poster

Malá Věra

  • ruský

    Malenkaya Vera

  • ruský

    Маленькая Вера

  • ruský

    Maleňkaja Vera

  • slovenský

    Malá Viera

  • anglický

    Little Vera

Drama / Romantický

Sovětský svaz, 1988, 128 min

Režie:

Vasilij Pičul

Scénář:

Mariya Khmelik

Kamera:

Jefim Reznikov
  • Aky
    *****

    Skvělý film s nádhernou hlavní představitelkou zobrazjící naprostou bezvýchodnost života v socialismu. Depresivní obrázek sovětské rodiny omezených alkoholem ubíjených lidí, kteří nic než kořalku a tupost pro život nepotřebují a se svou omezeností si vystačí - protože pro co by se měli snažit to změnit. A jakkoliv jsi mladý, plný energie a jakkoliv si to uvědomuješ, stejně ti to není nic platné.(18.2.2011)

  • gogo76
    ****

    Keď pozriem na meno režiséra, tak si tak hovorím, či sa on vážne nenasral a natočil na ruské pomery fakt netradičný film s pomerne odvážnymi (na vtedajšie časy) sexuálnymi scénami. Rodinná dráma na ruský spôsob sa dá naplno vychutnať len s titulkami, dabingom sa vážne zabije podstatná časť atmosféry. Vera mi svojim účesom i celkovým outfitom pripomínala hviezdu 80.-tych rokov C.C. Catch a takmer mi spadla sánka, keď sa vo filme objavila scéna, pri ktorej ruská mládež s otvorenými ústami čumí na telku, kde spieva práve C.C. Catch...Záver super, ale fajn je celý film, zvlášť od Rusov, ktorí dovtedy chrlili len jeden vojnový film za druhým. 80%.(12.10.2015)

  • Bluntman
    ****

    (SSSR) MALÁ VĚRA je výborný film, ale výrazně mu škodí způsob, jak byl a stále je propagován a co se ke k němu váže. Je tak nutné odhlédnout od pověsti prvního erotického sovětského filmu, ve kterém jsou explicitně vyobrazeny sexuální scény; toho, že v amerických kinech šlo o sexploataci, což podpořila propagace Natalije Něgodové, která nafotila fotky pro Playboy a řekla svůj životní příběh časopisu People; v poslední řadě je třeba zapomenout i na pověst "skandálního filmu z gorbačovského Ruska" a obal u nás vydaného DVD, který láká na sex a násilí. Debut Vasilie Pichula totiž není ryze žánrovým titulem, který by chtěl uspokojovat ty nejnižší pudy, ale naopak zásadním počinem, který realisticky nahlíží na to, co komunistická ideologie Sovětského svazu napáchala, když zanechala nesmazatelné stopy na jednotlivcích. Přesné studii, ve které se není s kým dost dobře identifikovat a která končí otevřeně, se dá vytknout leda modelovost, s jakou se k dané problematice přistupuje: rozklad jedné rodiny jako rozpad tamního režimu, otec jakožto sám Gorbačov. Nemyslím si, že jde o nadčasové vyprávění - coming-of-age drama, protože je snímek spjat s rokem a zemí vzniku, což je jak největším kladem (dnes je možné na něj nahlížet jako na dokument doby), tak i záporem (nejde o univerzální a kulturně přenositelný příběh, což zpětně vysvětluje onu potřebu inzerování MALÉ VĚRY jako sexuálně odvázené podívané s násilím).(23.1.2011)

  • Flego
    ****

    Tento film patril medzi tými, kde sa konečne prestalo vykresľovať socialistické Rusko ( Sovietský zväz ) v krásnych farbách. Ukazuje spoločnosť v plnej nahote so všetkými nedostatkami, ľudí, žijúcich vo svojich obmedzených svetoch, ktorým stačí k životu obmedzený materializmus a ukájanie pudov. Režisér Vasilij Pičul sa prezentoval v tej dobe z odvážnym filmom, čo treba oceniť.(18.4.2007)

  • sportovec
    ****

    Filmové umění gorbačovovské přestavby je dnes uzavřeným historickým faktem. Stále nadčasové však zůstávají jeho vrcholné filmové plody, které ve své době znamenaly zničující demytizaci žaláře sovětského člověka. To, co ve své době lidé a autoři jako Babel, Pilňak, Zimjanin, Erenburg, Solženicyn, Aksjonov, Ilf, Petrov, Pastěrnak ale i Vysockij či Cvětajeva nebo Jevtušenko mohli jen napovědět, zaznělo v této době s novou, pro režim - jak se brzy mělo ukázat - zničující naléhavostí. Italský neorealismus připomínající pohled VĚRY sleduje jako pod drobnohledem všední život v stále preferované oblasti zřejmě ruského Přičernomoří (jako nejpravděpodobnější inspirace mne napadla Oděsa). Mnohdy žákovská selhání polistopavé protikomunistické tvorby ať už publicistické, nebo umělecké vyniknou právě při takovýchto srovnáních. Bezútěšnost, šedost života, bezradnost hledání v této poušti těla i ducha, to jsou ony skutečně nosné prvky režimní sovětské skutečnosti. Jakkoliv režie tentokrát poněkud převyšuje herecké výkony - s jistou výjimkou tehdy umělecky i věkově mladičké Natalije Něgodové, výsledný dojem z filmu, jemuž dominují některá vrcholná čísla a výstupy, zůstává i po letech plastický, živý ve svých "tázacích" odpovědích živý a přesvědčující. A v tomto ohledu i meze doby svého vzniku přesahující.(27.3.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace