Malá Věra

Tento geniální/infarktový počin, reflektující jednu z přelomových událostí moderní historie z pohledu jedné rodiny a jejich mladé dcery Věry, spojuje několik žánrových rovin, z kterých může interpretován - rodinné drama, sociální dokument vypovídající o povaze života na ruském sídlišti před pádem sovětského svazu a otevřený politický film, ukazující dekadentní rozpad/dopad už zahnívajícího režimu. Film ve své době zlomil veškerá cenzurní tabu ohledně otevřené sexuality, alkoholismu podanému v negativním vyznění a obrazu sovětské rodiny, který se změnil v depresivní ru(t)inu, bezvýchodnost a neporozumění. Nejvíc šokující na Malé Věře podle mne není samotná explicitnost některých tabuizovaných témat, ale způsob, jakým se s těmito tématy zachází. Snímek ukazuje následky komunistické režimu v Rusku bez ohledu na záměry režimu nebo rozdělení na viníky a oběti. Všichni jsou totiž obojím. Divákův vztah k postavám je od začátku do konce ambivalentní – Věra je líná, ale zoufalá z neporozumění si s rodiči, otec je alkoholik a skorovrah, ale jen proto, že je stejně jako jeho žena lapen v pasti předsudků a dávno minulých tradic. Nejděsivější jsou pak scény, kdy zvláště matka vyvíjí snahu tyto oživlé mrtvoly stereotypů přimět k životu zlehčováním závažnosti situace předstíráním, že se nic nestalo. Předstírat se však nedá donekonečna. (21.08.2010)

Keď pozriem na meno režiséra, tak si tak hovorím, či sa on vážne nenasral a natočil na ruské pomery fakt netradičný film s pomerne odvážnymi (na vtedajšie časy) sexuálnymi scénami. Rodinná dráma na ruský spôsob sa dá naplno vychutnať len s titulkami, dabingom sa vážne zabije podstatná časť atmosféry. Vera mi svojim účesom i celkovým outfitom pripomínala hviezdu 80.-tych rokov C.C. Catch a takmer mi spadla sánka, keď sa vo filme objavila scéna, pri ktorej ruská mládež s otvorenými ústami čumí na telku, kde spieva práve C.C. Catch...Záver super, ale fajn je celý film, zvlášť od Rusov, ktorí dovtedy chrlili len jeden vojnový film za druhým. 80%. (12.10.2015)

Tento film patril medzi tými, kde sa konečne prestalo vykresľovať socialistické Rusko ( Sovietský zväz ) v krásnych farbách. Ukazuje spoločnosť v plnej nahote so všetkými nedostatkami, ľudí, žijúcich vo svojich obmedzených svetoch, ktorým stačí k životu obmedzený materializmus a ukájanie pudov. Režisér Vasilij Pičul sa prezentoval v tej dobe z odvážnym filmom, čo treba oceniť. (18.04.2007)

film rozprávajúci o Rusku, no nie o Rusku plnom pomníkov, tankov, politiky a vojen, eposov a epoch, o Rusku plnom ľudí - obyčajných ľudí, žijúcich svoj ťažký každodenný život v problémoch i malých radostiach. Príbeh o ruskom človeku, o ruskej duši, skvelý obraz doby a života, nehľadiac na atmosféru, ktorá cielene vyvoláva v pozornom divákovi presné pocity a samozrejme neopomenúc herecké výkony také prirodzené, akoby to tí herci prežívali . . . a je dosť možné, že to aj prežívali, či prežili . . . rozhodne povinnosť pre ľudí, ktorí si hovoria či chcú hovoriť milovníci filmu, fajnšmekri alebo náročnejší diváci (24.10.2005)

Neprikrášlený obraz reality obyčajného života obyčajných ľudí v obyčajnom sovietskom meste. To znamená, že sa často budete cítiť za postavy trápne, ako keď sami nechcete, aby rozhovory vo vašej rodine počul niekto tretí, prípadne celé kino. 80 roky boli peklom aj v Sovietskom zväze, ich vtedajší pop vážne nemám chuť nikdy v živote počuť. Film pozostáva z mnohých modelových rodinných situácií, ako aj tých menej bežných, kde dochádza k nečakaným prejavom násilia. Tie ale dodávajú deju šťavu navyše, bez poriadnych konfliktov sa ani sociálna dráma zo života nezaobíde. (28.08.2015)