Pan Smith přichází

Krásná pohádka pro dospělé je pravdivá až do samotného zàvěru. Je to zvláštní, většinou mě americké nacionalstické kecy dosti iritují. Ale v podání Stewarta zněly tak pravdivě a upřímně, že jsem je nejen akceptovala, ale dokonce i obdivovala. A pochopitelně jsem tomu osamělému bojovníku za pravdu celou dobu fandila. A je vlastně úplně jedno, že závěr je naprosto nereálný, chci mu věřit, tak jako jsem věřila celému filmu. (29.10.2019)

Neskutečný film o tom, jak je možné se držet ideálů, Ano, v některých ohledech snímek vypadá naivně, ale jiné scény nádherně ukazují to, jak je možné dosáhnout toho, co nikoli člověk, ale co mocní, vládnoucí skupina, chtějí. James Stewart předvádí neskutečný výkon, jako vždy, ale jsou zde další, kteří mu přizvukují. Vše je pak dokonáno skvělým scénářem a výbornou režií Franka Capry. Úžasné drama, které se dneska už v podstatě netočí. A ano, někdy je člověk prostě rád, že to končí jinak, než si myslel. (18.12.2013)

Nemůžu si pomoct, Caprův filmový optimismus je stavěn na tak vratkých základech, že si vždycky od začátku filmu říkám, že se musí zhroutit jako domeček z karet. Už sama zápletka Pana Smithe je naprosto absurdní a zjednodušuje logiku až na dřeň únosnosti. Návrh zákona o jednom dětském táboře? Člověk ovládající mediální dění v celých Spojených státech? Hlavní hrdina jako prostý idealistický dobráček chrlící fráze a citáty z Jeffersona? Šikanování tisíců dětí, kteří roznášejí noviny? Jenže co naplat. Stewartův hrdina v závěrečné třetině filmu je tak emotivní, že prostě jen s napjatým dechem pozorujete, jak to všechno dopadne... (13.07.2009)

Nikdy bych nevěřila, že mně takto provařený příběh o naivním snílkovi, který svým vstupem do politiky přichází o iluze dostane do kolen. Mladý senátor Smith možná svádí donqijotskou bitvu, ale Frank Capra je ke svým hrdinům milosrdný, v jeho filmech ještě vítězí povznášející idealismus a já se jím pro jednou nechala zcela pohltit, odsunula jsem svou cynickou stránku, abych alespoň na chvíli uvěřila, že se spravedlností a čistými úmysly je možno skály lámat. Ale zvláštní je, že pod vší tou naivitou se ukrývá víc společenské kritiky než by se na první pohled zdálo a ačkoliv jsem byla na konci opravdu dojatá i tak ve mně přetrvává jakási pachuť něčeho velmi smutného a reálného. Nesmím ještě zapomenout na poslední půlhodinku a Smithův proslov v kongresu, nejen, že to bylo velmi působivé, ale navíc ještě nesmírně vtipné, já se bavila jako už dlouho ne. A romantická linka s báječnou slečnou Clarissou? Paráda. Nakonec jsem si nechala Jamese Stewarta, tohle je po celkem krátké době čtvrtý film, co jsem s ním viděla a ve všech případech mně nadchnul jak svým nesporným charismatem, tak i skvělým hereckým výkonem, takže to určitě není z mé strany poslední setkání. Stejně tak jako s Caprou. (07.09.2013)

Nebudu chodit kolem horké kaše a napíšu to rovnou - ano, Mr. Smith Goes to Washington je možná naivní film, s (povětšinou) naprosto černobílými charaktery, ale krásně se na to dívá. Je to film o klasickém boji dobra versus zla, ale tentokrát je ten boj zasazen do kongresu. A za sebe můžu říct, že některé pasáže mě opravdu strhly (hlavně závěrečný projev). Bravo, Franku. Opět jsi mě dostal. A i když (kdybych byl hodně cynický) bych mohl říct, že tohle je vlastně ta nejkrásnější pohádka, která kdy byla natočena, tak mi to nevadí a panu Smithovi jsem opravdu fandil. Tenhle film nám prostě ukazuje už dávno zapomenutý fakt, že jediný způsob, jak můžeme prohrát, je přestat bojovat za to, co je správné a prostě se "zařadit" do řady. A ano, možná to ukazuje dosti naivním způsobem, ale k sakru, vždyť je to tak krásný! 100 %. (24.01.2011)