poster

Romeo and Juliet (TV film)

  • USA

    The Complete Dramatic Works of William Shakespeare: Romeo and Juliet

Romantický

Velká Británie, 1978, 168 min

Režie:

Alvin Rakoff

Scénář:

William Shakespeare (divadelní hra)

Komentáře uživatelů k TV filmu (1)

  • bogu
    **

    Ach jo, jak si mám užít skoro tři hodiny s touhle skvělou limonádovou tragedií od Shakespeara, když snílka Romea hraje odměřený a samolibý Patrick Ryecart a Julii rezervovaná a monotónní Rebecca Saire? Vášnivá italská romantika po anglicku? Ne, děkuji. Mezi těmi dvěma nebylo po smyslnosti a erotickém napětí ani stopy. Poslední půl-hodinu jsem si už jen netrpělivě přál, aby to aspoň rychle skoncovali. Bohužel, jako většina ostatních studiových Shakespearů v kompletní sérii od BBC, kterou právě tahle adaptace inaugurovala, i tenhle je prakticky doslovný, a tak to umírání a zkomírání trvalo opravdu dlouho... Nejotřesnější výkon ale nepředvedli Ryecart nebo Saire, ale kupodivu Anthony Andrews jako hysterický, absurdně teatrální Mercutio – Shakespearův verš doslova rozsekal na kousíčky ve svých příšerných výstupech, kde dramaticky vykřikuje svůj text po dvou, třech slovech, nesouvisle a nesrozumitelně. Je ovšem zajímavé vidět Alana Rickmana v jeho první sympaticky nesympatické padoušské roli – jeho Tybalt vůbec není špatný. Michael Hordern jako roztržitý, excentrický Kapulet je taky dobrý a jeho koňské hýkání a řehtání mi tu rozhodně sedne víc, než v jeho Learovi o pár let později; delikátním čokoládovým bonbónkem je tu potom Chorus Johna Gielguda. Skutečným důvodem, proč tuhle adaptaci nemůžu jednoduše odepsat, jsou ale výkony obou ‘náhradních rodičů’ Romea a Julie, tedy Celie Johnson jako Chůvy a Josepha O’Conora jako Frátera Laurence – Johnson je roztomilá, šibalská babka plná rozmarů a vrtochů, vždy na sto procent okouzlující, O’Conor se zase jako mnich stal modelem nenucené důstojnosti, rozvahy a zkušenosti. Ti dva v mých očích tuhle adaptaci částečně zachraňují a jejich scény jsou vysoko nad průměrem nejen BBC. I tak jsou ale oba pouze vedlejšími postavami, které by ideálně měly stát v decentním odstupu za bouřlivým, milujícím a troufalým mládím. To, že mě scény se dvěma seniory zaujaly mnohem víc, než scény s ústřední dvojicí, není pro tuhle adaptaci zrovna moc dobré vysvědčení. // LEPŠÍ VERZE: Ani v Zeffirelliho, ani u Luhrmannově adaptaci se sice nedočkáte ani zdaleka takové věrnosti předloze, ale na rozdíl od téhle verze v nich rytmicky pulzuje život (jakkoliv zjednodušený), romantika a dobře zvládnutý patos. Klidně jděte i do parafrází: West Side Story a Shakespeare in Love jsou výborná, nápaditá přepracování téhle hry.(13.7.2009)