poster

Maminka a děvka (festivalový název)

  • Francie

    La maman et la putain

  • anglický

    The Mother and the Whore

Drama

Francie, 1973, 219 min

  • Iggy
    *****

    Originální Eustacheův film vycházející z objevů nové vlny. Téměř statická kamera, celých více než 200 minut se odehrává pouze v jediném bytě a kavárně (jen výjimečně i jinde) a celý film se skládá pouze z dialogů poflakujícího se intelektuála Alexandra (Jean-Pierre Léaud, který ztvárnil režisérovo alter ego a jemuž byla role psána na tělo) s jeho milenkou Veronikou, která spí s každým, koho potká, a s jeho přítelkyní Marií, která ho nesobecky miluje a mateřsky se o něj stará. A často nejde ani tak o dialogy, jako spíš o monology, v nichž Alexandre uvažuje a filozofuje. Jeho slovy také Eustache často cituje filmy. Film je příběhem zvláštního milostného trojúhelníku, nemá v podstatě žádný děj, žádnou akci, pouze Alexandre, zahraný velmi civilně a bez emocí Léaudem, si není schopen vybrat ženu, kterou chce milovat. Film údajně kritizuje ideály volného sexu a svobody, které hlásala revoluce roku 1968.(2.8.2007)

  • kaylin
    **

    Dlouhý film, kde se hodně mluví, samozřejmě oduševněle a všechno to má smysl. Jenže já jsem se stejně nebavil a přišlo mi to prostě jen moc dlouhé. To i "Titanic" bych si dal raději znovu než tohle, a to jsem "Titanic" nikdy nemusel. To bude holt tím, jak jsem ovlivněný americkým stylem natáčení a přístupem k filmu.(1.9.2015)

  • zette
    *****

    Trochu jsem mel z pusteni filmu obavy, ktere se vsak ukazaly jako liche. Nechapu, jak nekdo muze tvrdit, ze film nema dej. Proste tape stejne jako zivot Alexandra a i kdyz se na prvni moment muze zdat prazdny, mne to prislo zabavne a i pres velkorysou stopaz film utece. Ne, ze bych se mel s hlavnim hrdinou ztotoznit, ale mnohe dialogy jsou zajimave a jeho postava je celkem sympaticka. Na svou dobu odvazny snimek, doba, ktera se zda tak daleko...(2.1.2018)

  • Mr. Sandman
    *****

    Velmi realistické ve smyslu opravdové, dobře kopírující a odrážející realitu. A jako každá imitace i tato je lepší než originál, abych si vypůjčil slova jedné z postav. Dialogy jsou skvělé, herecké výkony jsou skvělé, myšlenky jsou podnětné, situace výstižné a vtipné. Hlavní hrdina lavíruje mezi několika ženami a pořádně není s žádnou. Je sebevědomí, ale nerozhodný. Kolikrát už musel zírat doširoka otevřenýma očima na svět, že v sobě nosí tolik myšlenek a úvah? Mnoho číst a vnímat, méně psát a nejvíc ze všeho přemýšlet to je hezký a obdivuhodný způsob života. Ač se někomu hlavní hrdina může jevit jako lenoch a pozér, je to spíše bohém co si skutečně užívá život, ač přiznává, že si s ním neví příliš rady. Je velmi skromný co se týče hmotných statků a prostředků. Když něco má, neznamená to automaticky, že chce víc. Opak je však pravdou pokud jde o city a myšlenky. Pozn.: Délka filmu je odpovídající o něco delším dialogům a monologům, oproti těm které se běžně vedou ve formálně konvenčnějších snímcích.(4.1.2012)

  • radektejkal
    ****

    Léaudovy šplechty se mi líbily, alespoň povětšině, každopádně dalekovo víc než "hlášky" z českch komunistických veseloher. Ostatně mám k němu i "soudružský vztah", natáčel jsem si ho, když u Seiny cvičil jeden ze svých, už bych řekl, typických, výstupů. "Máma a děvka" to ano, i když dost podmíněně; ale co ostatní? Gilberta přece nebyla jen vzduch. Nejobtížnější určení ale představuje sám Alexandre. Čím byl on mezi mámou a děvkou? Synem, milencem nebo jen mužem a nebo jen hercem? Přesto bych místo Léaudovy "talking head" viděl občas rád i třeba interiéry Café Les Deux Magots nebo Café de Flore. To by mi rozehřálo srdce podobně jako sám Léaud. Ostatně, pokud jezdíte pořád jen vpravo, není se třeba starat o levý blinkr. Co je napravo? Písničky, které má Alexandre rád nade vše. Příkladem budiž kouzelný "clip" s Fréhel zpívající "La chanson des fortifs'". A navíc, jak říká asLoeReed *****: "Na Jean-Pierra Léauda bych se vydržel dívat i 500 minut." (To je ovšem třeba brát trochu s despektem, a na Veroniku se to nevztahuje vůbec.)(4.3.2020)