20 dnů bez války

ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 2 = 9.5.1982, réžia slovenského znenia (ČST Bratislava) = ETELA BALGOVÁ-HARANTOVÁ (9.1.2015) (09.01.2015)

Tady lze ještě poznat, odkud vyšel German pro své tři následující tři mistrovské filmy: z čeho to přinejmenším technicky rostlo, kde začalo to zahušťování mizanscény, vrstvení akcí, překvapivost perspektiv a vhledy do dalších prostor – je to čistá jízda se dvěma dějovými plány, možná trochu jancsóovská, geniálně lakonický střih, který dodává konci záběrů tak vtipnou a estetickou asymetrii… Kamera tohoto, asi i vinou kopie, kterou jsem měl možnost vidět, nemá ještě tu uhrančivou hloubku a komparzy jsou rozpohybovávány většinou spíš jen jako dekorace k dialogům, ne ještě slohotvorně… (– ale třeba hned na začátku filmu se objevuje to, co German dotáhl v Je těžko být Bohem – nepatrná figurka, která sotva proletí záběrem, se stane vzápětí jeho pointou…). Ve 20 dnech… German taky ještě zdaleka nepředvádí tu virtuozitu scénáře / nescénáře, kde se hybnou silou příběhu stávají dokonale odvážená všednodenní připodoktnutí, scénáře s takovou mnohostí postav, až se k zalknutí znehybňuje tradiční narace, to, co tady v komentářích k Je těžké být Bohem někdo nazval „úplně novou kinematografií“. Ve 20 dnech… je ten pozdější „proud“ střídán víceméně statickými monology a nejspíš ještě dialogy dvou lidí, obou dost utahaných válkou/neválkou, lidí, kteří nedostanou šanci na víc společného, než pár procházek po zimních rumištích předměstí (a tady je už zas German Germanem – musíte od začátku těžce pracovat k tomu, abyste vůbec pochopili RÁMEC a navíc se zde ještě propracovat spoustou „krycího“ balastu pro cenzuru) – dobrá, je to v roce 1943, ale ateliéry? Jasně – v Taškentu jsou studia – a tehdy se točilo hlavně o válce… a tady se i mluví hodně o válce, o pocitech z ní – ale co je autentické a co je film? Trochu je to celé lehce zaobalené do intelektuální reflexe všeho kolem války, hrdina je jak u Germana bývá, zcela nemachistický, neschopný se vzepřít, míjející šance, ale patosu to do pedálů šlape i tak dost – pláčou tu ženy, matky vítají své zocelené přeživší syny – je to celé JAK film z roku 1943 – a přitom o tři roky později natočil Fassbinder Manželství Marie Braunové, pane jo… No dobrá – a pak ještě třetí linie – pátrání po tom, co válka udělá se vztahy lidí a jejich povahami. Už jsou tu komunálky z Chrustaljova obývané všemi vrstvami většinou se vzájemně nenávidějících sociálních tříd, už je tu míjení se lásek, které jsem viděl v Lapšinovi. Ale je tu míň hravosti, nadhledu a brutality – mistr se po cenzurním zásahu debutu asi trochu rozkoukával… (15.09.2014)

Film sice mám, držím ho, ale nevím, jak jsem ho uchopil, ani za co. Nechávám si zhruba jeden film z deseti s tím, že je třeba se na něj znovu podívat. Tento mezi ně patří bez dlouhého přemýšlení. Válečný zpravodaj referuje o vylodění, následně referuje o cestě mimo válečnou zónu a potom o uskutečnění svého poslání a návratu na frontu. Přitom jako by se z bojiště vůbec nevzdálil. Venku i uvnitř se vede boj, co se týče města, i co se týče člověka. Válka v sobě nosí jako krásné jablko se dvěma dírami po červu. Ví, že kdyby ho rozkrojil bude celé červavé. (23.01.2024)

Země "bez války" zblízka. Simonov a German předtím, než ten druhý začal dělat Umění. Mimořádný zážitek. (04.02.2023)