Boty svatého Petra

Román Morrisa L.Westa je čiastočne inšpirovaný životným osudom ukrajinského arcibiskupa Josipa Slipyja. Jeho Kyril Lakota je fiktívnou postavou a Andersonov film ( povodne ho mal režírovať Anthony Asquith ) zobrazuje život nového pápeža, počnuc návratom zo sovietskeho gulagu, konkláve a angažovanie sa v konflikte medzi Sovietským zvazom a hladujúcou Čínou. Predovšetkým voľba pápeža je atraktívnou časťou snímku. Za zmienku stojí luxusný výber hercov vo všetkých významných úlohách. (10.10.2015)

Aj napriek dobrej hlavnej myšlienke je to celé také nemastné-neslané, nerealistické a poväščinou aj nudné. Či už ide o možný vojenský konflikt dvocj spojencov kvôli hladomoru v Číne (nepochopil som, ako za to môže Sovietsky zväz), samotné zvolenie Kirila (na základe jeho úprimného priznania), ale aj postavu Kameneva (je prezident alebo šéf KGB alebo čo vlastne?), všetko to pôsobí akosi béčkovo a samozrejme na realistickosti nepridáva ani to, že všetci, či už Rusi alebo Taliani spíkujú anglicky, alebo keď má pápež prejav z balkóna pred preplneným námestím, bez mikrofónu takmer šepká a počujú ho aj tí, čo sú pol kilometra ďaleko. Potom tu je ešte úplne zbytočná línia s televíznym spravodajcom, jeho manželkou a milenkou. A tak jediné, čo za niečo stálo, sú cirkevné ceremoniály (aj keď netuším koľko toho majú spoločné s realitou) a výkon Anthony Quinna. (21.06.2020)

Nenápadná americká dráma z prostredia najvyšších kruhov Vatikánu, ktorá sleduje neobyčajný život nového pápeža, skvele zahraného Anthonym Quinnom. Škoda, že nedostal viac priestoru Olivier v netypickej roli sovietskeho pohlavára. Film bol nakrútený 10 rokov potom, čo sa prvýkrát na petrov stolec dostal netalian. I v ňom prebieha zápletka búrania múrov medzi kapitalizmom a komunizmom, čo pôsobí trochu ako predzvesť. Sú tu prítomné niektoré filozofické otázky ohľadom viery a dokonca je tu prítomný aj humor, čo ozvláštňuje celkovú atmosféru. Film je doprevádzaný množstvom ukážok z vatikánskych protokolov, ktoré sú aj slovne vysvetľované, byť majú pôsobiť autenticky, zbytočne naťahujú stopáž. (31.07.2017)

Nevšední drama postavené na otázce co by se dělo, kdyby se papežem po 400 letech nestal Ital, ale muž z východního bloku. Ta fikce nám už dnes tak odvážná nepřipadá, protože jen o pár let později ji víc než dohnala skutečnost v osobě Karola Wojtyly . Film, ale přesto stojí za vidění. Sesumíroval jsem si důvody proč. 1) Skvělý herecký výkon Anthonyho Quinna v roli utrpením poznamenaného a hluboce soucítícího arcibiskupa, později kardinála a nakonec papeže Kirila. 2) Laurence Olivier v netradiční roli šéfa Sovětského svazu (jak jen svým vzhledem připomínal našeho milého socialistického pana prezidenta Antonína Novotného!). 3) Působivé konkláve. 4) Tragická postava k mlčení odsouzeného patera Telemonda, učedníka Teilharda de Chardin, který se snaží být věrný pravdě, jak se mu ukazuje ve svědomí, která však není slučitelná s učením magisteria. 5) Osamělost papeže Lakoty, v níž se pojí samota kněžská se samotou lidí příliš mocných. - X - Na opačné mice vah je vedle Svatého otce v saku třeba uvést například přílišnou délku filmu - leckteré "lyrické" záběry by se slušelo vystříhat; stejně jako by se bez újmy mohlo hodit přes palubu i celé vedlejší téma o reportérovi a jeho ženě. Především se mi však zdál neuspokojivý politický rozměr snímku a spolu s ním i řešení, k němuž filmový papež dospěl. Upřímně pochybuji, že jeho závěrečné gesto konflikt vyřešilo; domyšleno do důsledků mohlo více hladových krků vytvořit než nasytit. To zde však nemožno rozebírat, aniž bych příliš mnoho vyzradil. Nicméně i navzdory závěru se jedná o zajímavý kus. (12.08.2009)

Zajímavé rokem vzniku, dobou, kdy se děj odehrává (ačkoliv z filmu to patrné nebylo) a také aktuálními souvislostmi - nejen s loňským Máme papeže!, ale i letošní realitou. Velmi dobrý námět, stejně jako herecké výkony Quinna, Oliviera, Wernera a DeSicy. Délka filmu v pohodě. Viděno na přehlídce 70mm filmů v Krnově, tam to promítali v CZ premiéře pod názvem Ve šlépějích Spasitele. (14.04.2013)