Malá Věra

Neprikrášlený obraz reality obyčajného života obyčajných ľudí v obyčajnom sovietskom meste. To znamená, že sa často budete cítiť za postavy trápne, ako keď sami nechcete, aby rozhovory vo vašej rodine počul niekto tretí, prípadne celé kino. 80 roky boli peklom aj v Sovietskom zväze, ich vtedajší pop vážne nemám chuť nikdy v živote počuť. Film pozostáva z mnohých modelových rodinných situácií, ako aj tých menej bežných, kde dochádza k nečakaným prejavom násilia. Tie ale dodávajú deju šťavu navyše, bez poriadnych konfliktov sa ani sociálna dráma zo života nezaobíde. (28.08.2015)

Tento film patril medzi tými, kde sa konečne prestalo vykresľovať socialistické Rusko ( Sovietský zväz ) v krásnych farbách. Ukazuje spoločnosť v plnej nahote so všetkými nedostatkami, ľudí, žijúcich vo svojich obmedzených svetoch, ktorým stačí k životu obmedzený materializmus a ukájanie pudov. Režisér Vasilij Pičul sa prezentoval v tej dobe z odvážnym filmom, čo treba oceniť. (18.04.2007)

Filmové umění gorbačovovské přestavby je dnes uzavřeným historickým faktem. Stále nadčasové však zůstávají jeho vrcholné filmové plody, které ve své době znamenaly zničující demytizaci žaláře sovětského člověka. To, co ve své době lidé a autoři jako Babel, Pilňak, Zimjanin, Erenburg, Solženicyn, Aksjonov, Ilf, Petrov, Pastěrnak ale i Vysockij či Cvětajeva nebo Jevtušenko mohli jen napovědět, zaznělo v této době s novou, pro režim - jak se brzy mělo ukázat - zničující naléhavostí. Italský neorealismus připomínající pohled VĚRY sleduje jako pod drobnohledem všední život v stále preferované oblasti zřejmě ruského Přičernomoří (jako nejpravděpodobnější inspirace mne napadla Oděsa). Mnohdy žákovská selhání polistopavé protikomunistické tvorby ať už publicistické, nebo umělecké vyniknou právě při takovýchto srovnáních. Bezútěšnost, šedost života, bezradnost hledání v této poušti těla i ducha, to jsou ony skutečně nosné prvky režimní sovětské skutečnosti. Jakkoliv režie tentokrát poněkud převyšuje herecké výkony - s jistou výjimkou tehdy umělecky i věkově mladičké Natalije Něgodové, výsledný dojem z filmu, jemuž dominují některá vrcholná čísla a výstupy, zůstává i po letech plastický, živý ve svých "tázacích" odpovědích živý a přesvědčující. A v tomto ohledu i meze doby svého vzniku přesahující. (27.03.2010)

Láska za časů >zmagory< aneb na svou dobu neobyčejně otevřená, poctivá a nelítostná sonda do sociopatického životního stylu jistých vrstev sovětské společnosti na přelomu brežněvovsko-gorbačovského "nejhumánnějšího společenského zřízení v dějinách lidstva" (jak i nás v těch dobách učili a zpracovávali v našich školách, že...)... Socialistický životní styl včetně "morálního kodexu budovatele komunismu" odcházely pomalu na smetiště dějin a nastaly časy glasnosi a perestrojky. Pro desitky milionů obyčejných Rusů přišlo rozčarování a společenský rozvrat a Vasilij Pičul nahlíží do života jedné takové rodiny kdesi v průmyslové oblasti Ruska... Otec blbec, matka trubice, pijanství a šablonkovitá povrchnost denodenního bytí, které ubíjí a pohlcuje a hubí i toho >duchem silného< bratra Vítěnku (...dávno marně uprchnuvšího do Moskvy, ale samotného se potájejíce ve svých rodinných problémech...), i tu rozvernou >malou< Věročku, co snad by taky tak ráda unikla (...ale se svou povahou danou rodinnými dispozicemi vlastně zjevně nemá kam...), i toho zamilovaného vysokoškoláka Serjožu, co do téhle duchem i žitím pominuté sémji ale vůbec nepatří (...a nakonec zřejmě i on té marnosti podlehne...). . . . Šílená skládanka šílených epizodek ze šíleného prostředí, film silný ve své syrové formě i obsahu, ryzí sociální drama snad přijatelné i jako jakési podobenství o >životě a době< , navíc s uvědoměním si a znalostí kontextu politické situace a stavu společnosti, v níž se odehrává... Tak za to všechno to nejvyšší hodnocení, byť ryze toho filmařského espritu se mi zde přeci jen malinko nedostává. V tomto případě tedy ale zase jednou s tolerancí vše zaokrouhleno nahoru, za pět zlatých hvězd, dávno už bez srpu a kladiva na jakémsi od krve desítek milionů obětí rudém podkladu... - - - - - (Poprvé viděno v kině kdysi na přelomu epoch, hodnocení po repete na dvd /v původním znění a originálním formátu obrazu/ 17.1.1012, hodnocení 176., komentář zde jako třiadvacátý - 17.1.2012) - - - - - - - - - - Mimo mísu: Marku, neplácej prosímtě zase ty svoje >explicitně sexploatační< hlouposti... °-[ (17.01.2012)

film rozprávajúci o Rusku, no nie o Rusku plnom pomníkov, tankov, politiky a vojen, eposov a epoch, o Rusku plnom ľudí - obyčajných ľudí, žijúcich svoj ťažký každodenný život v problémoch i malých radostiach. Príbeh o ruskom človeku, o ruskej duši, skvelý obraz doby a života, nehľadiac na atmosféru, ktorá cielene vyvoláva v pozornom divákovi presné pocity a samozrejme neopomenúc herecké výkony také prirodzené, akoby to tí herci prežívali . . . a je dosť možné, že to aj prežívali, či prežili . . . rozhodne povinnosť pre ľudí, ktorí si hovoria či chcú hovoriť milovníci filmu, fajnšmekri alebo náročnejší diváci (24.10.2005)