Providence
Režie:
Alain ResnaisScénář:
David MercerKamera:
Ricardo AronovichHudba:
Miklós RózsaHrají:
Dirk Bogarde, Ellen Burstyn, John Gielgud, David Warner, Elaine Stritch, Denis Lawson, Samson Fainsilber, Tanya Lopert, Peter Arne, Milo Sperber, Anna Wing (více)Obsahy(1)
Hluboká noc. Venkovské sídlo a v něm sešlý a alkoholem prosáklý stařec (John Gielgud) spřádá v polospánku horečnatý sen, ve kterém se mísí temné stránky jeho minulosti se šílenstvím přicházející smrti. Druhý den ráno za ním na venkov přijíždějí protagonisté snu, jeho dva synové (Dirk Bogarde, David Warner) a začíná zoufalá hra na spokojenou milující se rodinu připravující se na sváteční oběd. Nikdo nechce připomínat tragické události v minulosti. Jenže i když se o nich nemluví, jejich stín je přítomný v každé větě. (mortak)
(více)Recenze (15)
Ani na chvíli nenudící cynicky vtipná hříčka, jejímiž hlavními klady jsou především dokonalí herci, úžasný scénář, ale hlavně absence jakéhokoli "nemůžu, nejde, nehodilo by se" ze strany režiséra - jak vizuálně, tak obsahově. A také dokonale ladící hudba. Resnais mě začíná zajímat čím dál tím víc. A přestože si pěti * nejsem jistá úplně stoprocentně, dát jen čtyři bych považovala skoro za neslušnost... Krásný filmový zážitek! ()
Karlovka používá jako nástroj mučení Providence, Masaryčka La Guerre est finie. Rozdíl podstatný žádný, pointa také nikde. ()
Poprvé jsem tenhle film viděla v původním znění bez titulků a ani náznakem jsem nepochopila, o čem to bylo, a v paměti mi zůstal jen ten sexy fotbalista. Napodruhé už jsem měla větší štěstí – simultánní překlad v Ponrepu. A málem jsem nepřežila to nečekané blaho, ten pocit postupného ožírání a ranního vystřízlivění s ježečkem. Rozkládající se spisovatel do sebe lije litry vína a účtuje se svými blízkými i sám se sebou v předsmrtném románu plném skleniček, teroristů, ukrutných dialogů („I've got an erection.“ „Oh, wanna do something about it?“ „It's not mine!“) a pomalých sanitek. Smrt je zatraceně zábavná záležitost. ()
Cliveuv zapas s pribehem lze jiste ciat jako prostredek k naplneni touhy umirajiciho po nejake vyssi instanci, kterou zminuje v zaveru. Je to film o umirani a pocitu viny. O etice, sexualite apod.Sfilmovany proud myslenek spisovatele. Stary muz se sklenkou vina sedi pred svojim pomyslnym loutkovym divadylkem a hraje hry o sve bezmocnosti. ()
Kultovní film na filmové vědě FF UK. :o) - Jinak pozoruhodný "pozdní" Resnais. Prozřetelnost je především hereckým koncertem všech zúčasněných, v čele s Johnem Gielgudem, disponujícím rafinovaným, provokujícím scénářem a nápaditou režií. Což jsou samozřejmě celkem nic neříkající věty, nicméně tento film (jako jiná režisérova díla) je obtížné popsat na několika řádcích. Třeba vidět. ()
Příběh, na kterém se ukazuje, že někdy může být fikce pravdou reality. A že noční alkoholický ústup do světa fikce může být formou duševní terapie i způsobem (nebo aspoň pokusem) vnitřně se vyrovnat s chybami vlastní minulosti. Realita skýtá starci jen falešnou hru přetvářky, kterou jako diváci plně prohlédneme jen díky předchozímu uchýlení se do starcových představ. V nich může dojít nejen pomsty na svém, chladném je slabé slovo, synovi (skvělý Bogard), ale pokusit se zúčtovat s minulými traumaty. Ale co diváka překvapí, často dosti vtipným přístupem. I tak je to ale skličující příběh o muži ztrácejícím vládu nad svým tělem, bližními (a v posledku i onou pamětí a představami). Postavy na plátně jsou na po velkou část filmu ve svém jednání předkládány jako determinované cizí mocí (vůli starého spisovatele-vypravěče příběhu), v čemž se film podobá následujícímu Resnaisově filmu "Můj strýček z Ameriky", kde jsou však postavy determinovány fyziologicky či psychosociálně. ()
Kde jen se ten Resnais ztratil, že začal vnímanou skutečnost, nejistou, vrstevnatou a nestálou, znázorňovat tak stroze technicky; a proč jen se svůj výrazový strukturalismus začal snažit maskovat kontroverzně nachýlenou obrazotvorností… Jedno od sebe odvrací pozornost k druhému a o druhém netřeba ztrácet slov… ()
Hodně "jiný" film. Kdysi jsem na to vzal s nadšením do Ponrepa jakéhosi libového pražského trendy buzika a dodnes se směju jeho šoku a brzkému úprku. Nicméně je Prozřetelnost přes všechnu "chytrost" a "cynismus" taky film, u jehož sledování se, podobně jako třeba u Buňuelovy Mléčné dráhy, přistihávám u toho, že mě z trochu nuceného úsměvu a od toho všeho fandění tvůrci bolí mimické svaly... ()
"A co tady chce tenhle pán? Nó jo, jde mě rozřezat." Tučné mínus Ponrepu za verzi se simultánním dobovým dabingem stylu "Ahoj, já jsem Helmut, opravář komínů," kterou pouští svým divákům. Když si John Gielgud strkal čípky do "rekta" tak jsem už fakt v kině vyprskl smíchy. K plnému pochopení a hlavně vychutnání jedinečné Resnaisovy režie jsem si film musel doma pustit ještě jednou. Prozřetelnost je vzácný filmový klenot mezi jehož hlavní klady patří, že nebere ohledy na nikoho a na nic. Nejen Dirk Bogarde rajzující po hororově-Kubrickoidním baráku za doprovodu temného Miklóse Rózsy je opět po delší době z mysli nesmazatelný obraz. ()
Snové dialogy, monology, ať vnější či vnitřní, měly cenu reality. Jen funkčně zatížené obrazy se toulaly v delirických vizích montovaných tak, abychom jen postupně a velmi zvolna mohli nahlédnout komu patří a ke komu se vztahují. Centrální událostí filmu jsou otcovy narozeniny, které autor (zřejmě David Mercer) umístil na konec děje (filmu). Zřejmě však patří někam do těla textu, protože to, co bylo předtím bude pokračovat i potom. Snová práce (žádné připravované literární dílo), kterou koná otec ve dne i v noci, v klidu, ale převážně v bolestech, by mu mohla poskytnout určité uvolnění. Podaří se mu však uvolnit tu část svého nevědomí, která by mu mohla umožnit nahlédnout pravdu, aniž by musel obviňovat sebe, svou manželku a své syny? ()
Vynikajuci Resnais. Fakt, nerad plavam proti prudu, rad sa necham unasat mainstreamom , ovsem nechavam si vsak rezervu 5 - 7% kedy idem proti prudu. Tuna vyrazne nadhodnoitim rezisera Resnaisa. Monohi vyzdvihuju jeho prve diela Loni v Marienbadu a Hiroshima, Mon Amour, mna nijak neoslovili, slo o plany art. Lebo i taky jestvuje, a musia sas tym zmierit aj artovi divaci. Oslovilo ma stare sidlo, nadherna priroda, v starom sidle sidli starsi alkoholom pachniuci dedek John Gielgud /Falstaff 1965, Secret Agent 1936/ a bluzni. Toto zobrazil Resnais bvyborne , tie jeho stavy mysli a ducha mi dost nahanali zimomriavky. Do sidla prichadzaju dvaja synovia, ktori sa snazia udrzat zdanie pokojnej, kludnej spokojnej rodiny, kde ale nieco bubla pod povrchoim a chce to ist navrch. Resnais to bublajuce nijak nepomenoval, ale filmuznaly divak to rychlo zisti, ze tam nieco nehraje. Synov si zahrali mne nesympaticky Dirk Bogarde /Smrt v Benatkach, Sluha/ a David Warner /Titanic, damy v letech 2004/ - no a mna David viac oslovil nez Bogarde, bol som aj s Davidom warnerom podstatne spokojnejsi nez s Bogardem. Elaine Strich si tymto odbila slusny filmovy zaciatok, az neskor natocila veci ako Darebacci 2000 a Tanec na Vlnach. Takto ma vypadat pravy a nefalsovany art, za mna vysoke hodnotenie : 88 % ()
Dlouhá horečnatá noc jako podklad pro pochopení pokrytectví závěrečné narozeninové oslavy. Přitom ona horečnatá noc míchá realitu s představami, dávnou minulostí i strachem z blížící se smrti ústřední postavy starce. Jenže v co věřit? Nebyla celá fikce ukazující pravdu ještě upravená stařeckou zapšklostí a nenávistí vůči všemu, která přišla s věkem? Je to podvratná hra s diváckým očekáváním i čtením charakterů postav. Ta hra nabízí vše nebo nic a spoustu toho záměrně nechává na divácích, jelikož Resnais jen představí určitou situaci a tu pak ze všech stran nějak vyvíjí. Místy je to cynicky vtipné a právě tyhle části celý film příjemně osvěžují. A mě si tahle hra díky všemu výše zmíněnému získala a celou dobu upřímně zajímala. Trpí to snad jen tím, že ta hra hrou zůstane a tak si jen plyne bez čehokoli navíc, ale Resnais dobře věděl, co dělá a podal to přesně tak, jak chtěl. Já mám jeho filmy rád a chtěl bych jich vidět víc, jen na ně musím mít správnou náladu. 4* ()
Jedinečný zážitek - jste vhozeni do předsmrtného myšlenkového účtování starce uprostřed noci, Resnais vytváří úchvatný obraz duše starého aristokrata, aby pak v druhé půli vykouzlil slunečnou idylu, ve které dva synové přijíždějí navštívit svého otce. Rozervané nitro, vědomí viny, nenaplněnost životních přání, to vše v blízkosti smrti dokonale kontrastuje s nekonfliktností oběda, kde jsou všechny odkazy na minulost milosrdně zametány pod koberec. ()
Vynikající výtvarně ztvárněná sociální satira. Přes svůj tíživý podtext je Prozřetelnost natolik ironická a cynická že vyvolává i stísněné veselí. I když má film v postatě podobu experimentu jedná se o ucelený a soudržný krásný snímek, u kterého je uvolněnost přístupu určitě velkým kladem. V hravosti a uvolněnosti stylu a společenské kritice se však vydává na souboj s Godardem, kterou imho prohrává - což je důvod proč tomuto mistrovskému dílu dávám pouze 4,5. ()
V tv uvedeno jako "Prozřetelnost".Velmi zajímavý psychologický film s prvotřídními herci ()