako já. Přesně vím jakého piva mnou proteklo nejvíce a kde jsem ohřál nejvíc židlí. Želbohu tato nejmenovaná hospoda už ztratila punc jedinečnosti a to změnou všech těch hospodských tradic je dneska trochu něčím jiným. Byť z osazenstva pravidelných čaj o pátových seancí bych dnes našel při pátečním večeru ony štamgasty, tak už to není co bejvávalo. Jinak co týče významu hospody, tak jsem zde zažil nesčetněkrát zajímavé situace a témata o kterých na diskotéce, koncertě či festivalu prostě nezažijete. Takže v mém životě hraje výraznou roli toho co pozřít či vypít. Staré hospody či místa s geniem loci uznávám daleko víc než načančané reštyky v rukavičkách. Pepa Poláček mi tedy udělal nesmírnou radost, když se snaží oduševněle vystihnout myšlenku hospody jako multikulturního zařízeni, kde je čistě vaší volbou zda proti vám bude sedět čmoud, šachista, pěkná ženská nebo nějaký namachrovaný pyjdždus. Hospoda bude a patří u nás v české republice k neodmyslitelnému dědictví let minulých a je třeba je a sebe utužovat. ()

topi80 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Téma je mi velmi blízké, neboť podobnou zálibu v popojíždění a navštěvování hospůdek provozujeme s kamarády koloběžkáři. Kořeny této mé zábavy dokonce patří do dětství, kdy jsme s tátou takto objížděli na dovolené okolní hospůdky v NDR. Tak proč tak nízké hodnocení, když je to pořad přímo pro mě? Působí to na mě značně odfláklým dojmem. Letmý záběr na hospodu, pár střihů po interiéru a nějaké povídání, které mě ale do atmosféry příliš nevtáhne. Srovnám-li to s dokumenty o stromech, kde jsem po Munzarově vyprávění měl touhu první venkovní lípu požádat o ruku, tak tady se neděje nic. Josef Polášek je sice celkem příjemným nevlezlým průvodcem, ale co z toho, když žádnou přidanou hodnotu také nepřináší? Je to nevyužitá šance, jejíž nedostatky nedokážu exaktně popsat, ale u takového pořadu bych speciálně já měl hořet nedočkavostí, až bude další díl. Jenže nic takového se neděje. ()

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Tento typ pořadu je velmi oblíbený napříč republikou a různými generacemi. Nedivím se. Jednak představuje klasickou českou zábavu a něco, co je pro náš národ velmi typické a jednak se rádi vracíme do minulosti s představou, že vše staré bylo lepší než dnes. Doba první republiky jistě byť řada hospod vznikla mnohem dříve. Josef Polášek jako typický Moravák je pak sympatickým průvodcem. Představí se v různorodých částech republiky a ozřejmí vznik hospod, jejich historii a původ, ke kterému se lidé vracejí rádi i dnes. V době čínských restaurací, různých bio kaváren a sport barů je typická česká hospoda s historií, dobře natočeným pivem a tou správnou atmosférou něco vzácného. Vždyť v dobách císaře pána a Masaryka se v hospodě řešilo prakticky všechno. Druhá série pokračuje ve stejném duchu a jsem si jistý, že těch hospod je a bude pořád dost. Možná by nebylo od věci představovat i bizarní podniky... ()

Galerie (141)

Zajímavosti (9)

  • Slovo „špeluňka“, které v epizodě zazní, se identifikuje s latinským slovem „spelunca“. Tento název byl přejat národy gallskými pro místa vyvýšená s nějakým úkrytem — ať už to byly sruby pro strážce cesty, nebo že šlo o hospody. Slovo špeluňka se stalo časem označením hospody nevalné pověsti a úrovně. (sator)
  • Píseň, kterou lze v díle zaslechnout, je „Hajcman Blues“ od písničkáře Pepy Streichla. (sator)
  • V průběhu cyklu se objevuje slovo štamgast, jenž pochází z německého „stammgast“, které se dá doslovně přeložit jako kmenový host. U nás tedy označuje stálého, pravidelného návštěvníka pohostinského zařízení. (sator)

Reklama

Reklama