Malá Věra

Filmové umění gorbačovovské přestavby je dnes uzavřeným historickým faktem. Stále nadčasové však zůstávají jeho vrcholné filmové plody, které ve své době znamenaly zničující demytizaci žaláře sovětského člověka. To, co ve své době lidé a autoři jako Babel, Pilňak, Zimjanin, Erenburg, Solženicyn, Aksjonov, Ilf, Petrov, Pastěrnak ale i Vysockij či Cvětajeva nebo Jevtušenko mohli jen napovědět, zaznělo v této době s novou, pro režim - jak se brzy mělo ukázat - zničující naléhavostí. Italský neorealismus připomínající pohled VĚRY sleduje jako pod drobnohledem všední život v stále preferované oblasti zřejmě ruského Přičernomoří (jako nejpravděpodobnější inspirace mne napadla Oděsa). Mnohdy žákovská selhání polistopavé protikomunistické tvorby ať už publicistické, nebo umělecké vyniknou právě při takovýchto srovnáních. Bezútěšnost, šedost života, bezradnost hledání v této poušti těla i ducha, to jsou ony skutečně nosné prvky režimní sovětské skutečnosti. Jakkoliv režie tentokrát poněkud převyšuje herecké výkony - s jistou výjimkou tehdy umělecky i věkově mladičké Natalije Něgodové, výsledný dojem z filmu, jemuž dominují některá vrcholná čísla a výstupy, zůstává i po letech plastický, živý ve svých "tázacích" odpovědích živý a přesvědčující. A v tomto ohledu i meze doby svého vzniku přesahující. (27.03.2010)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,262,598║Tržby Celosvetovo $-║Kino Návštevnosť: 54,900,000 (Rusko)║ (29.10.2009)

(SSSR) MALÁ VĚRA je výborný film, ale výrazně mu škodí způsob, jak byl a stále je propagován a co se ke k němu váže. Je tak nutné odhlédnout od pověsti prvního erotického sovětského filmu, ve kterém jsou explicitně vyobrazeny sexuální scény; toho, že v amerických kinech šlo o sexploataci, což podpořila propagace Natalije Něgodové, která nafotila fotky pro Playboy a řekla svůj životní příběh časopisu People; v poslední řadě je třeba zapomenout i na pověst "skandálního filmu z gorbačovského Ruska" a obal u nás vydaného DVD, který láká na sex a násilí. Debut Vasilie Pichula totiž není ryze žánrovým titulem, který by chtěl uspokojovat ty nejnižší pudy, ale naopak zásadním počinem, který realisticky nahlíží na to, co komunistická ideologie Sovětského svazu napáchala, když zanechala nesmazatelné stopy na jednotlivcích. Přesné studii, ve které se není s kým dost dobře identifikovat a která končí otevřeně, se dá vytknout leda modelovost, s jakou se k dané problematice přistupuje: rozklad jedné rodiny jako rozpad tamního režimu, otec jakožto sám Gorbačov. Nemyslím si, že jde o nadčasové vyprávění - coming-of-age drama, protože je snímek spjat s rokem a zemí vzniku, což je jak největším kladem (dnes je možné na něj nahlížet jako na dokument doby), tak i záporem (nejde o univerzální a kulturně přenositelný příběh, což zpětně vysvětluje onu potřebu inzerování MALÉ VĚRY jako sexuálně odvázené podívané s násilím). (23.01.2011)

Láska za časů >zmagory< aneb na svou dobu neobyčejně otevřená, poctivá a nelítostná sonda do sociopatického životního stylu jistých vrstev sovětské společnosti na přelomu brežněvovsko-gorbačovského "nejhumánnějšího společenského zřízení v dějinách lidstva" (jak i nás v těch dobách učili a zpracovávali v našich školách, že...)... Socialistický životní styl včetně "morálního kodexu budovatele komunismu" odcházely pomalu na smetiště dějin a nastaly časy glasnosi a perestrojky. Pro desitky milionů obyčejných Rusů přišlo rozčarování a společenský rozvrat a Vasilij Pičul nahlíží do života jedné takové rodiny kdesi v průmyslové oblasti Ruska... Otec blbec, matka trubice, pijanství a šablonkovitá povrchnost denodenního bytí, které ubíjí a pohlcuje a hubí i toho >duchem silného< bratra Vítěnku (...dávno marně uprchnuvšího do Moskvy, ale samotného se potájejíce ve svých rodinných problémech...), i tu rozvernou >malou< Věročku, co snad by taky tak ráda unikla (...ale se svou povahou danou rodinnými dispozicemi vlastně zjevně nemá kam...), i toho zamilovaného vysokoškoláka Serjožu, co do téhle duchem i žitím pominuté sémji ale vůbec nepatří (...a nakonec zřejmě i on té marnosti podlehne...). . . . Šílená skládanka šílených epizodek ze šíleného prostředí, film silný ve své syrové formě i obsahu, ryzí sociální drama snad přijatelné i jako jakési podobenství o >životě a době< , navíc s uvědoměním si a znalostí kontextu politické situace a stavu společnosti, v níž se odehrává... Tak za to všechno to nejvyšší hodnocení, byť ryze toho filmařského espritu se mi zde přeci jen malinko nedostává. V tomto případě tedy ale zase jednou s tolerancí vše zaokrouhleno nahoru, za pět zlatých hvězd, dávno už bez srpu a kladiva na jakémsi od krve desítek milionů obětí rudém podkladu... - - - - - (Poprvé viděno v kině kdysi na přelomu epoch, hodnocení po repete na dvd /v původním znění a originálním formátu obrazu/ 17.1.1012, hodnocení 176., komentář zde jako třiadvacátý - 17.1.2012) - - - - - - - - - - Mimo mísu: Marku, neplácej prosímtě zase ty svoje >explicitně sexploatační< hlouposti... °-[ (17.01.2012)

To byl nezapomenutelný film o životě dospívajícících v "Gorbačovském" Sovětském Svazu poloviny 80.let.... Žádné: "Lépe! Radostněji! Výše! Světlé zítřky! Budovatelští hrdinové!" ale naprostá nezkreslená syrová realita... Všichni chlapi chlastaj, v krámě maj tak leda rajčatový protlak a rybí konzervy a sem tam maraženoje.... a totální beznaděj...a vše pod heslem : Vezmi, než vezme někdo jiný... moc se soudruhům tenhle film nelíbil... :-) To by se mělo promítat před volbama, abychom nezapoměli, jak vypadaly světlé zítřky s velkou stranou a vládou“ Promítalo se to na FFP (filmový festival pracujících) pod názvem Malá Věra Jinak ho mám pro zájemce na DVD s anglickými titulky (02.11.2004)

Malá Věra je sice velký film o velkých věcech, obalený porozuměním diváků stejně jako závažnými cenami, ale stejně jako kariéra Natalje Něgodovové je dnes už jen dílkem historického puzzle Kinematografie SSSR 1945-1991. No a každopádně ať žije seznámení Sergeje s Věřinou rodinou, Homolkovi hadr. (09.02.2011)

Keď pozriem na meno režiséra, tak si tak hovorím, či sa on vážne nenasral a natočil na ruské pomery fakt netradičný film s pomerne odvážnymi (na vtedajšie časy) sexuálnymi scénami. Rodinná dráma na ruský spôsob sa dá naplno vychutnať len s titulkami, dabingom sa vážne zabije podstatná časť atmosféry. Vera mi svojim účesom i celkovým outfitom pripomínala hviezdu 80.-tych rokov C.C. Catch a takmer mi spadla sánka, keď sa vo filme objavila scéna, pri ktorej ruská mládež s otvorenými ústami čumí na telku, kde spieva práve C.C. Catch...Záver super, ale fajn je celý film, zvlášť od Rusov, ktorí dovtedy chrlili len jeden vojnový film za druhým. 80%. (12.10.2015)

Skvělý film s nádhernou hlavní představitelkou zobrazjící naprostou bezvýchodnost života v socialismu. Depresivní obrázek sovětské rodiny omezených alkoholem ubíjených lidí, kteří nic než kořalku a tupost pro život nepotřebují a se svou omezeností si vystačí - protože pro co by se měli snažit to změnit. A jakkoliv jsi mladý, plný energie a jakkoliv si to uvědomuješ, stejně ti to není nic platné. (18.02.2011)

film rozprávajúci o Rusku, no nie o Rusku plnom pomníkov, tankov, politiky a vojen, eposov a epoch, o Rusku plnom ľudí - obyčajných ľudí, žijúcich svoj ťažký každodenný život v problémoch i malých radostiach. Príbeh o ruskom človeku, o ruskej duši, skvelý obraz doby a života, nehľadiac na atmosféru, ktorá cielene vyvoláva v pozornom divákovi presné pocity a samozrejme neopomenúc herecké výkony také prirodzené, akoby to tí herci prežívali . . . a je dosť možné, že to aj prežívali, či prežili . . . rozhodne povinnosť pre ľudí, ktorí si hovoria či chcú hovoriť milovníci filmu, fajnšmekri alebo náročnejší diváci (24.10.2005)

Neprikrášlený obraz reality obyčajného života obyčajných ľudí v obyčajnom sovietskom meste. To znamená, že sa často budete cítiť za postavy trápne, ako keď sami nechcete, aby rozhovory vo vašej rodine počul niekto tretí, prípadne celé kino. 80 roky boli peklom aj v Sovietskom zväze, ich vtedajší pop vážne nemám chuť nikdy v živote počuť. Film pozostáva z mnohých modelových rodinných situácií, ako aj tých menej bežných, kde dochádza k nečakaným prejavom násilia. Tie ale dodávajú deju šťavu navyše, bez poriadnych konfliktov sa ani sociálna dráma zo života nezaobíde. (28.08.2015)

Po viacerých rokoch sa mi podarilo opätovne si pozrieť Malú Vieru, na ktorú som mal výborné spomienky už z premiérového sledovania. Bol som v Moskve rok po jej nakrútení a teda ma oslovila už vtedy viac ako tých, ktorí v Rusku neboli alebo tam boli s Inturistom po vyznačených trasách. Áno, je to presný obraz bezútešného života bežných občanov, ktorých okrem iného gniavi alkoholizmus, chudoba, ľahostajnosť a šlendriánstvo. Zaujímavé, ako si zo Západu (ostatne ako aj my) berú to poklesnuté, bezcenné a škodlivé. Veľmi cenné je, že to režisér v žiadnom ohľade neprehnal a nevytvoril figúrkovité panoptikum vzdialené realite. Dialógy boli presné a plasticky vykresľovali duševný svet časti obyvateľstva, o veľkosti podielu ktorej sa neodvážim špekulovať. (28.08.2015)

Tento geniální/infarktový počin, reflektující jednu z přelomových událostí moderní historie z pohledu jedné rodiny a jejich mladé dcery Věry, spojuje několik žánrových rovin, z kterých může interpretován - rodinné drama, sociální dokument vypovídající o povaze života na ruském sídlišti před pádem sovětského svazu a otevřený politický film, ukazující dekadentní rozpad/dopad už zahnívajícího režimu. Film ve své době zlomil veškerá cenzurní tabu ohledně otevřené sexuality, alkoholismu podanému v negativním vyznění a obrazu sovětské rodiny, který se změnil v depresivní ru(t)inu, bezvýchodnost a neporozumění. Nejvíc šokující na Malé Věře podle mne není samotná explicitnost některých tabuizovaných témat, ale způsob, jakým se s těmito tématy zachází. Snímek ukazuje následky komunistické režimu v Rusku bez ohledu na záměry režimu nebo rozdělení na viníky a oběti. Všichni jsou totiž obojím. Divákův vztah k postavám je od začátku do konce ambivalentní – Věra je líná, ale zoufalá z neporozumění si s rodiči, otec je alkoholik a skorovrah, ale jen proto, že je stejně jako jeho žena lapen v pasti předsudků a dávno minulých tradic. Nejděsivější jsou pak scény, kdy zvláště matka vyvíjí snahu tyto oživlé mrtvoly stereotypů přimět k životu zlehčováním závažnosti situace předstíráním, že se nic nestalo. Předstírat se však nedá donekonečna. (21.08.2010)

Ačkoliv velká Věra opakovaně ukazuje poprsí (vyplatí se vidět), z filmu si budu hlavně pamatovat ten činžákový osmdesátkový feel jaký moc dobře známe od nás, protože visel ve vzduchu celého východního sektoru. Hodně dobré práce odvedl Jan Schánilec, jemuž jsem toho fotra Kolju fakt věřil, a samozřejmě Zlata Adamovská. A všichni ostatní, české znění vzniklo 1989. Podle dostupných informací (opravdu nejsem machr na sovětské reálie, i když rodiče v SSSR byli na svatební cestě) se film odehrává v Mariupol, u moře, odkud Věřin bratr Víťa létá do Moskvy. Taková Láska z pasáže po sovětsku, včetně špitálu, výletu na pláž náklaďákem a popíjení vodky o závod. Dobré tohle znát, lepší už se do té doby nevracet. (08.01.2020)

Tenhle film předcházela hodně skandální pověst a tak jsem se coby tehdejší puberťák cítil po jeho shlédnutí ošizen o nějaké opravdu "peprné" scény. Z dnešního pohledu nemá Malá Věra chybu jako dokonalá dokumentární ukázka životní úrovně v tehdejším Sovětském svazu a hodně vypovídá i o ruské národní mentalitě obecně - a to nemyslím nijak hanlivě. (11.07.2007)

Tento film patril medzi tými, kde sa konečne prestalo vykresľovať socialistické Rusko ( Sovietský zväz ) v krásnych farbách. Ukazuje spoločnosť v plnej nahote so všetkými nedostatkami, ľudí, žijúcich vo svojich obmedzených svetoch, ktorým stačí k životu obmedzený materializmus a ukájanie pudov. Režisér Vasilij Pičul sa prezentoval v tej dobe z odvážnym filmom, čo treba oceniť. (18.04.2007)

ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: F1 = 10.8.1990, réžia českého znenia (ČST Praha 1989) = IVAN PROCHÁZKA+SLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: STV 2 = 27.8.2015, v pôvodnom znení s titulkami (21.2.2013) (21.02.2013)

V roku, keď POMO chodil stále na základku (ja už nie), keď si dievčatá ešte kupovali a navzájom obdivovali matriošky, keď Tarkovského filmy boli pre bežných československých smrteľníkov absolútnou neznámou, v tomto roku sa objavil istý pán Pičul a do sveta vystrelil svoju debutovú bombu s názvom VIERA. A ja som stratil všetky ilúzie o matrioškách, pretože táto babenka bola všetko, len nie moj ruský ideál. Čudná, permanentne frustrovaná, bojujúca sama so sebou a tým i so všetkými okolo..a ja si i dnes, po 21rokoch, ten jej smútok dokonale pamätám.. (05.11.2009)

Vůbec to nebylo špatné, bez dalšího je snímek celkově působivý, krutý a bez příkras. Závěr je opravdu famózní. Chybou však je, že film má občasná hluchá místa, která nedokážou udržet po celou dobu požadované napětí a prožitek, tak jak se to povedlo třeba podobně laděnému snímku Náměstí spasitele (K.Krauze,J.Kos-Krauze, Polsko, 2006), které nedá divákovi ani chvíli vydechnout. (07.01.2008)

Je to takové sovětské Pásla koně šmrncnuté Džusovým románem, Čekáním na Patrika; hlavní hřebeček jako by z oka vypadnul Vencovi Konopníkovi atp. Zajímavé je, že už je to opravdu jiný svět, než Michalkovovy živočichopisy typu Příbuzenstva: doba se pohnula. Solovjovova ASSA je oproti tomu zas mnohem krásnější, básnivější – a to i přes všechen ten popík a podbízivost. Něgoda se mi do půlky moc nelíbila herecky, jak kdyby Jirásková zamlada – dvě, tři pózy a gesta. Pak to ovšem roztočila. Hezounká je. (30.10.2023)

7/10 Ej to byly casy, kdy jsem mel toto za spicku kinematografie ;]] Vyprava, zapletka, naderko, co vic si prat... (17.07.2010)