Tvrdohlavá mladá Američanka Nicole Kidmanová cestuje do Evropy, kde chce najít smysl života. Nejprve odmítá několik nápadníků, ale nakonec se nechá svést sobeckým a povrchním sběratelem umění a žen Johnem Malkovichem…
Píše se rok 1872 a svobodomyslná Američanka Isabel Archerová přijíždí ke své tetě a strýcovi Touchettovým do Gardencourtu na návštěvu. Chce si ujasnit své názory na život. Odmítne lorda Warburtona, který ji požádá o ruku. Rozjede se do Londýna, kam ji doprovází její bratranec Ralph Touchett, který má tuberkulózu. V metropoli se sejde se svou americkou kamarádkou Henriettou Stackpoleovou, která právě připlula do Anglie. Henrietta jí vypráví, že s ní připlul i Caspar Goodwood, který Isabel sleduje již z Bostonu. Isabel chce, aby jí dal Goodwood dva roky času. Ralph dostane zprávu, že jeho otec umírá, a s Isabel odjedou zpátky do Gardencourtu.
Ralph, který je také do Isabel zamilovaný, řekne otci, že by jí rád pomohl, aby si mohla dělat, co chce. Po smrti pana Touchetta se ukáže, že odkázal Isabel sedmdesát tisíc liber. Za paní Touchettovou přijíždí její přítelkyně Serena Merleová. Isabel okouzlí její hra na klavír a s Merleovou se spřátelí. Paní Touchettová věnuje Gardencourt Ralphovi a odstěhuje se do Florencie, kde má další dům. Isabel i Merleová jedou s ní. Merleová navštíví svého známého a sběratele umění Gilberta Osmonda, jehož dcera Pansy je po smrti manželky vychovávána v klášteře. Bezcitný muž i otec drží Pansy velmi zkrátka. Merleová Osmondovi nabídne Isabel s tím, že je bohatá dědička. Osmond se zprvu zdráhá, ale později Isabel vyzná ze zištných důvodů lásku. Isabel odjede na cesty, ale stále na Osmonda vzpomíná. Když se po roce vrátí do Florencie, za Osmonda se provdá.
Dozví se to Goodwood a odjede. Ralph přizná, že Isabel miluje a řekne jí, že Osmond je sobecký a povrchní. Je mu líto, že Isabel skončila v kleci. Isabel si to však nemyslí. O tři roky později se v Římě o Osmondovu dceru Pansy začne ucházet Edward Rosier. Pansy ho miluje, ale její otec nesouhlasí s tím, aby si ho vzala. Zakáže jí, aby s ním mluvila. Za nějaký čas přijede do Říma lord Warburton s Ralphem, jehož zdravotní stav se velmi zhoršil. Oba dva vidí, jak se Isabel změnila. Snaží se s Osmondem žít v míru, ale je nešťastná. Osmond se rozhodne, že získá o dvacet let staršího Warburtona pro Pansy. Využije přátelství, které Isabel s Warburtonem pojilo a chce po ní, aby sňatek domluvila. Nedojde k němu a Osmond z neúspěchu obviní Isabel. Zpolíčkuje a ponižuje ji. Warburton odjíždí do Anglie a Isabel si přeje, aby s ním odjeli všichni její známí, včetně na smrt nemocného Ralpha. Řekne mu, že je její nejlepší přítel a že za ním kdykoli přijede.
Merleová se s Osmondem pohádají, Merleová mu řekne, že je špatný člověk a že se ho jeho žena bojí. Osmond jí opáčí, že to všechno byl její nápad. Na scéně se znovu objeví Edward Rosier, který prodal svoji vzácnou sbírku a doufá, že je nyní dost bohatý na to, aby si směl Pansy vzít. Osmond dá Pansy do kláštera. Isabel zanedlouho dostane telegram, že Ralph umírá. Chce odjet do Anglie, ale Osmond ji nechce pustit, vyhrožuje jí a psychicky ji mučí...(oficiální text distributora)
V kinech
od:
V kinech
od:
MIMIC
Portrét dámy je môj prvý film na VHS a momentálne posledný na DVD, takže som si povedal, že by bolo načase pridať komentár. Psychologický román Henryho Jamesa by si mali prečítať všetky mladé "dámy", pre ktoré je ideálnou úrovňou existencie lahodné spočinutie v pracháčovom náručí. Jamesova hrdinka Isabel si to nemyslí, divím sa, že k niečomu takému dospel práve Američan. Campionová preberá z románu celé dialógy en bloc, čo nepovažujem za šťastný prístup k adaptácii literárneho diela. Kidmanová nekoordinovane pobehuje sem a tam, čím navodzuje dojem emocionálne nevyrovnanej osobnosti, ktorou Isabel rozhodne nebola (bola iba blbá). Wojciech Kilar nedokáže zabudnúť na úspech svojej hudby k Draculovi a vykráda sám seba. Ak však prítomnosti temného čardáša v danom kontexte rozumiem, írskej či keltskej archaickej spievanke už nie. To je ale asi tak všetko, čo by som vytkol. Film je totiž skutočne "grand" (výstižnejšie slovo ma nenapadá), k čomu prispieva aj jedna marginálna vecička - druhá polovica románu i filmu sa odohráva v roku 1877 a po, teda v krátkom údobí poslednej tretiny 70-tych rokov 19. storočia, kedy milosrdná prozreteľnosť obdarila v odievaní ženy siluetou, ktorá z nich robí bohyne. O očarení týmto aspektom svedčia dve scény, v ktorých Campionová necháva Kidmanovú k všeobenej poteche oka prechádzať sa len tak navermíboha a zároveň zvýrazňuje kontrasty svetla a tieňa. Neviem, či autor kostýmov a účesov dostal Oscara, ale určite mal, skvelá práca s líniou, tvarom i farbou.(9.2.2020)
milancecil
Skvělý dobově laděný příběh, spíše intimně komorní, s velmi pečlivým provedením, jak v celku i v téměř zanedbatelných drobnostech, tak působivě je v každém záběru vykreslený portrét mladé dámy, Američanky Isabel žijící v reáliích tehdejší movité společnosti, nemá vzhledem ke svému společenskému postavení žádné jiné poslání, než jak být co nejlépe provdána, je velmi půvabnou ženou, ale v citech navenek odtažitá až chladná, o to více poutá pozornost mužů, různého věku, postavení a vlivu, ona je však tvrdohlavě k jejich snahám o dvoření odmítavá, až její vlastní svéhlavost a zamilovanost jí dovede k uzavření sňatku s mužem, o kterém si zaslepeně myslí, že je pro ní právě ten nejlepší, ten vysněný, až běh dalších událostí jí bohužel odhalí velmi trpkou skutečnost, jak prohnanou intrikou ona byla do manželství s ním lstivě vmanipulována, poznává kdo jí naopak celou tu dlouhou dobu vroucně a nezištně miloval, k čím citům ona byla tak hloupě slepá, krásné, smutné a poučné.(27.8.2012)
tnp101
Oceňuji pěkné vystihnutí atmosféry doby, příjemné herce, či výtečný hudební podkres. Bohužel mi chyběl jakýsi mohutnější spád, či alespoň takové dokořenění, díky němuž by na mě děj nepůsobil tak umělým dojmem. Způsob výpravy mi přišel natahovaný a paradoxně mu nedělaly dobře ani ty často vizuálně povedené (což je mimochodem celý film), ale podle mě ne zcela fungující „rychlá převinutí“ kupředu. Nemám nic proti trochu infantilnímu závěru, za což samozřejmě samotný film nemůže a jelikož tu i přes něj bylo několik příjemných zpestření, ale celkový způsob prezentace u mě na ty tři hvězdy není. Možná jsem nebyl správně naladěn, ale na můj vkus to jednoduše nemělo takovou jiskru, abych postupem času nezačal pociťovat značné příznaky nudy. A může za to z velké části i zbytečně přetažená stopáž. 50%(13.7.2011)
aLPaC
Neskutečně dlouhých 142 minut. Navíc polovinu času tam Nicole Kidman probulí, což mě děsně vytáčelo. Celkově je Portrét dámy prošpikovaný emocemi a různými výjevy, které mě ovšem po většinu času nechávali chladným. Kouknul jsem na to kvůli Johnu Malkovichovi, kterého mám rád, ale říkal jsem si, že mě to bavit nejspíše nebude, protože jestli něco opravdu nemám rád, tak tuhle snobskou anglickou vyšší vrstvu z 19. století, všechny ty jejich intriky a faleš a kreténskej jazyk a vystupování. Všichni by se hodili do politiky.(21.7.2013)
Madison
Ako osoba som veľmi vžitá s vyobrazením nešťastných, emancipovaných slobodomyseľných žien s feministickými postojmi. Ale to, že sa do uhrančivej, do seba zahľadenej Nicole Kidman beznádejne zamilujú hneď traja idealisti a ona podľahne akurát tomu štvrtému a najhoršiemu, Johnovi Malkovichovi - to predýchavam len ťažko :-) Dobové filmy mnou bytostne mávajú, lenže aj v snímke, odrážajúcej strohé maniere neprípustnej spoločnosti, potrebujem mať aspoň štipku emócií, ktoré ma ponoria do osudov hlavných postáv. Portrét dámy plynie pomaly a chvíľami aj dosť nudne a hoci Nicole dôveryhodne vyžaruje svoje ženské utrpenie, vyplývajúce z nesprávnych životných rozhodnutí, omnoho viac ma zaujímala dejová línia s Christianom Baleom, ktorá si napriek tomu, že bola vedľajšia, zaslúžila väčšie rozvrstvenie. Existujú filmy, ktoré verne zachovávajú predpisy konzervatívnej reality, no sú obohatené o emocionálne scény, ktoré Portrét dámy nemá (s výnimkou 10 minút na konci). Pochváliť ale musím výnimočnú hudbu Vojciecha Kilara, ktorého od Draculu milujem z celého srdca.(26.7.2011)