poster

Malá Vilma: Poslední deník

  • Maďarsko

    Kisvilma - Az utolsó napló

  • Polsko

    Mała Wilma

  • Slovensko

    Malá Vilma - Posledný denník

  • Velká Británie

    Little Vilma - The Last Diary

Drama

Maďarsko / Německo / Polsko, 2000, 104 min

  • Mairiel
    ***

    Po námětové stránce působivý film, ale po té technické je to trochu horší, Malá Vilma na mě působila hrozně levně. Nejvíc je to asi vidět/slyšet na práci se zvukem, postsynchrony působí občas uměle, hudba je taková nijaká. A hlavně si myslím, že když už je přímo ve filmu řečeno, že všichni mluvili rusky - proč teda rusky nemluví? (Já vím, že by to asi prodražilo výrobu a tak dál, ale to nic nemění na tom, že to snížilo můj divácký zážitek.) Příběh samotný se mi ale líbil, nejlepší je postava Španělky Claudie, která ukazuje, jak nic není černobílé (i když takových postav tam bylo víc...).(7.6.2010)

  • HenryS.
    *****

    Tenhle film jsem viděl jakoby náhodou kdysi v osmičce nebo devítce na Čt2 ve filmovém klubu. Najednou jsem zjistil že existují úplně jiné filmy než "filmy" kterýžto druhý výraz "filmy" myslím hanlivě většinovou produkci která běží na televizích neustále... Pro mě velmi osobní zážitek.(15.10.2006)

  • igi B.
    ***

    ... Docela mě začínají doslova trápit tyhle >osobité osobní výpovědi k dějinám uměleckou formou< ... Čistě filmově nesporně řemeslně kvalitní film s nádhernými záběry kyrgyzských hor a krajiny vůbec, ovšem s poněkud neujasněnou formou vyprávění a místy až rozpaky budícími patetickými hereckými výkony. Jako by bylo prokletím tvůrců východoevropských konematografií tohle za každou cenu >umělecky silné< snažení vyrovnávání se se (zde konkr. se stalinskou) minulostí. No, možná to bude i tím máslem na hlavě... Škoda. Tři a půl hvězdičky za film, při nutnosti zaokrouhlit tedy (s těžkým srdcem) raději dolů. - - - P.S. "Příběh je vyprávěn ve dvou liniích: v současné - kde hlavní hrdinka v dnešním Rusku hledá ztracené nitky" svého života a v retrospektivní. V té se malá Vilma Kovacsová ve vzpomínkách vrací do třicátých let dvacátého století. Tehdy se její otec při své práci v Kyrgyzstánu náhodně dostává se svými idealistickými názory do ostrého střetu se sovětskou propagandou o socialistickém ráji. Brzy poté je malá Vilma donucena opustit dům, v němž žije s rodiči. Zatímco otec s matkou jsou prověřováni politickými aktivisty, jejich dcera je svěřena do rukou dočasného vychovatele a poručníka. Namísto slibovaného "Ráje" se setkává hlavně s negativními praktikami totalitního režimu, represemi a politickými vraždami. Později zástupci vládnoucího režimu přemístí Vilmu do nové sovětské školy, kde přijímá zdejší nepsané zákony s tajnou nadějí, že se někdy do rodného Maďarska možná vrátí. Její rodiče jsou ve jménu Stalinových "očistných" proměn společnosti odvlečeni na neznámé místo..." - - - Citován tímto doslovně jakýsi "oficiální text distributora", zde prezentován v "Obsah/Info" - 4.10.2006 v den uvedení na ČT2 - - - Prakticky slovo za slovem blábol, navíc někoho, kdo tenhle film viděl nejspíš z rychlíku. Bez dalšího komentáře... :-((4.10.2006)

  • xargos
    *****

    Tento příběh je jako sám život - vždyť o něj (a o něm) tu jde...- střídající se obrazy (minulost, současnost), ale hlavně samotný osud rodičů a Vilmy, sovětská totalitní mašinérie, stalinistické čistky, pracovní tábor pro dospělé, převýchova pro děti. Mezi tou vší hrůzou se objevují barevné obrazy lidí, kteří zůstali sami sebou, ať již dospělí, nebo děti, mezi které Vilma patří. Nakonec se dostává ze všeho ven a daleko, zpět do své vlasti. A protože tu jde o autobiografii, smekám před Mártou Meszáros dvakrát - za to, že to celé dokázala překonat a za to, že to převyprávěla nám, kteří o tom všem jen slyšíme a dokonce jsme někteří ochotni i pochybovat, co z toho byla pravda. Silné obrazy: kontrast: Vilma si na mořské pláži (žádná dovolená...) lehá na svou matku, plnou života, s tlukoucím a rovným srdcem, po čase si stejně lehá na její prostý jen hliněný a neskutečně chladný a tichý hrob. Loučení: nástup do vlaku směrem domů se odehrává oknem a když jsou všichni, co odjíždí, uvnitř, Vilma stojí u okna a dívá se ven na kyrgyzského asi stejně starého kamaráda a oba mají v očích jediné - že se možná vidí naposledy. Žádná slza, oba jsou vážní a vědí... Vilma zavírá oči. Nemám rád frázi, že kdo nezažil, nepochopí - ať již jde o cokoliv. Můžeme chápat tehdy, když budeme naslouchat, těm, co jsou ochotní mluvit o tom, co zažili. Márta Meszáros se nezavřela po všem prožitém před světem a nám dala šanci oči otevřít, skrze celý cyklus svých deníků. Tento je tím posledním.(19.8.2012)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace