poster

Chrustaljove, vůz!

  • Rusko

    Chrustaljov, mašinu!

  • Rusko

    Хрусталёв, машину!

  • Rusko

    Chrustalyov, mashinu!

  • Francie

    Khroustaliov, ma voiture !

  • Velká Británie

    Khrustalyov, My Car!

  • USA

    Khrustalyov, My Car!

Drama

Rusko / Francie, 1998, 137 min

  • Pohrobek
    ***

    Údajně absurdní pohled do absurdní doby. Po pravdě řečeno nic absurdnějšího jsem dlouho neviděl a jestli bylo Germanovým záměrem vyvolat v divákovi především pocity nesmylnosti, údivu, nepochopení, víceméně marného hledání jasnějších souvislostí nebo i přehledného řádu, podařilo se mu to dokonale, potenciálnímu divákovi však připravil víc než těžko stravitelný pokrm, z kterého se bude hodně dlouho vzpamatovávat, aniž by si byl úplně vědom toho, co mu tak vadilo, co ho překvapilo, či co se mu naopak zalíbilo.(18.1.2005)

  • gudaulin
    **

    Ruská a sovětská historie patřily už od dob střední školy k mým koníčkům, takže o stalinistickém Sovětském svazu, případu židovských lékařů a Stalinově skonu jsem měl velmi slušné informace a měl jsem pocit, že film Alekseje Germana bude jen zajímavou konfrontací režisérových uměleckých představ o dané době s těmi mými. Popravdě řečeno, po prvním shlédnutí jsem měl pocit, že jsem brouk, který zabloudil v mraveništi, protože ani po hodině zoufalé snahy jsem se ve filmu a ve sledu obrazů a postav, které mi režisér předkládal, ani v nejmenším nevyznal. Nedokázal jsem film dokoukat a původně zde figuroval odpad. Po druhém shlédnutí jsem se už náležitě připravený a poučený, co mě asi očekává, dokázal propracovat až k závěrečným titulkům a můžu změnit hodnocení na férovější dvě hvězdičky. German nemyslel na diváka a podřídil filmovou strukturu svému uměleckému záměru, který bude ale pro většinu diváků, obávám se, nestravitelný. Jeho snímek je silný v detailech, v jednotlivých scénách, kde dokáže postřehnout a zachytit absurditu života v pozdně stalinistickém Rusku, selhává ale jako celistvý příběh, který by měl diváka zaujmout a poskytnout mu celkový obraz doby a země. Z tohohle pohledu je daleko lepší sáhnout po takových titulech, jako je Unaveni sluncem či Baltazarova hostina. Celkový dojem: 40 %. Je to typicky festivalový, resp. klubový, film bez šance uspět u širšího publika. Existuje nicméně divácká menšina, která přistupuje k filmovému dílu jako k rébusu, který je nutné vyluštit, a ta bude mít patrně z Germanova filmu upřímnou radost, protože pochopit chaos a vnést do něj řád je úkol na dlouhou dobu...(25.6.2006)

  • garmon
    *****

    Virtuózní! Černá groteska a la Gogol z chaotické jelcinovské éry - filmový punk svého druhu! Když to porovnám se sladkobolným Unaveni sluncem, je mi jasné především to, co se děje s výsostnou kulturou, která neopakuje a nepodlézá - je odsouzena k nezájmu a zde k hodnocení odpad!... Není to její škoda. Celé mi to evokovalo Alfreda Šnitkeho - jeho symfonie jsou chvílemi taky chaotická změť zvuků, ale neztrácí duktus a jednoznačně směřují k jasné výpovědi. German vyvažuje estetiku změti dokonale promyšlenou choreografií záběrů, film má ohromující tempo, střídá se tu jeden gag za druhým - hodně jsem se nasmál - opravdu si "odpadové" tady toho nevšimli??? To, že se dává příběh obtížněji dohromady mi fakt nevadí - jsme 50 let za Novou vlnou, sakra - to opravdu budeme stále dokola lineárně vyprávět o tom, že se někdo zamiloval a nevyšlo mu to? Líbila se mi i kvalita filmu - sametová čerň "sovětské noci" a vůbec: estetika, exteriéry - muselo to být hodně drahé a je to na tom vidět. Četl jsem, jak to tehdy v Cannes skoro vypískali - vyhrál to tehdy Život je krásný - typické. Po Astenickém syndromu je Chrustaljove, vůz! další postsovětský film, který mě totálně dostal! Dal jsem to na uloz.to: http://uloz.to/xvb7kC1/chrustaljove-vuz-alexej-german-1998-tv-rip-avi(19.2.2012)

  • radektejkal
    ****

    Tak tohle je maso! Rychlé a zběsilé! Jen sedět a koukat! Žádné myšlenky a úvahy - ani ty postranní a nejpostrannější! Absolutní pospolitost! Život ne ze dne na den, ale z vteřiny na vteřinu!.. Žádné hodinky bouré (či jak se jmenovaly) jsem samozřejmě také nenašel. A brzy také poznal nesmyslnost jakéhokoli dalšího hledání, hlavně ne příběhu, smyslu, nebo jiných, v moderně uvízlých kategoriích. Přesto rezonance byla silná, něco se začalo skládat dohromady, a to co zůstalo, je mohutný prožitek jakési hodně vzdálené reality, ale reality beze sporu. Možná to byla právě doba konce stalinismu, možná doba vojny, možná také předškolní léta. Anebo: "credo quia absurdum" - věřím, protože je to nesmysl. Pozn. 1: Nedávno jsem četl Platonovův "Čevengur", jiný příběh, z jiné doby a z jiného místa, i když ze stejné země. S "Chrustaljovem" měl však něco výrazně společného. Že by to něco byl onen blíže neurčený "ruský genius"? Pozn. 2: Podle J. Hobermana (1999) Alexej German řekl: "Nechtěli jsme vylíčit události roku 1953, chtěli jsme jen ukázat jací Rusové doopravdy jsou.” Tak jací jsou tedy?(10.1.2017)

  • Marigold
    ****

    Germanovo dílo působí od počátku dojmem chaotické kakofonie zvuků, nesourodých dialogů, těžko rozeznatelných postav... Snaha vzbudit dojem nestylizovaného dění, ve kterém je kamera (a s ní i divák) jen na návštěvě, vyúsťuje do pocitů zmatenosti a zběsilého těkání, které pomáhá usměrňovat občasnými štěky jen postava chlapce-vypravěče. Dějová kostra se pod masivem falešných zvuků a střípků událostí rýsuje jen pozvolna, Rusko roku 1953 vyhlíží jako absolutní blázinec, jeho obyvatelé (v tomto filmu "zúženi" obyvatele jednoho domu) působí dojmem přehnaně afektovaných a nelogicky reagujících chovanců. Germanův pohled je typicky ruský, je v něm ironie, prudké zvraty do tragiky, bizarnost, zběsilý spád vyprávění, který může na "neškoleného" diváka působit jako zmatek, ale při bližším pohledu lze odhalit velký vypravěčský um a řád. Chrustaljove, vůz křísí atmosféru padesátých let v SSSR nejen z pohledu běžného občana (neustále smýkaný a ponižováný topič), ale i z pohledu elity (ústřední postava generála Glinského)... Spojuje je však krutá a manipulativní nadvláda moci, před kterou nelze utéct (černé vozy...). Do hry se s obdivuhodnou lehkostí dostávají zásadní otázky té doby, na odpovědi sice nedojde, ale koneckonců, tenhle kousek bazíruje na "dokumentární" hodnotě. Rusko-francouzský snímek podle mého pracuje se stejným druhem "zrealističtělé" metafory jako Kusturicův Underground, ačkoli zachází vskutku ad absurdum a z diváckého hlediska není ani zdaleka tak vděčný. Alexej German talent nezapře, ale přesto má jeho sdělení jen několik silných emotivních momentů (zejména znásilnění generála ožralými mužiky), jinak svým černobílým chladem, režijním odstupem a matoucí strukturou zůstává spíše filmem pro zvané. Což na druhou stranu není chyba.(18.1.2005)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace